| |||
Jídelna Miko, Sonja "Jo...na začátky" kývnu. Z obsahu skleničky mě štípe v nose takže ji raději rychle vypiju. "Hmm" zamručím, pokrčím rameny a položím skleničku zpátky na stůl. Asi bych toho musela vypít trochu víc. Miko do sebe mezitím „kopla“ další. No tak ta tedy neztrácí čas. Zastavila mě než jsem se stihla zeptat na další otázky. Trochu se mi uleví když potvrdí že jsou tu i další draci. Kouknu k místu kam kývla. Zvláštní, zrovna o nich bych si teda nemyslela že jsou draci. Hlasitě polku. O prsty bych opravdu nerada přišla. Pokusím se skrýt nervozitu za úsměv. "No jako nemůžu nehřát takže asi nemám na výběr...Rohy?" zase se tvářím zmateně. "Myslím že bez těch se zatím snad obejdu." |
| |||
Jídelna Shrey Zamračí se a já o kousek couvnu. Nevím co si o této reakci mám myslet. A komunikace s ostatními rasami na úrovni čarodějů skutečně není mě vlastní. A rozhodně mi nijak nejde. Když se usměje, trochu nechápavě se na ni podívám. Ani jsem si nevšimla, že mé tělo zcela reflexně pomalu nabralo trochu připravenější verzi, než tu kompletně odhalenou. Mé podvědomí má asi víc pudu sebezáchovy než já. "Takže víš kde je?" Rozzářím se a vypadá to, že se mi ulevilo. "Nestalo se mu nic?" Zkusím z ní vypáčit alespoň to. Nevypadá ale ustaraně. |
| |||
Jídelna Shrey, Diagh, Helen Oplatím pavoučici zavrčení, ale nenechám se nějak dál vyrušovat od jídla. Mohla by alespoň nechodit postole, to není zrovna slušný k ostatním jedlíkům. Po chvilce se u profesorského stolu objeví blondýna co byla předtím s Marcosem na chodbě. Pak se profesoři zvedli a obešli několik studentek. Zajímalo by mě jestli to má nějakou spojitost s stavem v jakém byl Marcos. Třeba se ho někdo pokusil otrávit. Při té představě se mi na tváři objeví úsměv. Když ucítím něčí pohled zvednu hlavu od jídla a kouknu přes místnost na holku co u ní stála kobyla. Stále s úsměvem na ní mrknu jedním okem a pokračuji v jídle. |
| |||
Jídelna Nybe, Sonja Konečně se posadí. Usměji se na ni a také ji naliji skleničku tvrdého, kterou jí nekompromisně vrazím do ruky. "Na nové začátky!" Ťuknu si s ní, načež do sebe obrátím další skleničku. Zamyslím se. "Celkem jo. I když od té doby, co profove drží hlídky, tak je to lepší." Pokrčím rameny. "Na to si zvykneš." "Hele, prrr s těmi otázkami, ať ti nezaskočí slina." Zasměji se, když s vyptáváním pokračuje a pokračuje. Chudák Sonja ani nestačí zareagovat. I když tedy, já bych jí mohla nechat odpovědět. Což nedělám. Potřebuji přestat myslet na určité lidi a odnaštvat se. Na to je kažení mládeže úplně to pravé. "Jistě, že jsou." Kývnu hlavou na souhlas a pokynu přes stůl na dvojici modrého kluka a napůl chobotnice. "Zrovna tamhle." Když ukáže na Shrey, ušklíbnu se. "Pozor na koho ukazuješ, ať taky nepřijdeš o prsty." Kouknu na Shrey přes malou dívku. "A to je Shrey. Buď hodná holka, neštvi ji, hezky hřej, nech si narůst rohy a třeba tě nehodí oknem." Uchechtnu se. |
| |||
Jedáleň Yqu a okrajovo Nybe a skupinka okolo + Lilith, Keď prachovka podopierajúca sosáka odíde, myslím si že mám po programe pri raňajkách, no to sa osem nôh zrazu vyhupne na stôl a začne sa ako veľká halloweenska ozdoba prechádzať po dreve a liať do seba jeden džbán za druhým. Nadvihnem obočie. Tak jeden sa z toho takmer povracal alebo zadusil alebo čo to spravil a ďalšia vyzerá ako keby bola na absťáku? Pobavene vyfúknem vzduch nosom a pozorujem paväčicu, aby sa náhodou nepriblížila moc blízko k mojej časti stola kde bolo položené moje super jedlo. Ranná mrzutosť pomaličky odchádza vďaka rozptýleniu, a tak sa len spokojne natiahnem na stoličke. Moje metódy vždy fungovali. A prfesori tu vedeli dať vždy všetko do poriadku, takže sa vlastne nič nestalo. Musím povedať že aj to, ako sa profesori rozhodli riešiť ten problém bolo zaujímavé. Keď ale dokončujú..