| |||
Pozemky- kondičné cvičenie Trochu sklamane nakrčím čelo, keď z trasy nevycucnem absolútne nič. Ako to vlastne funguje? Kým sa však stihnem viac zahĺbiť do skúmania trasy a kryštálov, zjaví sa dnešný pán tréner. Pri jeho slovách sa mi na tvári objaví výraz ktorý mu môže napovedať, že sa cítim byť dotknutá že ma mal predtým za nejakú slabošku. Že prekvapila. Vyzerám snáď že som doteraz celé dni len sedela na zadku? Aj tak ale pokývem hlavou. Otvorím ústa, aby som niečo povedala, no on si jednoducho znova zmizne. Natiahnem si ruky nad hlavu aby som trošku uvoľnila chrbát a postavím sa. Mierne rozviniem krídla, napumpujem trocha energie do svalov nôh aby som si pomohla s výskokom a po krátkom rozbehu sa odrazím a vyletím do vzduchu. Nájdem vhodný vzdušný prúd a späť na začiatku dráhy priletím rýchlejšie, ako by sa dalo čakať. Pristávam nečakane jemne, aby som na vysilené nohy nevyvinula prílišný nátlak. Bodlo by to trochu rozplávať. Ponatriasam krídla aj nohy. Zachytím nejakú cudziu energiu a pozriem sa tým smerom, ale keď sa objaví zakuklenec a nevyzerá byť nováčikom nijako rozptýlený, nechám to tak. Plánujem sa premeniť naspäť do menšej polohy, ale to zaznie pokyn na rozostavenie a príde mi vtipnejšie zostať ako tri a pol metrový kolos. Zostane mi tak okolo seba najviac priestoru a mám zadosťučiňujúci pocit, že okolo mňa cvičia zákrpky. Naťahovanie nôh privítam- všetko, čo mi pomôže eliminovať svalovicu je dobré. Keď ale hodina skončí a zakuklenec ju rozpustí, neodchádzam, namiesto toho sa na neho otočím. A nedalo by sa na ten účel trénovania nechať tu menšiu plochu tej lepkavej zeme? Dotážem sa. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora Když si shodí kápi s hlavy, dojde mi, proč je zrovna ve směsi. Věnuji ji o něco širší a upřímnější úsměv, doufám, že povzbudivý. Jsem rád, že už si tu nehraje na kapucína. Ono je to tady v podstatě úplně jedno, vždyť tamhle stojí kentaur a o kus vedle sedí obrovský pavouk. "Pak jsem rád." Odtuším, když odvětí, že jí neobtěžujeme. "Jsme jen zdvořilí. Takových tvorů je zde málo, tak se chci ujistit, že budete vědět hned od začátku, že tento institut má i vlídnou tvář." Odvětím jí klidným hlasem a přitáhnu si džbán s pohárem, abych pokračoval v obědu. Ovšem vrátí se k tomu, co jsem říkal předtím. "Každá kolej má vlastní společenskou místnost a pokud je mi známo, členové jiných kolejí nemají přístup do cizích. Třeba to bude mít ale nějaké výjimky, měl bych se na to zeptat." Odtuším na její otázku a pohlédnu k profesorskému stolu, kde nyní sedí pouze ředitel. Zrovna toho se mi z nějakého nevysvětlitelnému důvodu nechce jít se zeptat. |
| |||
Jídelna Marcos, Aurora Přesto že bych v tuhle chvíli uvítala trochu klidu, nechci působit jako úplný asociál...i když to sem asi neměla chodit někam kde se všichni schází. Možná bude lepší když budou vědět s kým mají tu čest. Asi jen málo kdo by jen tak věřil někomu kdo se skrývá pod kápí. Dlouze vydechnu a vytáhnu obě ruce z pod pláště a stáhnu si z hlavy černou kápi. Na tmavých rtech se na krátkou chvíli slabý úsměv. "Ale vůbec ne, to jsi mě špatně pochopil" uklidním ho. "Já myslela že ode mě budete chtít něco...konkrétního" mám trochu problém najít správná slova abych se vyjádřila. V mysli se vrátím zpět k jeho slovům ohledně kolejí. "Proč bych nemohla uvítat do vaší společenské místnosti...?" zeptám se nechápavě "Ať už je jaká chce nevidím problém proč bych nemohla..." je to snad společenská místnost ne? Leda že jsou kolejní společenské místnosti jen pro studenty dané koleje. Hned mi dojde že to asi byla hloupá otázka, ale třeba je to jinak než se domnívám. |
doba vygenerování stránky: 1.4632630348206 sekund