| |||
Jídelna Aliana Posadí se, takže se chci vrátit ke své snídani, když se v jídelně zase začnou dít divné věci. Nehledě na to, že se to tu začíná plnit. A stále žádný profesor. Tohle neskončí dobře. Napadne mne jen tak mimoděk. To už se ale dívka opět ozve. "To záleží co přesně jak chodí. Momentálně bych se být vámi připravil na to, že svou snídani také nemusíte dokončit. Pokud tu není žádný profesor, většinou to nekončí dobře." Nadhodím jako první a snažím se sledovat situaci, ale zatím to jen vypadá, že nějakému klukovi zaskočilo. Více toho ze svého místa nevidím. "Studenti kterým se raději vyhnout?" Podívám se na ni. "Jistě. Nicméně mám obavy, že i kdybych vám je popsal, nemusíte je poznat. Prochází se tu i dívka, který umí měnit podoby dle libosti." |
| |||
Jídelna Sonja "To se přece na první potkání nehodí." Ušklíbnu se. A úsměv se ještě rozšíří, když zmíní, že je upír. Dokázala jsem tím ožrat bohyni, jsem si dost jistá, že to lehce kopne i do ní. Přeci jen můj práh alkoholu není zrovna malý a když potřebuji něčím nakopnout, je to extra silná baziliščí tequila. Sama do sebe svou skleničku kopnu, abych měla volné ruce. "Na to je asi neužije." Místo jména jednotlivých členů mé hlavy momentálně urgentněji řeším to, že to skoro vypadá, jak kdyby někdo upíří snídani říznul heroinem. "Návyková. Eeeh. Neměli bychom nabrat do zásoby džbán a podívat se na ošetřovnu?" Navrhnu jí. |
| |||
Jídelna - ošetřovna Pan Ortega Když přikývne na nic nečekám a rychle jej podepřu, takže jej stačím zachytit, než se skácí k zemi. Mám dost sil, abych ho takhle odnesla klidně až na ošetřovnu. Tohle je taky jediná poloha při které to nevypadá nevhodně. Jeví se mi, že ta šmetyna s tím nemá nic společného, ale baví se tím. Není čas si to s ní teď vyřídit. Později. Kdo se směje naposled. Pokud alespoň trochu jde, tak jej podepírám a snažím se jej dostat na ošetřovnu. Jakmile zmizíme z dohledu ostaních, přidám do kroku a celou jeho váhu přenesu na sebe. U ošetřovny naléhavě zaklepu. "Prosím, haló je tam někdo" Normálně neprosím, ale vzhledem k tomu, že tady nikdo není a tohle je opravdu naléhavá situace, tak jsem udělala výjimku. |
| |||
Jídelna Jigme Když přijdu blíž tak asi tuším o jakého kluka jde, ale překvapí mně to když vstane. Jsem překvapená a docela polichocená protože tohle jsem zde rozhodně nečekala. Tento kluk mi připomíná svým způsobem zvyky které jsem zažila a i ty které dělám protože jsou pohodlné (a které ne všichni chápou). Táta který mně kárá abych si na sebe něco oblékla, případně je zvědavý zda je ta sukně dost dlouhá když už ... Tahle vzpomínka mi zrovan teď nepřijde moc vhodná vhodná a navíc se ten kluk už mezitím představí. „Mně taky těší.“odpovím mu a usměji se. Takže jsem nakonec přece jen měla pravdu čemuž by odpovídalo i to jeho jiné chování. Třeba to že mi nepodává ruku ani nepřistrkuje židli. Oni se uklánějí ovšem do toho se pouštět nechci protože tolik toho o těchto zvycích zase nevím. Dojde mi že stojí dokud si nesednu a tak si sednu, upravím sukni a položím na ní ubrousek. Nejdřív se pustím do lívanců a croissantu a pak zjistím že tu něco chybí pudink a javorový sirup. Jistě vypadá to zvláštně, ale má nová ... záliba kromě jiného zajistila že můžu sníst co chci bez negativních následků (tedy pokud se nepočítají jisté trávicí potíže). Sice stále potřebuji jídlo, ale poskytne mi jen chvilkové potěšení. To ovoce je lepší, ale ani to dlouho nevydrží. „Víte jsem tu nová, myslíte že by jste mi mohl říct jak to tady chodí? Na koho si dát pozor jestli jsou tu nějací studenti kterým se mám radši vyhnout?“ Vrátím se ze svých myšlenek opět k tomu proč jsem sem vlastně přišla, nakrčím nos i čelo a zašoupu nohama. |
