| |||
Jídelna Aurora Krátce a odměřeně se zasměji. "Inu není to tak." Odvětím jí na její domněnku. "A buďte opatrná s domněnkami v tomto institutu. I já jsem se již poučil, že všechno není takové jak se o tom povídá." Pohledem si přeměřím to její odsednutí. "A rozhodně nepatřím mezi ty, kterých byste se měla bát. Mé vychování je dostatečné a potravy je zde nadbytek." Nad její reakci nad svým věkem se jen pousměji a jistý poloúsměv mi na tváři zůstane. Když nakonec neochotně přizná, že jsem měl pravdu, jen lehce pokrčím rameny. Když ukáže, jemně vezmu její ruku a zase jí ji stáhnu ke stolu. "Tohle rozhodně není zdvořilé." Začnu napřed tím a zaostřím na postavu na kterou ukázala. "Vskutku netuším, musí to být někdo nový. V průběhu měsíce neustále přicházejí a odcházejí studenti. Je to tady trochu jak na rušném náměstí. Ale jestli máte zájem, můžeme se jít seznámit." Navrhnu jí. |
| |||
Jídelna Marcos Jeho poznámku ohledně pohlaví přejdu mlčením, nevím proč by se měl kdokoliv urazit kvůli věku. Snažím se zachovat klid, přesto je vidět jak si na židli poposednu trochu dál když se podělí o svůj původ. "Já měla za to že upír není není rasa, že upírem se někdo může jen stát" Překvapeně vyvalím oči když přizná svůj věk. Už když zmínil že je upír bylo mi jasné že mezi námi bude rozdíl, ale pětašedesát let je opravdu rozdíl. Vždyť by mohl být můj děda. "Ehm...ano měl si pravdu" přiznám neochotně. Mou pozornost upoutá postava v černém "A kdo je támhleto?" ukážu na nově příchozí. |
| |||
Pokoj dívky směs II - Jídelna Yqi, Tarney Jakmile dopadnu rychle se rozhlédnu po místnosti, jestli jsem tam není ještě někdo. Nikdo, fajn. Podrážděně pohlédnu ke stropu, po tunelu kterým jsem sem propadla není ani stopy. Spěšně kouknu na desky s mapkou a rozvrhem, pak je hodím na postel vedle sebe. Pomalu se zvednu a protáhnu se, potom vyjdu z pokoje. Na chodbě si stáhnu kapuci hluboko do čela. Mapu budovy jsem sice viděla, přesto si to tu ale chci projít sama. Dojdu až na konec chodby do haly. Pokud si dobře pamatuji tak kousek odtud by měla být jídelna. Projdu chodbou až k velkým dubovým dveřím. Velká kruhová místnost s velkými prosklenými. Hned při vstupu ucítím silnou auru, ale nedokážu se sebrat k tomu abych pohlédla na osobu ze které aura vychází. Místo toho sklopím hlavu a přitáhnu si plášť blíže k tělu. Z pod černé kápě jdou vidět jen dvě rudě zářící oči. Jen matně si uvědomuji že kentaurka stojící u dveří, bude pravděpodobně jedna z mích spolubydlících. Kvapně projdu kolem kentaurky na druhou stranu místnosti a posadím se na volnou židli. (G7) |
| |||
Jídelna Aurora Odmlčí se a já se rozhlédnu po stole. Přitáhnu si další džbán a doplním svůj pohár rudou tekutinou. Upiji z něj, zatímco se dívka vedle mne duchem vrátí k hovoru a vznese dotaz. Pohlédnu na ní celkem pobaveně. "Být něžného pohlaví, řekl bych, že je to nezdvořilé." Usměji se a tentokrát si nedávám pozor, abych neukázal ostré špičáky. "Má rodina patří k rase upírů." Odvětím jí a pak se krátce zamyslím. Vlastně už svůj věk příliš nepočítám. "Letos jsem dosáhl sedmdesátého třetího roku svého života." Pronesu nakonec o něco potišeji a sjedu k ní pohledem. Pousměji se. "Měl jsem tedy pravdu?" Zeptám se jí, narážíc na má slova o propastném rozdílu v našem věku. |
| |||
Jídelna Marcos S jeho odpovědí nejsem sice spokojena, myslela jsem že mi řekne víc o tom co je zač. Ale pokud o svém původu mluvit nechce, nebudu ho nijak nutit mluvit o jeho původu Pohodlně si opřu hlavu o levou ruku a s pohledem zabodnutým kamsi do dáli přemýšlím nad jeho slovy. Po chvilce dumání to vzdám, bude jednoduší se ho zeptat než dojít ke špatnému závěru. "A to znamená co? Jaké dlouhověké rase a kolik ti tedy je?" zeptám se zvědavě. |
doba vygenerování stránky: 1.158684015274 sekund