| |||
CHODBA 1.PATRO - UČEBNA 1 Gwen, všichni v učebně "Aaa, máš tady rovnou profesorku, nemusíš se ničeho bát. Po hodině tě zase vyzvednu," poplácám Gwen po hlavě, než jim mávnu, otočím se na patě a zarazím ruce zpátky do kapes. Přejdu k první učebně, na kterou zaťukám, než vkročím. "Dobrý večer. Omlouvám se za své zpoždění, ale pomáhali jsme na ošetřovně," objasním svůj pozdní příchod, než se dokolébám k ostatním v předních lavicích a svalím se do té volné. |
| |||
Tělocvična - Ošetřovna Ulgge, všichni na ošetřovně Daří se mi držet se dál od krvavého souboje. Poočku je pozoruji, ale spíše se snažím splynout se stěnou. Dostala bych jeden takový úder, přerazil by mne vejpůl. Když tedy profesorka zasáhne a vybídne nás, ať vezmeme Ulgge na ošetřovnu, neváhám, odrazím se od stěny a spěšně je obloukem obejdu, abych se k němu dostala. Čím dřív zmizím z tohohle rakviště, tím líp. Ideální ještě bude, když se mi podaří Rekkiho přesvědčit, aby mne tam schoval. Nechtěla bych shodit školu, nebo tak něco. Pomůžu mu vstát, tedy ho spíše vytáhnu do stoje. Naštěstí není moc těžký. Což je vlastně docela logický, k té sově. Když ho podepřu a cítím jak se celý třese, tak ho trochu přizvednu rukou kolem pasu. "Je to jen kousek, zkus to vydržet," špitnu k němu, když vidím zblízka, jak je zrakvený. Nejraději bych se rozběhla pryč, ale musíme držet šnečí tempo. Skutečně jsou to ale jen další dveře, takže by mi snad cestou neměl vykrvácet. Ten povážlivě velkej flek na jeho boku není ani trochu pěkný. Opřu se ramenem do lítaček a protáhnu nás dovnitř. Rekki je hned u prvního lůžka, takže Ulgge svalím na to hned vedle. "Tělocvik prosím..." rozmáchnu rukama, jestli to vypadá, že se chce zeptat, co se stalo. |
| |||
Všichni na ošetřovně, cestou a v učebně 3 Když to vypadá, že se mladík uklidnil, rozhlédnu se po ošetřovně. Vypadá tu již všechno v klidu. Poprosím tedy Rekkiho a předám mu mladíka. "Musím jít, ale kdyby něco, víte, jak mě najít." S tím odejdu z ošetřovny. Rychlým hopkáním se dostanu do patra. Vezmu to levou chodbou a během chvilky jsem před učebnou. Usměji se na studenty u dveří. "Jestli jdete na hodinu, tak pojďte do třídy, akorát začínáme." Vstoupím a nechám jim otevřené dveře. "Dobrý den, třído!" pronesu nahlas do učebny a jdu ke katedře. "Omlouvám se za zpoždění, ale zdá se, že vaši spolužáci se rádi předhánějí, kdo se dřív potká se smrtí nebo tam někoho pošle." |
| |||
Chodba 1. patro Gill, Sukui, Relliel, Grimgull, Ary, Kirie, Suson, Aklepius, Naberius, Ysea, Rekki Probíhaj dohady, co se vlastně bude nebo nebude dít. Nakonec ork zhasne plameny na Gillově noze. Dorazí konečně někdo z ošetřovny a pak se prostě pufnou pryč. K prófovi jen zvednu pohled. Víla odejde pryč. Zůstanu tu tak jen já, Sukui a ta uražená, Kirie. Podívám se na Sukui, když se zvedne. Nejsem ale dost rychlej, abych ji zachytil než spadne. Budovou proběhnou vibrace a já jen zůstanu tupě zítrat na Kirie. I když jí vlastně celkem chápu. To už přibíhá čičina a Kirie se chopí vysvětlování. Než se vlastně stihnu vzpamatovat, je zpátky Ysea. A že sakra rychle. I v sedě mam co dělat, aby mě to nepovalilo. Nechápavě na ní koukam, když jí mluví do tetování. Ale tak asi ví co dělá. Podle všeho se znaj, co sem tak pochopil. Osočí se na nás, ale nijak jí to nezazlývam. Vlastně je to celkem pochopitelný. Kirie se chopí odpovědi a já přikyvuju. "Je to tak, jenom se zvedla a pak prostě omdlela." Pak ale Kirie začne hrabat. I když to vypadá stejně jako u tý kentaurky. Nic nevidim, tak kolem sebe začnu střílet. Jo to dává smysl. Než se naděju, Sukui i Suson jsou za rohem a Kirie letí chodbou. Ysea na mě cestou kolem zavrčí, ať někoho zavolam. Rekki se ze mě jednou zblázní... "Rekii, je tu holka pod nějakým vlivem. Hrozí, že začne kolem sebe střílet. Sukui, ta Gillovo holka, je v bezvědomí. Jo a jak je na tom Gill? Předpokládam, že je u tebe." |
| |||
OŠETŘOVNA - CHODBA 1.PATRO především Gwen Plamen je mi vzat a společně s plameny nově příchozí očividně udělají léčenímu zadost. Upřu během plamenné show svůj zlatavý pohled na lišku. Chtělo by to od ní vyzvědět nějaké informace o jejím původu. Mohlo by to dost pomoci. Každopádně mi nakonec snad udělali službu, tím že nás šoupli sem. Jen to chce krapet opatrnosti, ale alespoň se nebudu muset neustále držet zpět. Zakřením se na Gwen, když nás vybídne, že se můžeme vrátit do hodin. To bychom tam v první řadě museli dojít. Ale i tak jsme slušně zabili čtyřicet minut výuky. Už na mne hledí, takže jen trhnu hlavou ke dveřím, než se k nim sám vydám. S tím ostatním si očividně poradí. Vykolíbám se na chodbu. Zamířím ke schodišti, ale nemířím zpět na pokoj. "Měli bychom se tam alespoň na chvíli ukázat," pronesu tak mimochodem cestou. Po všech cestou hodím pronikavým pohledem, ale pokud nás nikdo nezastaví, tak ji doprovodím až ke dveřím do její učebny. "Připravena?" zazubím se na ni. |
doba vygenerování stránky: 1.3329651355743 sekund