| |||
Kondička Tak nějak je mi úplně jedno, že kolem mne se prohnala Shrey. Momentálně mne více energie stojí, udržet plíce kde jsou. Ani nevnímám, jak jsou na tom ostatní. Takže mne trochu překvapí, když se mi do zorného pole dostane stín profesora. Heh... A to mělo jako znamenat co? Posadím se a jen něco zabručím v odpověď, ale to už je profa zase pryč. Přeměřím si vzdálenost na dvůr a nakrčím nos. No to nemyslí vážně, že teď mám ještě dojít zpátky... Nakonec mi ale nic jiného nezbyde, takže se nakonec vyškrábu na nohy a pomalu se začnu vléct směrem ke dvoru. A on neukončuje hodinu! Aaaaaa! Můj otrávený výraz naprosto jasně prozrazuje, co si o té jeho zácvičce myslím. Postavím se někam dozadu, pokud možno a hledím co dělá. Nakonec se tedy nějak vrtím aby měl dojem, že cvičím, ale začínám myslet na to, že jídelna touhle dobou již bude plná jídla a že mám dost hlad. Tyhle myšlenky má celá hlava celkem ocení spokojeným syčením. No to víšžejo, celá žhavá. Pomyslím si na to jeho cvičení a uvažuji, zda se vůbec do jídelny dovleču. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora Netušil jsem, že Aurora svými slovy o společnosti myslela to, že na nás bude jen mlčky hledět, nicméně pokud jí to tak vyhovuje... Každý dle svého gusta. Nicméně nová dívka zní poněkud podrážděně, když mi nedá možnost zareagovat na její odpověď a rovnou se ptá, proč mne to zajímá. "Již jsem doufal v nový přírůstek do naší koleje. Je škoda, že někoho s tak pěkným jménem nemůžeme uvítat v naší společenské místnosti." Odvětím stále klidně i když zní, že se jí o tom příliš mluvit nechce a podle jejího pláště hádám, že se nesetkala s moc přívětivým přístupem k sobě. "Nikoliv, jen jsme se přišli seznámit. Pokud Vás ale obtěžujeme, můžeme si opět odsednout." Odvětím na její otázku, kterou nás tak nějak zdvořile vyhání. |
| |||
Pozemky Kondiční cvičení DLACI, Bilí Pozoruji jak na tom kdo je a především, jak se kdo snaží. Nakonec přece jen ani jedna dráhu nedokončí. Objevím se (v podstatě vyrostu z trávníku) u dívky, která skončila poslední. „Bude to chtít začít trénovat.“ Konstatuji věc, kterou již jistě sama dobře ví. „Můžete se vrátit mimo dráhu na dvůr, tam na mne počkejte.“ Řeknu a opět se rozpadnu do dráhy. Objevím se u další dívky, která není zas tak daleko. Jistě sama poznala, že je výhodnější, když se jí lepí dvě nohy, než čtyři tlapy. I jí pokynu, že se může vrátit již mimo dráhu zpět na dvůr. Těch několik kroků přes dráhu k další dívce udělám nad povrchem. Já nevypadám, že by mne dráha jakkoliv ovlivňovala. „Dobré, ale bude to chtít cvičit.“ Ohodnotím její výkon a pobídnu jí, aby se vrátila na dvůr. Poté zmizím, abych se objevil nad medusou, která své vydýchávání vzala za siestu. „Vládnete poměrně velkou silou, ale zbytečně jí mrháte. Chce to výdrž a kontrolu. Můžete se vrátit.“ Pokynu jí ke dvoru, abych se přesunul k Shrey, která se jednoznačně dostala nejdál. „Výborně, celkem jste mne překvapila. S trochou cvičení bude vaše kondice v uspokojivém stavu.“ Pokynu jí hlavou. Z trasy žádnou energii nedostane a trasa lepí cokoliv, co se jí dotkne, tedy i prsty, když do ní dloube. „Můžete se vrátit na dvůr jak chcete.“ Pokynu jí hlavou, než zmizím v dráze. Dráha z pozemků začne mizet, než zůstane koncový kousek, v kterém se objevím já a s mým krokem z dráhy na dvůr zmizí i ten kousek. Opráším si z obleku bělavý prach a zkontroluji, že jsou tady všechny studentky. Při tom si všimnu, že nedaleko se potuluje Bilí. Zamávám mu, abych na sebe upozornil, ale hodinu kvůli němu nepřerušuji. „Prosím rozestavte se tak, abyste měly na rozpažení rukou místo.