| |||
Kondičné cvičenie Úloha od profesora znela pomerne jednoducho, vyjsť na trasu a dostať sa čo najďalej, ideálne až na koniec. Čo tak ťažké na tom môže byť? S Mayli sme dorazili medzi neskoršími a tak sme sa i na dráhu dostali trošku neskôr, ale to je vlastne dobre, pri pohlade na pokusy ostatných mi pomerne rýchlo začalo dochádzať, že tu niekde musí byť pes zakopaný. Predsa len všetci sa tvárili, že sa niečo deje, nikto nebol extra rýchly a nevyzerá to, že by sa im to páčilo. Mayli vstúpi na dráhu prvá a ja chvíločku počkám predtým, než sa s nádychom pohnem vpred. Len čo tak spravím, dostupím na dráhu najprv jednou, potom aj druhou nohou dôjde mi, že to nebolo len zdanie, ale ten pes tu definitívne zakopaný bude... Zdvíhanie nôh ide velmi ťažko a energia, ktorú ma to stojí je sto percentne neúmerná tomu, akú aktivitu vykonávam. So zamračeným výrazom sa však stále pokúšam ísť ďalej. Nemôžem predsa skončiť pár krokov za začiatkom! "No tak, poď... jedna noha... druhá noha... jedna noha..." Podporujem kroky v mysli, ale nie je mi to moc platné. Netrvá to dlho a nedostanem sa ďaleko, našťastie je to určite viac než tri kroky od začiatku dráhy, kedy dôjdem do stavu, že viac nevládzem. Ešte sa pokúsim o posledný krok, keď ma zradia sily a podlomia sa mi jemne kolená. Zakončím teda svoj výstup po dráhe posunutím sa mimo cestičku, kde si sadnem a začnem sa vydýchavať. Ak sa správne pamätám, mali sme zísť z dráhy, ak nebudeme môcť pokračovať. Definitívne so sebou niečo budem musieť spraviť... |
| |||
Kondiční cvičení Jakmile se dostaneme ven z budovy, profesor se zastaví a začne nás seznamovat s naším úkolem. Běžet po trase a jakmile odpadneme, uhnout z cesty dalším. Jednoduché. Rychlé a znějící jako triviální úkol. Jenže už pohled na první, kdo vyrazí na trasu mě napoví, že je v tom dost velký zádrhel. Tygr skáče vpřed a nějak rychle zpomaluje. Ani další odvážlivci na tom nejsou o mnoho líp. Podívám se po Amy a pak se přeci jen vydám k trati. Proměna tygřice moc valný význam neměla, takže to ani nezkouším. Už kdysi jsem si vyzkoušela, že rychlostí chůze se dá dojít o dost dál, než doběhnout, takže se vydám daleko pomaleji než ostatní. Okamžitě co došlápnu na trať, zjišťuji, že je to dost divné. Zvednutí nohy stojí plno energie a tak moje rychlost není taková, jakou jsem si ji představovala. Běžně mě lidi nestačí, ale teď? Teď mám pocit, že i šnek musí být rychlejší. Snažím se dojít co nejdál, ale není to tak daleko, jak bych si představovala. (63%) Ještě že tu není Felix, ten by se mi rozhodně vysmál. Kde vlastně je? napadne mě když udělám poslední krok mimo cestu. |
| |||
Jídelna Aurora "Jistě." Přitakám na její dotaz. Matně si vzpomínám, že se tak na hodině představovala. Možná. I když mám dojem, že to bylo něco delšího. "Pak jste asi zachytila její světlejší chvilky." Pokrčím rameny na její slova. "Ne to vskutku nejsem." Její podezření mi vykouzlí poloviční pobavený úsměv na tváři. Když mne v podstatě požádá abych jí tykal, povytáhnu jedno obočí a podívám se na ni, bedlivě si ji prohlédnu. "Neukvapoval bych se v tomhle obludáriu dělat nějaké závěry o věku, nebo duševním zdraví jedinců, které potkáte." Poznamenám nezávazně. "Nicméně patřím k poněkud dlouhověké rase. Pokud to nemáte stejně, skoro bych se vsadil, že náš věkový rozdíl bude asi docela značný. I když patřím k těm velmi mladým z naší rodiny." |