čokoľvek to s tými dvoma robili, moju pozornosť odpúta to, že zaregistrujem energiu ktorú som cítila už včera keď som hľadala Sigiho. Otočím hlavu, aby som sa pozrela na rohaté čosi. Nakloním hlavu doboku a prešpikujem ju takým pohľadom, že to musí cítiť. Má v sebe podobnú energiu ako Sigi. A cítim z nej niečo...neviem, niečo čo sa mi páči. To sa mi nestáva často. Má to v očiach. Ak sa na mňa pozrie, venujem jej krivý úsmev. Dnes sa ale zdá, že mojej pozornosti nie je súdené byť zameranej na jedno miesto, keďže konský zadok preklopká rovno ku mne. Zakloním zo svojej sediacej pozície hlavu dozadu, aby som sa na ňu pozrela. Nemala som ju príliš v láske. Lepšie povedané, vôbec. Zaujímalo by ma, či má žlčník a nedokáže zvracať, tak ako kone. Možno keby ju nejako donútim prepchať sa riadne mastnými stehnami tak by jej roztrhlo črevá alebo niečo. Moje myšlienkové pochody preruší až tok jej slov. Takže ani ona ho nevidela? Zamračím sa. Kde dočerta trčí? Chvíľu sa pohrávam s myšlienkou že jej odpoviem normálne a tak možno zistím viac, ale keďže sa išla spýtať práve mňa, musí byť na tom naozaj zúfalo a pravdepodobne vie o Sigim konské hovno. Preto si vyrovnám ustarostené čelo a sladko sa usmejem. Nevidím dôvod ťa o tom, kde je, informovať. Prenesiem chrapľavým hlasom. Za sebou zacítim pohyb toho dračieho prcka a náhly príval tepla. Keď táto kobyla odnesie svoju riť zase preč, zohrejem sa. |
| |||
Jídelna Miko, Sonja, Shrey Nakonec si tedy sednu na židly kterou ke mě přišoupla. Trošku mi sice vadí že skoro nedosáhnu na zem, ale s tím asi nic nenadělám. Vydechnu úlevou a očka se mi rozzáří nadšením když řekne že ji to teplo nevadí. "Tak super" odvětím vesele a otočím se k ní celým tělem. "Stává se často že tady lítaj objekty po jídelně?...nebo je tady někdo otrávenej?" neměly by tu náhodou být profesoři mimo jiné také od toho aby zabránily takovým věcem? "Jsou tu i další draci?" otočím se za sebe a ukážu na poměrně vysokou holku opodál. „A kdo je támhleto?“ Když se otočím zpátky k Miko napadnou mě další a další otázky, ale ty už asi spadají do osobních takže se na ně ptát raději nebudu...prozatím. |
| |||
Jídelna Nybe, Sonja "To teplo." Poukážu kolem ní a zakloním se v židli, když si stejně nesedla. "Ani trochu. Mám ráda teplo. Tak si konečně kecni na zadek, než tě sejme náhodný lítající objekt po jídelně." Pošoupnu k ní židli. "I když dneska je tu klid. Celkem. Jen trocha otravy, žádné vyhazování jídelny do vzduchu." Uchechtnu se. |
| |||
Jídelna Miko, Sonja Vyneseš spaní? Zopakuju si pro pro sebe a zatvářím se dost zmateně. V tom určitě bude nějaký háček. Další otázka, která mě vyvede z míry ještě více než ta první. "C-co tím myslíš?" vykoktám. Jak jako chodící kamna? Zamyslím se a pak mi to dojde - ostatním to teplo možná nebude zrovna příjemné. Cítím se trochu trapně že jsem se vůbec ptala. "Umm...asi jo. Je to problém?" zeptám se opatrně. Pokud jim to bude vadit, asi bude lepší když se zase vzdálím. |
| |||
Jídelna- pokoj - jídelna Po hodině jsem se šel jen v rychlosti najít, pak se trochu sprchnout a na pokoji sjem zapadl do peřin. Můj spolubydlící se neukázal, buď měl nějaké romantické jednání, nenbo jej něco sežralo. Ty dvě věci se tady koneckonců nevylučují. Ráno mě probudil nesnesitelně trapný a na nervy jdoucí zvuk budíku. Vstal sjem, oblékl se, zkontroloval jsem, jestli se spolubydla nevrátil (ne, nevrátil) a vydal jsem se na snídani. Jídelna už byla plná...věcí. Všichni používali svoje chapadla, kusadla, pařátky, tlapy, klofáky, řezáky, prostě vše čím byli vybavení ke konzumování snídaně. Jelikož tohle tu bylo moje první ráno, zůstal jsem přimrazeně stát na místě, tedy u vchodu. Ten pohled na hodující byl prostě hypnotický. Na okamžik jsem zauvažoval, že to tu celé vykydlím, zvyk je železná košile, znáte to, ale pak jsem si jednak uvědomil kde jsem a jednak si tu kydlení zaslouží jen jedna osoba a to jistý profesor Tortun. Zase vyrovnaný jsem si sedl bokem od ostatních a věnoval se v klidu konzumování své snídaně. |
| |||
Jídelna Aliana "Chápu, až tady bude v kleci srna, dorazil ti oběd." Povytáhnu jedno obočí a z mého výrazu se moc nedá přečíst, zda si z ní dělám srandu nebo ne. "V podstatě je to jedno a to samé." Pokrčím rameny. "Vypadáš ale, že více než v jaké koleji jsem, tak tě zajímá, co se mnou je špatně, že jsem skončil tady." Povytáhnu tázavě obočí a podívám se na ni, zda mám pravdu. "No tomu co děláš se říká energetický upír ne?" Odvětím, když pronese tu její větu. Trochu se mi uleví, když se místo agrese zachmuří. Tak to vypadá, že to skutečně bylo tou divnou holkou. Když zpod jejího poklopu vyrazí žába ve snaze se zachránit, zastavím ji telekinezí, aby ji mohla chytit. Tak si nejsem jistý, zda se omlouvala svému okolí, nebo té žábě. |
doba vygenerování stránky: 1.3197071552277 sekund