| |||
Jídelna Marcos, Aurora Mávnu rukou "Ale prosím tě, nebrala bych to tak vážně...ber to jen jako přátelské představení"navrhnu mu. Pozvednu ukazovák "Nehledě na to že to vy jste si přisedli“ podotknu a zeširoka se usměji. Když začne o kentaurce můj úsměv přejde ve smích "No to je bezvadný" Otřu si slzičku hřbetem ruky. No tady bude veselo. Dlouze vydechnu abych se trochu uklidnila, ani nevím pročmi to přišlo tak k smíchu. "Mimochodem, proč jste si vlastně přisedly? Celou dobu jsem se ptala jenom já...aby řeč nestála" Ptala jsem se spíše ze slušnosti abych je nemusela hned poslat pryč. I když jsou informace které mi poskytl užitečné. |
| |||
Jídelna Wayne,Shrey Projdeme světlem a ocitneme se za oknem v nějaké obrovské místnosti. Tak tohle zřejmě znamená být uvedený přímo do děje. Poblíž je jeden profesor a před námi je spousta stolů a jídla a taky studentů. Jsem zvědavá co jsou zde vlastně za studenty, ale taky mám hlad. Nejsem upír v pravém smyslu slova a tak pořád potřebuji jídlo (jasně nejen jídlo, ale to druhé jen zabraňuje mému tělu stárnout). Když se rozhlížím zjistím že jídelna je jeden obrovský kruh se štíhlými okny ve výklencích kde hoří ohně. Ve vzduchu se vznáší svíce, ale stejně jako pochodně předtím nekouří tak ani zde nevidím žádné stopy vosku. Skloním pohled k podlaze a svým bosým nohám je mi jasné že si budu muset dát pozor abych si nenarazila prsty. Ale já tak ráda chodím protože to je pohodlné, tedy aspoň většinou. Nejdřív se rozhodnu najít mísu s ovocem ke které se vydám rychlým krokem a ruku položím na ovoce. Soustředím se a z ruky se začne šířit záře načervenalého světla. Ovoce hnije a během několika minut je místo něj jen viskózní dřeň. Záře zmizí já se usměju a odtáhnu ruku, tohle by mělo na chvíli vydržet. Později bych si měla na pokoj donést ovoce, nebo květiny. Obojí se samozřejmě bude muset doplňovat. Potom se stejnou energií vrhnu k nejbližší kýtě do které se zakousnu a teprve pak si vzpomenu na toho kluka. Aliano zapomínáš na vychování. Utřu si ústa a vrátím se abych zjistil že už se o něj někdo zajímá. "Ahoj já jsem Aliana.A kdo jsi ty podivný tvore?" Oslovím ji zatímco svůj nový objevodvádí a přitom vydám s nimi. |
| |||
Jídelna především Shrey, Wayne, Helen Skoro to vypadá, že jsem zasáhl přesně včas. "Navíc ho nechceme odpařit." Dodám ještě celkem blahosklonně, když mou výtku přijme. "Jen nezapomeňte, že tady jsem." Připomenu ji a sleduji, jak i s nováčkem odchází ke studentskému stolu. Usadím se zpět na židli a zachytím pozdrav od Helen. Pokynu jí hlavou nazpět, než se vrátím k poněkud pasivnímu hlídání klidu. |
| |||
Pozemky - dívčí pokoj dlaci 1 - jídelna Ano, opravdu jsem se daleko nedostala. Ovšem ne, že bych se až tak snažila. Otravné, toto počínání. Zapojím se i do cvičení, ovšem ve své dlačí podobě, jelikož se zde nehodlám producírovat nahá. Po cvičení a ukončení hodiny se vydám do svého pokoje, abych se upravila a mohla se proměnit zpět do své lidské podoby. Je nanejvýš otravné, jak ta vlezprdelka každému profesorovi div neolizuje ouško. Za chvilku jim bude nosit domácí koláč, tedy v jejím případě spíš obětiny. Otřesné. Přemýšlela jsem co bych si tak vzala na sebe. Mohla jsem se řídit dobou, ale když si představím, že bych umřela a někdo mě viděl v takové zrůdnosti. Ne, děkuji pěkně. Proto jsem se rozhodla pro jednoduché šaty s dlouhým rukávem, jelikož na této škole nebylo místy až takové teplo. Těžko říct zda to způsobil ten kámen všude kolem či snad sám ředitel. I když já se svou termoregulací jsem příliš teplotu neřešila. To by zde muselo snad sněžit, aby mi byla zima. Vlasy jsem si rozčesala a nasadila lodičky. I když jsem věděla, že se v nich zde obtížně chodí, ale nehodlám dělat ústupky, vymknutí kontník se mi popřípadě zahojí hned, ale jizvy na duši, kdybych byla nucena si vzít k šatům kecky, tak to by se nezahojilo nikdy. Nejsem žádný buran. Nastříkala jsem na sebe Chanel a nyní již jsem byla připraven zavítat mezi plebejce. Vnesu se do jídelny, jako by mi to zde již patřilo. Jistě je to jen otázka ceny a mohlo by tomu tak skutečně být. Ale někdo tak moderní jako já, by nestál o takovou ratejnu bez ústředního topení a hlavně bez wifi. Ještě jsem si nezvykla, že nemohu přidávat selfíčka na instagram. Hrůza, to je snad horší než mučení. Sednu si naproti řediteli a když se usadím pokynu mu hlavou k pozdravu. Totěž učiním i směrem k panu Ortegovi, který je v obležení nějakých žen. Asi? Zde si člověk nemůže být opravdu jistý ničím. Způsobně rozložím ubrousek na kolena, odklopím podnos s nelibostí, jelikož od toho by zde měla být obsluha. Nespa. Ovšem jídlo vypadá opět o poznání lépe. Rty se mi zvlní do spokojeného úsměvu. Zdá se, že si kuchař vzal má slova k srdci. Odtrhnu kousek croissantu. |
