| |||
Jídelna [/b]Simiel Vypadá že je dost ve stresu. Na jednu stranu je mi ho líto, na druhou stranu cítím zvláštní uspokojení a radost z jeho nevědomosti. Jak dlouho tahle sranda asi vydrží. Jeho otázka mi pripadá trochu hloupá, vzhedem k tomu že se mi nad hlavou vznáší svatozář, čekala bych že je dost jasné proč mám křídla. Přelétnu pohledem po jídelně. Myslím že jsou tu jiní kterých by se měl zaptat co jsou zač. Přesto jsem jeho otázkou zaražená, nikdo se mě nikdy nezeptal proč mám křídla "Proč mám křídla?" Znejistím protože si nejsem jistá co mu mám vlastně odpovědět. "No jsem anděl..."no né tak úplně, ale to vědět nepotřebuje "...proto mám křídla" Stejně mám takové tušení že s vyptáváním ještě uplně neskončil. Zpětně zavzpomínám na dnešní den "Souhlasím, dnešek byl opravdu zvláštní..." a jak to tak vypadá, ještě zvláštní bude. |
| |||
Jídelna |
| |||
Pozemky – jídelna hlavne Mayli Profesorove zhrnutie je mi jasné, stojí to za nič... niečo s tým bude chcieť robiť. Len prikývnem na znamenie porozumenia a nijak to nekomentujem. Následne nás nechá vrátiť sa na dvor, vlečiem sa skoro rovnako ako Mayli, vlastne, povedala by som že rovnako. Bolesť celého tela to ani trochu neulahčuje. Len čo prídeme na miesto činu, čaká nás ešte jednoduchá rozcvička. "Nemal by sa človek rozcvičiť PRED behom?" Napadne ma zaujate ale ako profesor povedal, tak urobím a posuniem sa od May tak, aby sme mali miesto na rozpaženie. Krátka rozcvička mi po tomto záťahu príde ako nekonečné mučenie. Len čo skončíme, obe s May sme výrečné asi ako dutý dub. Za mňa to je hlavne preto, že hovoriť ani nevládzem. "Umieram hladom!" Kývnem mierne na jej dotaz a v ústach cítim príval slín ako besný pes... "Ooo áno, jedlo... potrebujem jedlo, jedlo je kamarát, jedlo rozumie..." Bez váhania a ďalších rečí sa začnem vliesť za Mayli smerom k jedálni. |
| |||
Pozemky --> Hlavní hala okrajově Aine, jinak Modrý a Venge To už se od nás oddělila Aine. Jen jsem se lehce pousmála a mávnula ji na rozloučenou. Chvíli ji sledovala, jak míří k budově. No, taky tam budu muset. Vyznat se v tom plánku a najít vůbec, kde bydlím. |
| |||
Pozemky – jídelna Kondiční cvičení, pak asi především Amy Mimo trať stojím jen chvíli, když se u mě objevuje profesor. Jo já vím, že se sebou něco budu muset dělat, souhlasím s tím, že to nebyla žádná hitparáda. Cestu zpět zdolám celkem pomalu, moje nohy jsou utahané a zrovna moc se jim nechce pohybovat. Nakonec se k plácku před školou dohrabu. Hodinu tam završíme mučením. Mučením, které bolí a které mě zabíjí podobně jako ten běh. Navíc, šaty na podobné cviky nejsou příliš vhodné. Po hodině tak nejsem zrovna hovorná. Počkám na Amy, abych navrhla asi tu nejdůležitější věc, „Jdeme se najíst?“. Můj tón hlasu zní, jako kdyby to byla jediná věc, co mě může zachránit před smrtí. Utahaná vlčice bez jídla rozhodně není spokojená vlčice. |
| |||
Z učebny 302 směrem do jídelny především Sharika Můj dotaz se ukázal jako trochu bezpředmětný. Sharika, jak dostala možnost mizet z učebny, už byla u dveří. Trochu nechápavě zavrtím hlavou a následuji jí ven a pryč. V ruce kámen od Tortuna a talířek z téhle hodiny. Nejspíš si to budu muset odnést do pokoje, zauvažuji o další cestě. Nějak mě nebaví nosit to všude sebou. Ovšem když dojdu Shariku, navrhuje místo pokoje jídelnu. Chvilku přemýšlím, zda protestovat a nebo ne a smířit se tak s faktem, že obě věci budu ještě chvíli nosit. „Buď a nebo můžeme jít na pokoj odložit věci,“ navrhuji ještě druhou možnost. Pak mě ale dojde, že pokud už je čas na jídlo, nemuselo by být vhodné přijít příliš pozdě. Třeba by pak už nebylo co jíst. „Ale jo, pojďme se najíst. Na pokoj dojdeme pak.“ souhlasím nakonec s výpravou za pochutinou do jídelny. Nechávám jít Shariku první, přeci jen už tam byla a ví tedy co a jak. |
| |||
Jídelna Simiel Zabraná do vlastních myšlenek si nevšimnu přicházejícího Simiela. Zvednu hlavu od jídla a pohlédnu na něj. Nevypadá zrovna dobře, trochu jako viděl ducha. Lišácky se usměju. Vzhledem k tomu že teď neví kdo jsem, budu si s nim hrát. "Já?...já jsem Kira" představím se přátelským úsměvem. Možná není zrovna hezký takhle ho trápit vhledem k jeho stavu, ale tohle je až příliš dobrá šance než abych si ji nechala ujít. "Potřebuješ nějak pomoc? Nebo potřebuješ něco ode mě?" Možná by neškodilo kdyby se nejdřív představil. |
| |||
Jídelna |
doba vygenerování stránky: 1.2136170864105 sekund