| |||
Jídelna Sonja, Nybe "No, příjemné by to rozhodně nebylo." Zakřením se na Nybe, když pochybuje, že by mi zrovna její socha něco udělala. Možná si nevšimla, jak křehké konstituce jsem. Dokazuje to i tričko, které na mne tak nějak volně plandá. "Tak tahle to taky nefunguje. Buď celá nebo nic." Odvětím pro změnu Sonje. Klubko podrážděně zasyčí, když promluví přímo na ně. Trochu si povzdychnu. Když Nybe nahodí ten štěněčí pohled, povytáhnu obočí, ale doliji jí. Tak tohle chce vyzkoušet po vyučování. "Mám dojem, že jsem se právě rozhodla prubnout, zda jdeš opít." Zazubím se na Nybe. "Co si po vyučování zalézt do nějaké společenky a uspořádat menší akci?" Kouknu na obě. Když se Nybe zeptá tak překvapeně, pokrčím rameny. No proč nevyužít toho, kdo je v okolí že. Než však stačím zareagovat, vloží se do toho Sonja. Úsměv se mi ještě rozšíří. Tak tahle magorka se rozhodně bude hodit do okolí na rozptýlení. Kouknu na Nybe, co ona na to. |
| |||
Jídelna Nybe, Miko "Hustý. A umíš zkamenět, třeba jen část." zaculím se protože mě napadají jisté údy. Třeba by se v tom dalo podnikat. Nestojí vám, bude jako kamenný. :D "Chtěla jsem je jen nakrmit. Takže si trhněte hádci. SSS" položím vidličku i s masem zpět na stůl Kousek se posunu, nechci být kamenná. I když by byla fakt ironie, kdyby medúzu zabila socha, kterou sama stvořila. Nakloním se, abych lépe viděla na Nybe, když odpovídá na otázku letu. Škoda. "Co přesně na tom vadí." Pak mi zazáří oči. "A co zkusit takový přesun na prkně. Prkno bysme uvázali a ty by si nesla jen dva provazy. Takový serfování ve vzduchu. To by bylo hustý. A kdyby jsme ukecali ještě jednoho draka, mohli bysme dat závody." |
| |||
Jídelna - Knihovna (posun) Shrey, Hope, Knihovna Žádné nucení se do jídla se nakonec nekonalo. Na stoličku vedle mne se totiž zřítí postava, jenž jsem doufala, že se jí vyhnu. Ideálně do konce studia. Vyjeknu a vyskočím ze stoličky, kde jsem seděla. Její slova mne zasáhnou tak do zad, jak mizím z jídelny rychlostí světla. Skoro to vypadá jakou kouzlo rychlosti. Proletím školou a zmizím v Knihovně. Teprve tam se zastavím. Ne ještě nepolevuj. Projdu odděleními a zavolám na Knihovnu. Poté se v ní schovám, protože mám sociálního kontaktu zase na dlouho dost. Za celý zbytek noci a dne z ní nevylezu. Když zazní gong, do jídelny se rozhodně neodvážím, takže čekám, až postoupí čas, abych šla rovnou na hodinu. |
| |||
Jídelna Lailah, Lilith, Diagh Laily reakce byla pochopitelná, i když možná trochu přehnaná. Nebylo to přece tak zlý...až na pavoučici a medusu tady nebyly zase takový extrémy. To jsem si myslela do chvíle nežkdy jsem ucítila a můj pohled spočinul na rohavé postavě s ocase předemnou. Jediný pohled stačil na to abych k osobě okamžitě cítila znechucení a odpor protkaný strachem. Tady by mi sice nic hrozit nemělo, prěsto bych se ale měla mít na pozoru. Moc jsem nevnímala kam kouká ale když mě chytla za ruku podívám se jí do tváře. Vypadá jako by viděla samotnou smrt. Pohlédnu směrem, kterým ona – k profesorskému stolu. Popravdě sama nevím kdo to je, asi jsem ho ještě nepotkala...stejně jako hodně ostatních v místnosti. “To je jeden z profesorů” odpovím neurčitě. Dlouze se zadívám na Laily pohled “Jestli nechceš, můžeme zase jít” navrhnu jí. “Ale budeš si muset zvyknout, protože jinak se nikdy nenajíš” “Profesoři jsou tu od toho aby tady udrželi pořádek, takže se ti nemůže nic stát” dodám jí odvahu, i když si sama nejsem jistá svými slovy, snažím se znít co nejsebejistěji jak jen dovedu. |
| |||
Jídelna Miko, Sonja Takže brýle má spíš pro ochranu ostatních než tu vlastní, jak ohleduplné. Takže každý z těch hadů na její hlavě má vlastní “rozum”...zajímavé. Odtáhnu se “Vážně myslíš že by se ti něco stalo, kdyby na tebe spadla zrovna moje socha?” tohle varování ale asi nebude dobré brát na lehkou váhu, nechtěla bych takhle mladá skončit jako socha. Vůbec bych nechtěla skončit jako socha. Smutně kouknu na stále prázdnou skleničku pak na Miko a znovu na skleničku. “Vyzkoušet? Jakože byste se na mě chtěli proletět?” zeptám se překvapeně. I když bylo celkem jasné že tahle konverzace k tomu spěje stejně mě to překvapilo. “Promiň ale to nepůjde, neptej se proč...nechápej to špatně ale to je “dračí” věc” odvětím vážně. Nechat kohokoli sedět na hřbetě je zkrátka ponižující, zvláště když je to v podstatě někdo cizí. |
| |||
Jídelna Nybe, Sonja "Nepotřebuji sundat brýle, abych někoho zkameněla. Nosím je, abych někoho nezkameněla náhodou. Protože to neumím zrušit. Takhle to nefunguje." Odvětím tak nějak oboum. "Mne za to většinou vykopávali z bydlení." Pokrčím rameny a uchechtnu se. "Nemají rádi ani kapuci. Natož něco tak těsného." Když přiblíží ruku moc blízko, jeden z delších hadů se jí pokusí kousnout do ruky. "To bych radši nezkoušela... Většinou velmi trvá, než si někoho oblíbí..." Hodím po ní pohledem. "A co to vyzkoušet?" Navrhnu Nybe na téma letu. "Vážně byste se neměli přibližovat tak moc... Ještě ze mne bude placka, pokud na mne spadne vaše socha..." Nadhodím, když se přiblíží tak moc. Mám moc špatnou náladu, abych je krotila sama. A málo času, abych z toho udělala odreagování. |
| |||
Jídelna Miko, Sonja Hned jak sklenici dolije hodin ji do sebe a s úsměvem jí znovu posunu k Miko aby jí znovu dolila. Jistě že si věřím, ale troufat si na větší je hloupost. Problém tady ale je že většina tvorů bude menších než já a poznat v takovém případě jestli je silnější nebo ne bude asi těžké. "Nevím, nikdy jsem to nezkoušela" zamyšleně se podrbu na hlavě "Po pravdě jsem nad tím ani nepřemýšlela" pokrčím rameny. Nadechnu se a vypustím kraťoučký proud modrého plamene abych potvrdila její domněnku. Nadšeně se nakloním k Miko “Páni ty umíš někoho zkamenět pohledem, to je úžasný?” “A můžeš ho i odkamenět?” můj obličej je čím dál tím blíž k tomu jejímu. "Kousnout a uletět?” zasměju se “To dělám obvykle když chci svoji kořist trošku potrápit” |
doba vygenerování stránky: 1.4195158481598 sekund