| |||
Jedáleň Hafinko, najsexyriaditeľnasvete Takmer by sa zdalo, že ako sa ti zablesne oranžová v očiach, že čakám že sa stane niečo viac. Keď sa ale okrem ďalších tvojich pazvukov nič nedeje, vzdychnem si. Definitívne nie je ako Sigi, žiadne emočné výkyvy tepla. Potom začne rozprávať. Pri slove ujetá mi tikne obočím, ale ako rozprávaš ďalej, pery sa mi rozťahujú do úškľabku, odhaľujúc špicaté, bez výnimky zaostrené zuby. Takže nič také nevieš. A na to okno si sa pricapil ty sám, strachoprd, ja som sa ťa ani nedotkla...zatiaľ. Vy noví ste vždy neskutočné citlivky. Poslednú vetu zamrmlem, takmer akoby sama pre seba. Nonšalantne zdvihnem ruku, snáď ako by som sa čosi chystala spraviť, hádam za tú jemnú urážku, čo si použil na začiatku svojho preslovu. Vtom zacítim, ako sa riaditeľská energia hýbe k nám a ruka mi neochotne klesne späť k telu. Otočím sa na riaditeľa. Tá jeho aura mi robí síce vrásky, ale premôcť ju neviem, takže sa len sladko uculím a zabudnem na hocijaké fyzické násilie zbližovanie, aké som mala v pláne. S ústami plnými smrtiacich zubov to ale bohužiaľ stráca efekt nevinnosti. Ale samozrejme, ani sa nečudujem, jazero býva takto v noci strašne studené, to by bolo vskutku nemilé. Napriahnem ruku širokým pomalým gestom a chytím to šteňa vedľa mňa okolo pliec. Nedržím ho bolestivo, ale pevne áno. Už aj mu ukážem kde sa tu nachádzajú najlepšie kusy mäsa. Zašvitorím ešte, načo začnem odvádzať nováčika pri stôl. |
| |||
Hájenka -před školu Venge Nakonec mou otázku příliš nerozvedl, tahat to z něj nebudu, asi to nemá ani smysl. Když ukončí naši rozmluvu, pokývám hlavou, zvednu se, rozloučím se a jdu hledat Vegneho a mé druhé já. Něco mi říká, asi ten lítající náfuka, který jde vidět už z dálky, že budou někde před školou. Zajdu se tedy podívat co vyvádí. Když dojdu k Vengemu promluvím. "Zdravím synu." |
| |||
Učebna 302 - pokoj čarodějky. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nepotěšila profesorova už druhá pochvala. Cítím jak mi hoří tváře, asi se dost červenám. Ale mám velkou radost ze svého úspěchu. Chvilku trvá než všechno posbírám. Měla bych si pořídit nějaké hodinky, abych mohla kontrolovat zda Gyzmo nejí po půlnoci, ale vypadá to, že jsem to pro tentokráte stihla. Ve třídě je ještě jeden spolužák, tak se s ním mávnutím rozloučím, těžko říct, jestli mě vnímal. Vezmu prázdný talíř od palačinek, přeměněný talíř a druhé ruky vezmu Gyzma, který jako obvykle, když se nacpe začíná usínat. Proto zamířím se všemi věcmi do svého pokoje. Gyzma nechám spinkat a sama se rozhlížím z okna. Přemýšlím jak se mi to kouzlo povedlo a zapíšu si pár poznámek k danému předmětu. |
| |||
Jídelna Aurora, Lilith "Snad se nenudíte." Odvětím Auroře na její slova. "Nu, je to Vaše volba." Pokývnu nakonec hlavou, když řekne, že jí nechce obtěžovat při jídle. Když se zeptá, úsměv mi trochu zamrzne na rtech, ale jinak se mé chování nijak nezmění. "Taková drobná rada. Raději bych tady nechodil a neptal se tvorů - a vy jste co. Ne všichni by to mohli vzít úplně dobře." Pronesu jako první věc. "A naposledy, když někdo tuto kentaurku nazval koněm, tak mu prohnala kopyto pozadím." Dodám ještě o něco potišeji a raději se po kentaurce podívám, zda je dostatečně rozptýlena svou hýbající se večeří. "Nicméně já patřím k upíří koleji. Nic zvláštního." Odpovím ji na závěr. |
| |||
Jídelna Shrey, prof. Draco Po jejím ocasu těknu pohledem. Stojí tak blízko, že se nezvládnu bez problémů ani proměnit. Co po mne vlastně chce? Běží mi hlavou, když tam tak nade mnou stojí. Když promluví, zamračím se a nechtěně mi ujede další zavrčení. Hrdelní a něco temnější. V šedomodrých očích se objeví ohnivě oranžová a trochu se přikrčím. "Nejsem retardovaný, jen mi přijde, že jsi trochu ujetá na to, když někoho obtěžuješ jen kvůli tomu, jaké vydává teplo. A i kdybych to uměl, proč bych to měl dělat pro někoho, kdo se mne snaží hodit oknem hned co jsem dorazil?" Odvětím jí a s každým dalším slovem řeč prokládá víc a víc vrčivých zvuků. Pak se ozve další hlas. Po páteři mi přejede mráz. To je tady obludárium nebo co? |
doba vygenerování stránky: 1.3821940422058 sekund