| |||
Ředitelna - jídelna Čekala mne nemilá práce, která musela být udělána. Nakonec si všimnu, že je již čas oběda. Přejedu si rozpis profesorů a když zjistím, že pravděpodobně nikdo do jídelny zatím nedorazí, vyrazím tam sám. V ne příliš dobré náladě, dumající, jak bez Selvena spravím tu věc, co nám na hlavu háže nové studenty. Nebo ho vůbec najít... Jsem tak zamyšlený, že si ani nevšimnu nové tváře v hale, prostě jen zamířím do jídelny. Opět se se mnou táhne má běžná aura vnitřního respektu. Vejdu do jídelny. Přesně jak jsem si myslel. Již jsou tu někteří studenti, ale žádný profesor. Ty, kteří se na mne alespoň podívají si vyslouží pozdrav pokývnutím hlavy, než zamířím na své místo u profesorského stolu. |
| |||
Dvůr Kondiční cvičení DLACI Počkám, až dojdou všechny studentky a rozestaví se kolem mne. Stáhnu si šátek z pusy, aby mi bylo lépe rozumět, až jim budu vysvětlovat, co budeme dnes dělat. Shrey její pohled oplatím. „Možná během dnešního cvičení nebudete chtít používat štít.“ Upozorním jí dopředu, než začnu mluvit. Poté se po nich rozhlédnu. „Jak vám již jistě všem došlo, ven jsme se přesunuli, abychom se trochu protáhli. Nicméně nejste upíři, abych při běhu zkoušel vaši rychlost. U dlaků se cení především jejich síla a výdrž. A to si při dnešním běhu vyzkoušíme.“ Během toho, co mluvím, tak se od dvora začne vytvářet krystaly značená cesta přes pozemky. Míří přes různá prostředí, aby zkusili jak běh po trávě, tak po kamenech. Nehledě na to, že pozemky moc placaté nejsou. Trasa je samozřejmě krásně viditelná pro všechny, kteří jsou na pozemcích. „Vyběhnete po této trase. Poběžíte, jak vám jen vaše tělo dovolí. Kdybyste nemohli pokračovat, sestupte z trasy a přijdu pro vás. Není dovolené žádné strkání ani hrubost na spolužácích. Cesta je široká dost, abyste se mohli předbíhat, když bude někdo rychlejší.“ Poučím je o pravidlech. „Pokud někdo doběhne zpátky na dvůr,“ mávnu rukou po trase, která tvoří kličku na pozemcích a vrací se zpátky sem, „vyslouží si do další hodiny odměnu.“ Namotivuji je ještě. Nevěřím tomu, že by byl někdo z nich schopný trasu uběhnout, ale třeba mne příjemně překvapí. „Můžete začít.“ Vybídnu je potom a ustoupím jim z cesty. Jakmile vyběhnou na trasu, zjistí, co jsem výdrží a silou myslel. Po celé trase se totiž špatně běží. Nohy budete muset od země doslova silou odtrhávat, abyste mohly udělat další krok. Skoro je to cítit, jako kdyby byla po trase vyšší gravitace. Nicméně zem je trochu jako kdyby lepila. Na Shrey trasa působí silněji, protože se díky jejímu štítu nechytá na její nohy, ale na celý štít, který se dotýká země, tedy za větší plochu. Také si jistě všimne, že jí ze štítu mizí energie. Je to minimum, ale znát to je. Sám počkám, až se na trasu dostanou všichni a vkročím na ní za nimi. Trochu to pak ale vypadá, jako kdybych se propadl do země. Jsme na veřejné prostoře, takže se odepisovat bude veřejně. Nejsou nutné žádné hody, řídíme se vašimi schopnostmi, minulostí a životopisem. Také tím, jak jste se na dnešek najedli a vyspali. (Kolik máte energie.) Ty, které mají vyšší sílu než lidé, mají výhodu k rychlosti – mohou dokonce i běžet. Ty s vyšší výdrží než lidé se pravděpodobně dostanou dál. Nechám na vašem uvážení a kontrole Vypravěčů, zda je váš příspěvek adekvátní. Pokud ale nejste trénovaní s vyšší silou i výdrží, vidím to tak, že se dostaneme maximálně za polovinu. |
| |||
Dvor - kondičné cvičenie Takže budeme mať nejakú prekážkovú dráhu alebo podobnú vec kde si budeme vydýchavať pľúca, čo? No, to je asi lepšie ako behať kolečká v telocvični, aj keď nie moc záživnejšie. Interne očekujem ako som na tom. Vďaka môjmu kúpaniu v lávovom jazierku, kde som nabrala ohromné množstvo tepelnej energie, som mala zásoby teraz väčšie ako dostatočné. Spolu s mojim fyzickým dedičstvom od matky som mohla s kľudom potvrdiť, že by ma mohol nechať behať aj do zajtra a ešte by som sa na neho usmievala. Ale sme dlaci. Asi vymyslí niečo aby to nebolo také jednoduché. Presuniem sa von, nedovoliac zime aby prešla cez môj štít a udržiavajúc si tam príjemné teplo. Zastavím sa pri profesorovi a s očakávaním nadvihnem jedno úzke obočie. |
| |||
Cesta k MT01, MT01 – Dvor Netrvá to dlho a s Mayli dorazíme na miesto činu, kde už čaká nie len profesor, ale aj pár ostatných ludí, ktorých väčšinu som už stihla postrehnúť na minulej hodine. Zlahka kývnem hlavou na pozdrav profesorovi. To už ale vyrážame ďalej a tak sa rovno dám do ďalšieho pohybu. "Hm, beh, teraz by som si radšej sadla, alebo lahla, ale tak no... nejak to pôjde..." Neubránim sa myšlienke, predsa len, keď je jeden skoro celý deň na nohách, hodina behu nie je to najpríjemnejšie, čo by mohlo byť. Nahlas ale nenamietam a miesto toho kráčam vedla Mayli, občas tikajúc pohladom medzi ostatnými "spolužiakmi" a Maylinými šatami. |
| |||
Pozemky – učebna 302 především Sharika Po setkání s kolemjdoucím, Sharika vyrazí rychlejším tempem k jinému vchodu, co nejdál od lidí před námi. Už se ani neptám proč a jen ji následuji. Vzhledem k jejímu tempu a k tomu, že skupinka před námi vypadala jako obsah nějaké hodiny, mě dojde, proč tak spěchá. Také zrychlím neboť mít průšvih hned, jak se někde objevím, je sice má doména, ale možná by se s tím už mělo něco dělat. Do učebny zajedu jen krok za Sharikou a pokusím se usadit se, co nejblíže k ní. Pokud to bude možné, tak i do stejné lavice. |
| |||
Pozemky - učebna 302 především Hope Jen lehce pokývnu hlavou na její slova a vyklouznu ven. Když zabouchne dveře, skoro nadskočím, jak jsem to nečekala. Pak se ale téměř neslyšně vydám přes pozemky ke škole. Ticho mých kroků naruší jen občasné cinknutí. "Chvíli." Zamumlám téměř neslyšeně na její dotaz. Když potkáme draka, stočím to kousek tak, abychom se mu vyhnuli menším obloukem. Skoro mi ale zatrne, když vidím, že na dvoře někdo je, přidám do kroku a vezmu to druhým zadním vchodem. Pak už pospíchám skrze školu. Jestli jsou na dvoře, tak hodina už musela začít. Vklouznu do učebny a tichounce pozdravím. Posadím se do lavice a židle nejblíž dveřím. |
doba vygenerování stránky: 1.4872329235077 sekund