| |||
Jídelna - ředitelna - pokoj - jídelna papa Na papa se jen zazubím a vyrazíme do jídelny. Nadlábneme se, nicméně si nás po jídle ředitel odvolá. Z ředitelny vycházím bez vždypřítomného úsměvu a bledší než obvykle. Překvapilo mne, že papa zamířil na pokoj, ale neprotestoval jsem. Chapadloval jsem za ním, svalil se na postel a zíral do polštáře či do zdi. Tenhle den se mi nepodařilo zamhouřit oka a nevypadá to, že papa by se zrovna prospal. Na gong jen zachmuřele zabručím. Když mne papa vyzve, zvednu se a zamířím do jídelny. Je mi tak nějak jedno, kam se usadíme, takže zabírám nejbližší dvě volná místa u dveří. Na jídlo ale stejně jen tak nějak bez činu hledím. Když se ozve divný zvuk, zvednu hlavu a podívám se po upírovi, který tam hází džbánem. |
| |||
Jídelna Miko "Hustý. To muselo být drsný. Kolik ti vlastně je." Být napůl medúza a ještě s takovým osudem, jo to je krutý. Život je pes. "Jsem pro." Zazubí se a já musím obdivovat ty její špičáky, takže povolím sevření, aby mohla vyprostit ruku. Převezmu si skleničku. "Co to je?" "Sedm statečných. A asi by nás nesvezli k oblakům co?" I když na jejich dobrovolnosti by se dalo i zapracovat. Když se na mě zaměří i hádci, přiblížím k nim hlavu a ze srandy na ně zasyčím. "No, ta krev. Je nějaká divná. Krom toho, že je kurevsky hořká, je taková hladová." |
| |||
Den včerejší – Hala --> Pokoj Směs dívky I nikdo konkrétní Halou občas někdo prošel, ale bohužel se mě nikdo neujal. I když jsem měla dojem, že jsem tu a tam vysílala zmatené a prosebné pohledy. Ovšem na druhou stranu to zas tak překvapivé nebylo, ani v mé realitě okolí neoplývalo laskavostí. Jenže... Naděje umírá poslední, ne? |
| |||
Jídelna Sonja "Nemám nejmenší tušení. Ani nejsem čistokrevná. Mí drazí rodičové mne odkopli, když jsem byla nemluvně. Nikdy jsem je neviděla." Pokrčím rameny. "Těší mne. Tak mne tak napadlo, že bychom tu novou známost mohly zapít." Přitáhnu k nám maličkatý džbánek. "Na to ale asi budu potřebovat svou ruku..." Zazubím se, až odhalím vlastní špičáky a trochu se přikloním blíž, abych vyprostila svou ruku z té její a místo ní ji do ní mohla vložit skleničku. "Draků? No... Zlatá slepice, její ocásek krát dva, ta chobotnička a stalkerka a tamhle Shrey. Takže nějakých šest? S bílou sedm?" Přejedu jí pohledem a i většina hlavy si jí prohlíží. "Hele jsi v pohodě?" Zeptám se jí pro jistotu. |
| |||
Jídelna - procházka - doprovod - pokoj upíři I - jídelna slečna Buffetová Večere i čas po ní probíhal v příjemné společnosti slečny Buffetové. Je upřímně osvěžující mít si tady s kým promluvit. Nehledě na to, že oba pocházíme z rodů, které žijí běžně mezi lidmi. Když postřehnu, že začíná být unavená doprovodím jí až kam mne škola pustí. Rozloučím se a zamířím na vlastní pokoj. Celkem překvapeně zjišťuji, že se pokoj trochu smrskl. Pokud se spolubydlící dostaví, představím se, nicméně nějaké hluboké hovory nezapřádám. Vyrazím do koupelny, abych se upravil, samozřejmě potom, co pečlivě pověsím všechny části obleku. Ještě než se první paprsky dotknou pozemků, již spím. Probere mne příšerný zvuk gongu. Někdo by to měl zakázat. Opět zaberu koupelnu, abych se náležitě upravil a zvolím pro dnešní den černý oblek otcovi značky a rudou košili. Na zápěstí putují drahé hodinky a pro dnešek si vezmu i rodinný prsten. Teprve když jsem zcela spokojen opustím místnost a zamířím do jídelny. Můj pohled mi okamžitě padne na slečnu Buffetovou. Zamířím k ní. "Dobré ráno." Popřeji ji. "Smím si přisednout?" Zdvořile se zeptám, i když odpověď bude pravděpodobně kladná. Pokud svolí, přitáhnu si k mému místu nejbližší džbán s krví a také pohár. Pokud nesvolí, posadím se o kousek dál ke džbánu. Tak jako tak se nakonec usadím a napiji se z poháru. Čelo se mi nakrčí v zamračení a upiji znovu. Poté přičichnu k poháru a následně k džbánu. Povytáhnu jedno obočí, další doušek nebo něco dalšího ale nestačím. Velmi hlasitě se rozkašlu a volnou rukou si překryji ústa. Kašel se ale v mžiku změní v sýpání. Pohár, který jsem držel v ruce zazvoní o nádobí na stole a krev se rozlije přes nejbližší jídlo. |
| |||
