| |||
Chodby - Jídelna především Hope Když zmíní věci, podívám se na talířek v ruce, ale nepřijde mi to moc jako velká zátěž, abychom kvůli tomu musely riskovat střet s někým ze spolužáků, nebo snad s kolejním vedoucím. Nakonec ale souhlasí s mým návrhem, takže talířek schovám do záhybů pláště. Vykročím ke schodům. Jdu poměrně rychle, přesto však opatrně a nezapomenu kontrolovat každý roh, zda nás nechce něco sežrat. Nakonec se tak dostaneme do jídelny, kterou rychle přejedu pohledem. Můj zklamaný výraz lze velmi snadno přečíst. Není tady. Nakonec ale když již jsme tady, mohly bychom na něj počkat a bylo by divné sem jít a nic nesníst... Přeměřuji naše šance a nakonec to risknu kolem kentaurky, která vypadá zaneprázdněná svou večeří. Přisednu ke stolu tam, kde ještě nikdo není a rozhlédnu se po stole, co bych do sebe mohla vnutit. |
| |||
Jídelna Marcos,Lilith Nechápu co jí přijde tak vtipného na tom že někdo pravděpodobně umřel. Každopádně ani Marcos očividně není tak trpělivý aby nadále snášel její řeči. Osobně se mu vůbec nedivím. Marocsův odchod tedy nebyl překvapení. Po něm se rozhodla k odchodu i Lilith. Vydechnu úlevou když odešla. Nemám z ní dobrý. Po jejich odchodu se taky pustím do jídla. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "V pořádku. Až tak moc osobní být nehodlám, aby nebylo vhodné odpovědět" položím pohár na stůl. "Jen mne zajímá zda jste ochuzen o jednu z radostí bytí. Totiž o rozličné druhý pokrmů. Samozřejmě jsem si povšimla, že pijete jistou rudou tekutinu, ale znáte třeba chuť jiné stravy. Totiž Váš mok mi připadá chuťově dosti jednotvárný." ozřejmím panu Ortegovi své myšlenky. |
| |||
Jídelna slečna Buffetová "Děkuji." Pokývnu jí před tím, než se posadím vedle ní. Najedl jsem se již dostatečně, takže se místo shánění dalšího džbánu raději rozhlédnu po jídelně. Třeba ještě budeme muset bránit vlastní životy. Zatím to ale vypadá, že si ředitel udržuje klid. A od podezřelého počínání jsme dostatečně daleko. Snad. Podívám se na ni, když znovu promluví. "Jistě, že můžete. Ovšem záleží na tom, jaký bude, jestli bude vhodné odpovědět." Odvětím a vskutku zaujala mou pozornost. Co zrovna ji by mohlo zajímat na mé maličkosti. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "Jak milé" pochválím počínání pana Ortegi, věnuji mu úsměv. "Jste zde jediný gentleman, budu potěšena, když si přisednete. " Bohužel jak se zdá nikdo jiný zde vychování nemá. Nikdy bych nevěřila, že budu muset takové samozřejmosti postrádat. Posadím se a způsobně uždibuji croassant. Mezi spousty svažující své hrdlo pohárem vody. Otřu si rty ubrouskem, rozvlním vodu v číši."Mohu mít jeden osobní dotaz?" Počkám na odpověď pana Ortegi. |
| |||
Jídelna - Pokoj dívky směs II Marcos, Aurora Smích mě nepřejde ani když se podělí o osud studenta co ji nazval koněm. Je sice hezké že je slušný, ale nemusel by být tak nudný, snad nejsou ostatní studenti stejně nudní jako on. Upřímně je mi celkem jedno co si myslí. Tahle konverzace stejně nikam nevedla, jenom dobře že ji ukončil. Nazval to tady obludáriem, asi pozapomněl že je součástí toho obludária. Jistě že si poradím, za koho mě má? Když se odebere k odchodu jen bez zájmu pokrčím rameny. Přesunu pohled z Marcose na Auroru. "Promiň ale také se odeberu" s těmi slovy se zvednu a přehodím přes hlavu kapuci pláště. Zamířím zpět do pokoje, jídelna mě celkem omrzela. Jistě jsou tu zábavnější tvorové než on, ale v tuhle chvíli nemám náladu je „hledat“. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora, slečna Buffetová "Až Vám někdo po tomto typu přátelského představení ukousne hlavu, neříkejte, že jsem Vás nevaroval." Pokrčím rameny. "To, že si někdo přisedne Vám dává právo být nezdvořilá?" Podívám se na ni upřímně překvapeně. "Tomu klukovi, kterému prostřelila hlavu to tak vtipné nepřišlo." Odvětím dost odměřeně na ten její smích. "Snažil jsem se být zdvořilý, jak ale vidím, vy si v tomto obludáriu poradíte." Pokrčím rameny. Nebýt to na popud Aurory, asi bych se již dávno zvedl a opustil jejich společnost. A dostanu příležitost, když si všimnu, že do místnosti vešla slečna Buffetová. "Dámy pokud mne omluvíte, přesunu se zase dál." Zvednu se a oběma pokynu hlavou v rozloučení. Poté se během mrknutí oka přesunu k židli slečny Buffetové, abych jí ji mohl odsunout. "Dobrý večer." Pozdravím jí. "Mohu si přisednout?" |
| |||
Jídelna Shrey, Aliana, profesor Když zmíní, že jsem couvl sám, odlepím se od okna a vpupně se napřímím, i když mi to proti její výšce ani trochu nepomohlo. Zatnu jednu ruku v pěst a oranžová z očí vyžene veškerou modř. Když zvedne ruku povolím tu svou, připraven se bránit. Odlepení od okna ale mělo jednu nevýhodu a to tu, že si mne mohla pevně chytit. Okamžitě se jí pokusím vykroutit, ale drží si mne hezky pevně. Zareaguji na to tedy dalším zavrčením. Profesor nevypadá, že by ho to zrovna dvakrát tankovalo a přestane nám opět věnovat pozornost. A ta holka si prostě odkráčela. Sice se pak vrátila, ale mám pocit, že jen aby to zhoršila. Vrhnu po ní velmi podrážděný a trochu nevěřícný pohled, zda tu otázku myslela vážně. Leze mi to tu na nervy a to jsem sotva přišel. Teplota těla o stupínek stoupne, ale nic pořádně znatelného. Uvažuji, zda neobětovat trochu chlupů proto, abych se dostal od té magorky. |
doba vygenerování stránky: 1.6803469657898 sekund