| |||
Jídelna Marcos Pozorně poslouchám a rozhlížím se jestli v jídelně není někdo z těch, o kterých mluví. "Tou kentarkou myslíš Yqi?" zeptám se překvapeně když zmíní kentaurku. "Mě přišla v pohodě" I když to je asi subjektivní názor. "Ty snad nejsi drak..." nedůvěřivě si ho prohlédnu když mě upozorní že není radno je rozčilovat. Už když mě poprvé oslovil všimla jsem si že mi vyká. "Nemusíš mi vykat, přijde mi to zvláštní, nemyslím si že je mezi námi tak velký věkový rozdíl." |
| |||
Jídelna Aurora "Potěšení na mé straně." Usměji se na ni, když se také představí. "Nejsem tady zrovna dlouho..." Začnu s odpovědí na její dotazy. "Nicméně nějaké ty zkušenosti bych Vám asi mohl předat. Budou ale pravděpodobně jednostranně zabarvené, není tu zrovna času na ověřování informací. Pokud to vezmu od tvorů na které si dát pozor... Rozhodně ten velký rudý démon stojí za zmínku. Velmi rád ohlušuje dynamitem a strhává se kolem něj velmi často velmi nebezpečná mela. A také vládne nějakým ovlivňováním. Toho bude lepší se vyvarovat. Černovlasá dívka, kolem které je vždy mokro, té se raději také vyhněte. Trhá tvorům končetiny jen tak na potkání. A jednomu klukovi omlátila hlavu o stůl. Pak je tu medusa, slečna s hlavou plnou hadů. Co jsem tak pochopil z jejích činů, ráda se přidává k šikanování ostatních. Nehledě na to, co je zač. Pak si jistě dejte pozor na tu šílenou kentaurku," pokynu hlavou k Yqi stojící naproti místnosti, "většinou střílí bez varování a mám pocit, že v hlavě jí pár koleček chybí. Nu a pak je jistě dobré dávat si pozor v okolí takových tvorů, jako jsou například draci. Možná bych Vás měl varovat, že mají i lidské podoby a není radno je rozčilovat ani v jedné podobě." Zamyslím se. "Z řad profesorů je dobré dát si pozor na toho, co se umí rozdvojovat a který má rohy. Jeho učební metody jsou více než netradiční a jemu pravděpodobně o kolečko zase přebývá." Dodám nakonec o něco potišeji. "A ohledně toho, jak škola funguje budete muset být asi o něco konkrétnější. Nevím, co by Vás zajímalo." Pousměji se na závěr. |
| |||
Jídelna Marcos "Aurora, těší mě" krátce se představím. Z nějakého důvodu jsem z něj trochu mimo. Nervózně si odhrnu pramen vlasů z čela za špičaté ucho. Nevím co říct ale nemůžu tady jen mlčky sedět. "Jsem tu nová...myslíš že by jsi mi mohl říct jak to tady chodí? Na koho si dát pozor a podobně, jestli jsou tu nějací...řekněme problémoví studenti?" snažím se zakrýt svou nejistotu a rozpaky slabým úsměvem. Možná jsem se na to mohla zeptat už předtím Yqi, ale nějak nějak mě to nenapadlo. |
| |||
Jídelna Aurora "Děkuji." Pokývnu jí hlavou a židli odtáhnu od stolu, jedním volným elegantním pohybem se posadím. Než však stačím znovu promluvit, zeptá se mne na jméno sama. Pousměji se. "Jistě. Mé jméno je Marcos Ortega. A Vaše slečno?" Odvětím jí tedy. Tak nějak přejdu, že mi začala automaticky tykat. Ne od každého mohu čekat znalost etikety, že. |
doba vygenerování stránky: 1.7606518268585 sekund