“ Vyzvu je, načeš se protáhnu a dáme si menší jednoduché cvičení, abychom uvolnili napínané svaly a protáhli se. To nám zabere čas do konce hodiny. Pokud Bilí přijde blíž, vyzvu ho, ať se přidá nebo počká. Když skončíme, pokynu studentkám, že mohou jít. „Pokud budete trénovat ve svém vlastním volnu, rozhodně tím nic nezkazíte.“ Pobídnu je ještě na závěr, ale žádný konkrétní úkol jim nedávám. |
| |||
Jídelna Marcos, Aurora Přimhouřím oči a napjatě sleduji jeho pohled.. Moje ruka znovu zmizí pod pláštěm. Odmlka která nastala mě celkem znepokojuje, nevím co od něj očekávat. I když působí jako slušným dojmem, pod pozlátkem se může skrývat cokoliv. "Pokud si dobře vzpomínám tak jsem ve směsi..." odpovím nejistě na jeho otázku ohledně zařazení. Co je to vůbec za název "směs"? "Proč se ptáš?" zeptám si lehce podrážděním tónem. Jeho úsměv po chvilce stal otravným, přestože se zřejmě snažil působit přátelsky. "Potřebujete ode mě něco?" zeptám se tentokrát o poznání přátelštějším tónem. Přeci jen bude lepší když budu mít se zdejšími tvory kladné vztahy. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora Lehce povytáhnu obočí, když se objeví špičáky. Že by nový přírůstek do naší koleje? Zaujme mne to natolik, že téměř přeslechnu její představení. "Potěšení na mé straně." Zareaguji trochu zpožděně. Objeví se její ruka a mne spočine pohled na jejích ostrých drápech. Nicméně gesto pochopím, takže Auroře odšoupnu židli, aby se mohla posadit a poté se posadím mezi dívky. Poté se opět otočím na zahalenou dívku. "Omlouvám se za svou smělost, nicméně která kolej má to potěšení přivítat Vás mezi sebe?" Nadhodím stále se stejným společenským úsměvem. |
| |||
Jídelna Marcos, Aurora Zvednu pohled ke dvojci která se přede mnou objevila. Že by konečně nějaké představení? A dokonce přátelské. "Dobrý večer i vám Marcosi, Auroro.." pozdravím pokývnutím hlavou. Oplatím Marcosovi úsměv a odhalím tak dlouhé špičáky. "Moje jméno je Lilith, těší mě“ představím se. Vystrčím ruku z pod pláště abych jim nabídla aby se posadili. S tázavým výrazem čekám jestli se posadí nebo půjdou zase dál. |
| |||
Jídelna Aurora, Lilith Pokud se bojí mne, jsem zvědav, jak bude reagovat na nově příchozí, vzhledem k tomu, že zpod kápě byly vidět rudě žhnoucí oči. To člověk nebude. Na její odpověď pokrčím rameny. Mne je to celkem jedno. Povytáhnu jedno obočí a podívám se na ni. "A v tom je nějaký rozdíl?" Zeptám se, nicméně se zvednu a zdvořile počkám, až se i ona zvedne. Teprve poté vykročím kolem stolu k postavě zahalené v černém plášti. "Dobrý večer." Pozdravím osobu. "Omlouvám se za vyrušení při obědě, nicméně se mi zdá, že jsem Vás zde ještě neviděl. Mé jméno je Marcos Ortega a má půvabná společnice se jmenuje Aurora. Rádi bychom Vás jménem studenstva přivítali v zdejším blázinci." Nahodím společenský úsměv a čekám na reakci nově příchozí. |
| |||
Jídelna Marcos Jeho ujištění, že není důvod se ho bát, mě nepatrně uklidnilo. Stále jsem ale trochu napjatá. Ucuknu když mě chytí za ruku jako bych byla malé dítě. "Já ti nevím" odpovím nejistě. V hlavě mi zazněla jeho předchozí slova o domněnkách. Po chvilce přemýšlení nakonec zvítězí zvědavost a souhlasím: "Dobrá, ale půjdu jen jako doprovod". Počkám tedy až se zvedne a následuji ho. |
doba vygenerování stránky: 1.3955039978027 sekund