| |||
Hala Sonja, Sarah Naprosto klidným a nezaujatým pohledem sleduji Sonjinu reakci. "Tož, ty máš ale zubiska!" Pomyslím si, jako v té pohádce, kde se nějaká dívčina ptala vlka, proč má tak velké zuby. "Ona mě vážně chtěla hryznout." Uvědomím si. Holt, upír je upír. Je marné bojovat proti své přirozenosti. Jen doufám, že mě chtěla hryzat do krku, jak se to dělává. Kdyby chtěla okusovat Kalhotového Krále, musel bych se bránit. Žužlat jo, kousat ne! Pak navrhne, že začneme u nich v ložnici a pak budeme pokračovat u mě. Pobaveně se uchechtnu, jemně nakloním hlavu na stranu a na Sonju se mile usměji. "Ty se s tím nepářeš, co?" Konstatuji. Pak se mi dostane varování od Sarah. "Dávat pozor?" Zopakuji a pohlédnu na ni zkoumavě. Ne, že by ve mě vyvolala strach, ale její poznámka mě ani nenechala úplně chladným. Musím si dávat pozor. Asi bych měl toto hraní si s upírama utnout, než jim budu muset ublížit. Stačí, když se k nim jen trochu přiblížím a už s nimi mlátí hormony. Co by se tak asi dělo v té ložnici, kdyby došlo na hanbárny, které už ze své podsaty vyžadují tělesnou blízkost všech objektů? Tipnul bych si, že jejich sebeovládání by se rozpadlo jak chatrný domek z karet a já bez kalhot zásadně nekydlím. Kdyby měl Ježíš dostatečnou představivost, tak by to bylo i v Desateru. Se vsadím. Strčím si jednu ruku do kapsy a druhou si prohrábnu vlasy a povzdechnu si. "Dávat si pozor je otrava." Řeknu k Sarah a usměji se. "Nicméně, pokud bych se měl řídit tvoji radou, tak bych si nezvolil být s vámi o samotě v ložnici..vlastně v kterémkoliv pokoji. Říkáš, že vám mám dát košem?" Zeptám se Sarah a mile se na ni usměji. |
| |||
Společenka čarodějů - knihovna Nespokojeně mlasknu, když společenka moji žádost zamítne a s jedním polštářem v ruce se tedy vydám do knihovny, kde se hodlám pohřbít na zbytek dne. Není nad studium, že? A elementární magie se hodí vždy. |
| |||
Vyhlídka - pokoj - společenka Kura a snad nikdo další Max nakonec odejde a já zůstanu na vyhlídce skoro sama. Přitáhnu si blíž knížku a zamyšleně si ji přitisknu k hrudníku. No, můžeme pokračovat. Tedy, skoro. „Jdu se podívat na ten rozvrh a pak zůstanu ve společence. Ráda bych měla klid a soukromí.“ Prohlásím pravděpodobně ke vzduchu, ale je mi celkem jasné, že Kuře neunikla ani hláska. Pak už dlouhými kroky měřím chodbu a spěchám ke své ložnici. Z hromady zlata vytáhnu rozvrh a spokojeně zjistím, že dnes již žádnou hodinu nemám, tudíž mám dost času na zkoušení. Vrátím se do společenské místnosti a rozhlédnu se, jestli tu náhodou nezevlí Kura. Pokud ne, ostatní mě nezajímají ani z poloviny tolik. Usadím se v jednom rohu a rozevřu knížku na stránce, kterou jsem si dřív vytipovala. Je to skutečně složité, ale nemyslím si, že bych to nezvládla. Snad. No a pokud ne, ale ne, to budu řešit až se to nepovede. „Školo? Ředitel nám povolil a vlastně dal i za úkol trénovat se v lektvarech. Řekl, že pro tento účel můžeme využít společenek. Prosila bych tedy toto.“ Následuje seznal pomůcek a ingrediencí bez kterých se neobejdu. Doufám, že mi škola přání splní bez problémů. Přeci jen, skutečně jsme to dostali za úkol. |
| |||
Hala Patric, Sonja „No, jak se to vezme, čistokrevní upíři skutečně žijí jen jednou.“ Pobaveně se ušklíbnu, ale svoji odpověď nemám v úmyslu dál rozebírat. Pak se k nám nakloní a mě zaujme reakce Sonji. V očích mi pobaveně zajiskří a než se stihne náš hrdina odtáhnout, pevně ho chytím za ramena a prudce se nakloním k jeho krku. O napjatou kůži se opře špičák, ale ani náznakem ji neprotrhne. Místo toho ho po zlomku vteřiny dlouze olíznu a zase se narovnám a pustím ho. „Měl bys víc dávat pozor na to, co děláš, ne každý se zvládne ovládat tolik jako já.“ Sice se dobře bavím, ale tohle varován bylo myšleno smrtelně vážně a jistě i nějaký strach vyvolalo. Ono když už někdo někoho drží upíří silou, není to nic příjemného. A dotek zubů k tomu. Zubů, které by neměli problém se zakousnout hodně hluboko. Na téma prohlídky jen pokrčím rameny, že jsem se vším svolná. |
| |||
Hala Patrick, Sarah Culím se od ucha k uchu, když nejenže vidím, ale i slyším jeho reakci. Víte, že jediný zvuk, který je i vidět je hučení v kládě. :D Myslím, že něco takového jsem taky zaznamenala. I když, třeba mám jen bujnou fantazii. "Prohlídku?" Mrknu na Patricka a pohledem sjedu Sarah, pěkně pečlivě a pomalounku. Pak se nakloní a ta jeho krev úplně zpívá. Zakousni se, zakousni se...Odkašlu si a úsměv mi zmizí z tváře. Kousek poodstoupím. "Teda ta vůně je hrozná." Snažím se to zahrát do autu, ale tuším, že mě prozradí to jak mi naběhly žilky kolem oči a zvýraznily se špičáky. Pšíknu, abych dostala tu vábivou vůni jeho kůže z nosu a přestávám dýchat, stejně to nepotřebuji, takhle mě aspoň nebudou rozrušovat pachy. Patrick se odkloní a položí další otázku. "Třeba u nás v ložnici, pak u tebe v ložnici. Musíme zkontrolovat zda máte stejnou výbavu, ne?" Znovu se culím od ucha k uchu. |
doba vygenerování stránky: 1.4728710651398 sekund