| |||
Jídelna Aine Aine se své úlohy najít nám místo na snídani ujala velmi pohotově. A pak už jsem za ní tak trochu vlála. Obešly jsme celý půlkruh, až se konečně Aine zastavila, aby mi nabídla místo na jedné ze židlí. „Děkuji,“ usmála jsem se a posadila se po jejím boku. Před námi byly tácy zakryté poklicemi a každý tác nesl naše jméno. „Jak tušili...,“ zavrtěla jsem hlavou, když jsem tato slova k sobě tiše prohodila. Jistě... Jsem ve škole všelijakých divných tvorů.... Neměla bych se divit! |
| |||
Po večeři Amy a částečně celé okolí Jakmile jsme se po hodině dostaly do jídelny, začala jsem se cpát vším, co bylo po ruce. Po náročné hodině, jsem potřebovala doplnit energii. jak už to ale v podobných situacích bývá, snědla jsem takovou kupu jídla, především masa, že jsem se pak měla problém hnout. Naštěstí už byl také čas jít do postele a načerpat i jinou energii. To, že se nemá chodit spát hned po jídle, mě jaksi zapomněli říct. Snídaně? Chodba směrem na hodinu (učebna 304) Částečně Amy a případně všichni cestou Spalo se mi velmi, ale opravdu velmi dobře. Ani fakt, že spím ve společnosti dvou koček na tom nic nezměnil. Mé spaní v jednu chvíli přerušil gong, ovšem to bych nebyla já, kdybych tomu přikládala důležitost. Možná že jiné ráno ano, ale dnes? To sotva. Včerejší večeře byla vydatná a teď jsem byla naprosto spokojená. Pokud Amy vstala a snažila se mě také vytáhnout z postele, slíbila jsem jí, že určitě vstanu a dojdu za ní. Samozřejmě, že jsem za chvíli zase spala. Zděšené probuzení nastalo až o několik desítek minut později. To mě došlo, že vlastně mám nějaké hodiny a že tedy asi nemohu spát. S lehce vytřeštěnýma očima jsem najednou začala spěchat. Záchod, koupelna a pak zase zpět do pokoje. Stačil mě jediný pohled do rozvrhu, abych věděla, že jsem v průšvihu. Naštěstí tu máme společenskou místnost. S odhodláním jsem si došla vyprosit ještě jedny šaty, tentokrát krátké, vhodné i pro trochu větší tělocvik. O několik minut později jsem v černých šatech vyšla ven ze společenské místnosti dlaků. Ani na moment jsem nepřemýšlela o návštěvě snídaně, na tu už opravdu nebyl čas. Musím na hodinu. Zamířím tedy do třetího patra a pak do učebny s číslem 304. |
| |||
Jídelna Lailah Když se tedy trochu vzpamatovala a pustila moji ruku, přejedu jídelnu pohledem. Souhlasně přikývnu když mě nechá vybrat místo. Samozřejmě bude nejlepší sednout si kde je nejméně tvorů. Jakmile mám vybráno chytím Lailu za ruku a táhnu ji k místu které jsem vybrala. Sama už mám docela hlad. Takže čím dříve budeme u stolu, tím dříve se najím no ne? Cestou se neohlížím nalevo, napravo a táhnu jí rovnou ke stolu, kde ji odsunu židly a s úsměvem jí pokynu aby se posadila jako první. (G7) Po tom co si sedne se posadím hned vedle (H7) a s úlevou vydechnu. Tady by to mělo stačit. "Promiň jestli jsem tě moc tahala...ale chtěla jsem si co nejdřív sednout" vysvětlím jí tiše. |
| |||
Jídelna Nybe, Miko, Shrey "Hele to nevím, musím se na to někoho zkušenýho zeptat. Ale teoreticky by mě to mělo jen bolet. Což by byla asi pořádná bolest. Pozeptám se a dám ti vědět." mrknu spiklenecky na Nybe Pak se k nám přisune, jedna co podle Miko, taky patří k drakům, Shrey říkala. Že by dobrovolník. No je teda vostrá, když si takhle položí nohy na draka, teda jako malou holku, ale i tak. Jé to by bylo hustý, kdyby jí vzala za ty hnáty a mrskla s ní o druhý konec stolu. Nechám se unést představama. To by bylo vlastně porušení pravidel. Nechám Nybe ať si to vyřeší jak uzná za vhodné. I když si myslím, že tím, že k ní poslala plamínek jí asi moc neohromí, pokud má tak ráda teplo, tak jí tím spíš potěší. "Zdarec, zrovna tady probíráme plán na víkend. Nechceš se přidat? Teda jestli umíš lítat." Široce se usměju na Shrey. |
| |||