Pozemky - jídelna - ředitelna - pokoj směs chlapci 1 - jídelna Venge, Modrý "Jsem rád, že jste se dobře bavili." řeknu a dokonce to nezavánělo ani trochu sarkasmem. Zamíříme tedy do jídelny, tam se najím spíš automaticky, než že bych ono jídlo nějak vnímal. Hlavou mi vířilo až mnoho myšlenek a navíc jsem měl nějaký neblahý pocit. Ten se ještě umocnil, když nás pozvali do ředitelny. Z ředitelny jsem vycházel značně sklíčenější než doposud a to je co říct. Příliš jsem se svými druhy nerozmlouval a opět jsem se pohroužil do světa svých myšlenek. Ale co mi dělalo starosti bylo jak to všechno vezme Venge. Po šlofíku, který bych si možná dopřál nebýt toho tolik k řešení, místo toho jsem do rána nezamhouřil oko, gong byl nepříjemný a zlověstně skličující. Počkal jsem na Vegeho a Modrého a společně jsme zamířili do jídelny. Nechal jsem je vybrat, kam se chtějí usadit. |
| |||
Jídelna Miko "Pokud vím, tak ne. Ale nejsi moc přehlédnutelná. Ještě jsem naživo neviděla medúzu, vlastně jsem ani netušila, že nějaká žije. Je vás víc? Jako i chlapy a celé rodiny?" rozmluvím se a tahám z ní rozumy. "Promiň. Já jsem Sonja." Potřesu si s ní rukou, jenže když cítím proudění krve přes její kůži, nějak nejsem schopná jí pustit. Můj zrak se upře na žíly na zápěstí. Z hladových myšlenek mě vytrhne, když poukáže na draka. "Kolik jich tady, je?" Stále držím její ruku i když se dívám jinam. Druhou rukou upíjím krev rovnou ze džbánu. Dokonce se mi zdá, že u toho začínám hrdelně vrčet. |
| |||
Jídelna - procházka po pozemcích - můj pokoj(který díky mé dobrosrdečnosti sdílím) - jídelna Zrzka, Bruneta Po večeři, jsem strávila volné chvilky s panem Ortegou v družném rozhovoru. Nutno řící, že jeho společnost se mi více než zamlouvala. Ovšem otázka byla zda natolik klesly mé nároky, vzhledem k tomu s čím jej mohu zde srovnávat, nebo si opravdu mou přízeň zasluhuje. Prozatím jsem ochotná s ním trávit svůj volný čas. Kdoví, třeba to bude prospěšné pro obě naše rodiny. Není od věci mít za spojence někoho z upíří šlechty. Jistě i jeho něco pdobného napadlo. Poté co mne doprovodil k mému pokoji jsme se rozloučili. Měla jsem velmi dobrou náladu, takže jsem pozdravila své nové spolubydlící, představila jsem se jim a dokonce se zeptala na jejich jména. Prohodila jsem s nimi pár nezávazných slov a odebrala se do koupelny dát si lázeň. K lázni na kterou jsem byla zvyklá tomu dost chybělo. Například šampaňské, jahody, masérka, pedikérka, kadeřnice. Takhle jsem se musela s umýváním svých nádherných vlasů sama. Ale od minule jsem se poučila a už jsem si vlasy nesušila ve vaně. Po lázni jsem se natřela olivovým olejem, ovšem asi jsem to malinko přehnala, myslela jsem, že se má použít celá lahvička očividně, nikoliv, jelikož cokoliv jsem vzala do rukou a to včetně ručníku, mi vyklouzlo, nemluvě o tom, že jsem po podlaze bruslila, když jsem upadla nemohla jsem se zvednout, jelikož vše bylo neuvěřitelně kluzké. Nakonec jsem se musela chvíli válet po zemi po ručnících, abych ze sebe tu mastnotu dostala. Podařilo se asi za 3 hodin. Já zas tolik spánku nepotřebuji. Když jsem řádně promaštěná a oblečená do košilky vešla do ložnice, kde už moje spolubydlící dávno spaly. Příliš brzké bylo mé probuzení gongem. Jako někde v šaolinském klášteře. Ještě, aby nám tak začali holit hlavy. Převlékla jsem se do šatů, které jsem viděla na nejnovější přehlídce Dolce Gabana, přidala šperky, kopie, které jsem si sem kdysi vzala, tedy ty mé byli originály, že. Prohrábla vlasy a zamířila jsem do jídelny. Pozdravila jsem profesora(y) a usadila se opět naproti jejich stolu. |
| |||
Jídelna - pokoj - pozemky - pokoj - jídelna nikdo konkrétní Slova tý holky už nadále nekomentuji, tak nějak nemám proč. Když se dostatečně najím, zvednu se a odkráčím z jídelny. Teprve v hale vytáhnu plánek a podle něj dojdu na pokoj. Rozhlédnu se po té místnosti a ušklíbnu se. Tak to vypadá, že budu spát sám. Tím lépe a radostněji. Nechám tu všechny věci a ve vlčí podobě vyrazím na průzkum. Když mám pocit, že si všechny potřebné cesty na následující den pamatuji, vrátím se na pokoj a stočím se na posteli. Spánek tady asi bude důležitý. Probere mne gong, při tom zvuku vyletím z postele, jak když někdo střelí. Očividně to ale má být zmrzačený patvar budícího systému. Nakonec tedy vyrazím do jídelny za dalším jídlem. Tam už je celkem dost tvorů. Zapadnnu do místa, kde není tolik tvorů a pustím se do jídla. Snad klidněji než v noci. |
doba vygenerování stránky: 1.3781549930573 sekund