| |||
Jedáleň priamo len trochu Helen, som inak len taká kultúrna vsuvka Popapkávam si svoje sladké raňajočky a s potešením pritom sledujem, ako prichádza aspoň zopár jedincov z upírej koľaje. Začína sa to tu celkom schádzať. Vtom príde nejaké dievčatko a premení sa na draka. Ďalší? Kde sa to tu stále berie? Napijem sa džúsu z čiernych ríbezlí a nohy si vyložím na stoličku, ktorá je vedľa mňa. Spokojne pohupkávam palcami na bosých nohách a keď začujem zvuky kašľa, nadvihnem obočie a pozriem sa na bledého chlapca, ktorého som už včera videla baviť sa s tou prachovkou. Och, zaujímavé. Ale možno mu len zabehlo. Seriózne, nikto kto sa baví s tou kravou nemôže byť normálny, takže je dosť možné že je proste len mantavý. Neujde mi jej pohľad. Blahosklonne nakloním hlavu doboku a palcom si ukážem na chrbát, naznačujúc búchanie, keďže je odo mňa príliš ďaleko na to aby ma počula a ja sa nebudem namáhať kričať. Mala by svoju hračku naučiť nehltať tú krv ako vodu po troch dňoch na púšti. Zalesknú sa mi zuby, keď si až s príliš flegmatickou a pokojnou tvárou namažem ďalší lievanec. To už ale ten bleduliak pri nej vstane, na krku mu naskáču vyrážky a viac-menej sa rúti k zemi. Obočie mi vyskočí vysoko na čelo. Je on vôbec upír? Nemajú byť oni odolný alebo tak niečo? Čakala som že sa niečo stane keď začal kašľať, ale toto som nečakala. Zvedavo ho pozorujem, pomaly žujúc. |
| |||
Jídelna Miko "Jásný dáma svůj věk a váhu neudává." Rýpnu si do ní pobaveně. "Klidně si dám, ale víš jak, upír." Na mě by zabral možná až kamion chlastu. Kopnu do sebe panáka, chvíli ho nechám na jazyku, abych zjistila co to je za "kávu" "Ou. No tak já myslela spíš jako povozit se. Ne, nechat se vyhodit. To by bolelo. Moje kostičky, au." "Mají jména?" Rychle zvednu dlaň, abych ji umlčela. "Počkej, budu hádat, ten co chňapnul to bude...Kousal." zazubím se na něj. "Jenže ona je taková jak z tepny a návyková, nebo co." Loknu si z džbánu. A pak mě napadne, že když chutná jako z tepny, že možná je z někoho, kdo tady sedí a chce dělat problémy. Příjď ke mě. Co můžu to zkusit, třeba se někdo pohne. Ale asi s tou krví něco bude, protože jí tamhle rozlil jinej upír. A já mám chuť jí jít slízat. |
| |||
Jídelna slečna Buffetová a kdo si všimne Kašel a sýpání ustane, jak mi dojdou síly na to pokusit se dostat krev z těla, ruku přesunu na krk, na kterém vyskáčou ošklivé černé skvrny. Jednou rukou se nadzvednu o stůl, ale mé pohyby mají daleko ke své původní elegantnosti. S drobnými záškuby se pokusím vstát. Když zazní její hlas, několikrát rychle přikývnu. Vyvedu se ale také tím z té drobné rovnováhy, kterou jsem měl a téměř se skácím na zem. Trochu zoufale se snažím držet při vědomí, ale svět se rozmazává a točí. |
| |||
Jídelna Sonja "Nějaký ten pátek už to je, ale nic proti těm dlouhověkým tady." Pokrčím rameny. Ta holka se mi začíná líbit. Mohl by z ní být dobrý chlastací kámoš. "Taková obdoba ranního kafe." Uchechtnu se. "Zlatá mne tam poslala až moc ochotně." Úsměv mi na chvíli trochu zhasne při té vzpomínce. "Pád nebyl zrovna příjemný." Hádci zasyčí okamžitě zpátky a jeden se po tobě pokusí chňapnout. "Hladová?" Nějak netuším, co si pod tím mám představit. "Tak pokud je hořká nebo divná tak ji nepij...?" Podívám se k učitelskému stolu, ale jak jsem již postřehla, nikdo tady ještě není. |
doba vygenerování stránky: 1.4860179424286 sekund