Jídelna Aine, ředitel Nebyla jsem schopná si ani uvědomit, že má reakce byla přehnaná, jako jsem tomu nebyla schopná zabránit. Aine se mi ale nesmála. Ovšem nezdálo se, že by ji pohled na profesora, jak jsem se o tom muži dozvěděla, nějak znepokojil jako mě. A to je dost slabé označení! |
| |||
Jídelna Venge V jídle se spíš vrtám, než že bych jedl. Okolní ruch nevnímajíc. Tedy do té doby, než odejde profesor, s nímž máme míti hodinu. "Venge, nadešel čas opustit jídelnu a věnovat se našim povinnostem. Za chvíli začíná bojové cvičení." Oznámil jsme synovi a jal se jej vézt do tělocvičny. Prožíval jsem smíšené pocity. Bylo dobře, že jsem si v této hodině mohl vybít svou frustraci. Ale také jsem měl strach o svého potomka, přeci jen by se mu leccos mohlo stát. Pokud byly otevřeny dveře vešel jsem a pozdravil. |
| |||
Jídelna Shrey Rozptýlena rozhovorem jsem si ani nevšimla že by se někdo přiblížil. To není dobré, i tady bych měla dávat pozor na svoje okolí. Instinktivně sebou trhnu a aniž bych si to vůbec uvědomila výhružně zavrčím když na mě Shrey položí nohy. Když se k ní otočím udiveně zamrkám - ona se u mě ohřívá jako bych byla nějakej táborovej ohníček. Možná by se příště mohla zeptat, nebo se spíš představit a pak se zeptat... Nevím jestli je tohle pro ní normální chování, mě teda moc normální nepřijde. "Byla by si tak hodná?" Vyzývavým pohledem kývnu na její nohy jestli je náhodou nechce dát dolů. Fouknu jí směrem k obličeji krátký varovný ohýnek který se rozplyne dříve než se jí stačí dotknout. Možná riskuju ale jestli si myslíš že si může vyskakovat jenom proto že jsem mládě tak se pleteš. Pokud varování nepochopí vychrlím silnější plamen, který její obličej zaručeně trefí. Pokud ho pochopí a dá nohy dolů s úsměvem jí podám ruku a představím se. |
| |||
Jedáleň Yqu, Nybe Ona...to stále nepochopila. Ako moc slamy má v hlave namiesto mozgu? Tľosknem jazykom a rozhodnem sa túto debatu ukončiť. Kobylke by zjavne ešte trvalo peknú dobu kým by zistila, že neviem takmer absolútne nič o tom, kde sa moja zápalka nachádza, a ja som sa potrebovala zoznámiť s mojou potencionálnou druhou zápalkou kým ju tu niekto zabije alebo vystraší natoľko že zdrhne. Skús to zistiť. Hľadaj. Choď za teplom. Spravím zvuk, ktorým napodobňujem klapanie kopýt, čím jej naznačím že by mala odklusať a potom ju opustím z tejto konverzácie tak, že sa jednoducho otočím. S hlasným vŕzganím nôh od stoličky po podlahe sa prisuniem k ohrievaču vedľa. Bez zaváhania, pozdravu či opýtania pokrčím kolená a hodím bosé bosé na jej stehná a natiahnem dlane nad jej ruku, akoby som sa ohrievala nad ohníčkom. Ak vieš ešte viac prikúriť, je na to vhodný čas. Prenesiem drsne. Potom pozriem na jej spoločnosť, no jediný koho pozdravím sú hadíci na medúzinej hlave zakývaním prstov. |
| |||
Jídelna Jigme "Ano jen studium,stále dál stále výš,stále víc." Ach bože už mluvím jako táta i když má pravdu,právě díky mému zlepšení jsem se dostala až k těm trikům. "A já vím tohle byla jen ukázka."odpovím potom vytáhnu další žábu a s úsměvem pronesu. "Sedí žába na na kameni jakou barvu asi má?" Nakonec se žáby dotku a ona zfialoví ovšem pak neodolám a i tu žábu potká stejný osud jako ty předchozí.Dorázím pudink,ovšem lívance už nemůžu tak sním ještě dva croissanty utřu si ústa od pudinku a taky naskládám talíře na sebe. Tak tomuhle se říká úklid čož je dobře protože nevím zda bych se byla schopná zvednout. |
| |||
Jídelna Aliana "Takže žádná nutnost, ale skutečné studium." Nadhodím po její první větě a sleduji, co provádí s lžící. "I malé triky mohou mít obrovskou moc. Záleží na podání." Lehce trhnu ramenem. Dojím, vše špinavé nádobí na sebe naskládám a odstrčím. Když zmizí, zamyšleně hledím na prázdné místo. Zajímalo by mne, jak zde ta magie funguje. |
doba vygenerování stránky: 1.3435430526733 sekund