| |||
Jídelna Lilith, Aurora Když přikývne lehce se pousměji a upiji z poháru. Je vzácné, aby to někdo pochopil, takže to oceňuji. Jinak bych ten náš malý hovor musel ukončit a počkat na někoho vhodnějšího. Když kývne k profesorskému stolu, ani se tam nemusím podívat, abych věděl koho myslí. "To je místní ředitel. Není tady dlouho, vlastně mám pocit, že je zde první den. Minimálně jsem ho viděl učit pouze jednu hodinu. Kromě toho divného pocitu co kolem sebe šíří, toho moc nepředvedl. Akorát mu asi moc nevadí vroucí kapalina." Sesumíruji tak nějak všechno, co o něm vím. |
| |||
Jídelna Marcos Vím jistěže tu bude více než jen dva démoni. Mezitím přišlo několik dalších studentů mezi nimiž je i medusa kterou zmínil. Kam přijde to co ti hadi stráví? Napadne mě když začne krmit kady na hlavě. Jeho výmluvě sice nevěřím ale nebudu se k tomu vyjadřovat, jen souhlasně přikývnu. Kývnu ke stolu opodál. "A co ta osoba sedící u támhletoho stolu" je jasné že bude z vyšších vrstev démonů, zajímají mě spíš nějaké detaily. |
| |||
Učebna 302 - Jídelna všichni přítomní nebo cestou Mé snažení nakonec nevede k žádným výsledkům. Profesor se dá do reagování. Zvednu k němu pohled, nevypadá to, že by čekal na svůj komentář odpověď, tak tedy jen přikývnu na souhlas a protočím v rukou kovový talířek. Úkol, který nám zadal dává smysl. Uvidíme, jak to půjde. Jsem tak nějak v pokušení zkusit to hned, ale brzy přijde propuštění z hodiny. Zvednu se a rozloučím se s profesorem. Poté se volným krokem vydám do jídelny. Pokud se chce někdo přidat, nebráním mu. Sotva vkročím do jídelny, upoutá mne ředitel sedící u profesorského stolu. Jen krátce váhám nad tím co vlastně cítím, než to nechám plavat, protože vyhraje vůně jídla. Posadím se na kraj stolu a pustím se do jídla. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora Zeptá se zrovna na démony, což je asi pochopitelné. "Vlastně dva. V koleji čarodějů je klučina, co tady nějakou dobu chodil rohatý a celý démonní, a poté červenooký hoch, který rozhodně nebyl cítit jako upír." Odvětím na její dotaz. "I když toho druhého jsem taky už nějakou dobu neviděl." Dodám ještě potom. Zvednu pohled od poháru a jedno obočí mi povyskočí a kousek výš. Zdá se mi to, nebo jsem jí něčím naštval? "Tím chci říct, že většinou vychování zdejších tvorů není příliš vysoké. A najít zde někoho ze stejného zázemí je téměř zázrak." |
| |||
Dvůr - jídelna nikdo konkrétní Nakonec se přeci jen zvednu a pomalým krokem vyrazím do jídelny. Provází mne docela nespokojené syčení, které by mělo kohokoliv varovat včas, že se blížím a ne zrovna v dobré náladě. Když vejdu do jídelny, vůbec mne nezajímá kdo tam je, nebo není, prostě se svalím na nejbližší volné místo u stolu a přitáhnu si nějaké pořádné fláky masa, které ve mne začnou mizet takovou rychlostí, až by jeden řekl, kam to dávám. Když mám dost, přitáhnu si pro změnu mističku s masem nakrájeným na kostičky a začnu krmit hadíky na hlavě, kteří tak konečně zmlknou. |
| |||
Učebna 302 především Hope Zírám na talířek, dokud se neozve hlas profesora. Zvednu hlavu a sleduji co komu říká. Když udělá pauzu, dokonce se na něj podívá, jakmile mne ale osloví trochu se roztřesu. Když pronese tu větu, zabodnu pohled do lavice a jen sotva znatelně kývnu. Po zbytek času co mluví, se na něj ani nepodívám. Pak slyším spásná slova, můžete jít, takže když se mne Hope zeptá, už čapám talířek do ruky a mířím ven, takže jen krátce kývnu a bledší ještě než obvykle rychle vyrazím ven. Kus od dveří počkám, až mne Hope dojde. Mezitím už mne zahřeje rozvrh, který mám schovaný v záhybech oblečení. Vytáhnu ho a přejedu pohledem. Zase ho schovám a otočím se k Hope. "Jídelna?" Navrhnu potichu. Doufám, že tam již potkáme Lea. |
| |||
Jídelna Marcos Na jeho celkem sebejisté se jen téměř neznatelně usměji. Když začne vyjmenovávat co všechno se tady dá najít moc ho nevnímám, ale jakmile zmíní démony znovu má si získá mou pozornost. "Maskovaný démon?" zeptám se trochu zmateně. Mám sice tušení kdo by to mohl být, přesto si to chci ověřit. Taky zmínil vypelichance, trochu se nad tím pozastavím ale nezajímá mě to zase tolik abych měla potřebu se zeptat co tím myslel. Alespoň nějakou tu úroveň? Na mojí tváři se neobjeví ani náznak emocí. Jediné co prozrazuje nějakou tu emoci jsou hněvem planoucí oči. "Tím chceš říct co?" zeptám se naprosto vážně. Nějaká kytka je mi v tuhle chvíly absoulutně ukradená |
doba vygenerování stránky: 1.8408629894257 sekund