| |||
Hala Sonja, Sarah "Při pohledu na vás se takovým představám nejde ubránit." OdpovímSonje. Pak zbývá ještě odpovědět na filosofickou otázku, zda jsem v prázdné chodbě s oběma upírkama o samotě, či nikoliv. "Teď ano, ale kdykoliv sem může někdo přijít, takže to je spíš dočasná samota, než samota." Řeknu. Pak Sonja udělá chybu, protože se upíří rychlostí přesune za mě. Sice touto dovedností nedisponuji, ale dokáži ji sledovat. Její auru za sebou ucítím snad ještě dříve, než se tam upírka přesune. Ihned tím směrem zaútočím. Je to instinkt, prostě přirozený reflex, někde v půlce mi dojde, že se chovám iracionálně a pokud zabiju zdejšího studenta, tak budu asi po škole, nebo vyfásnu trest, něco jako 100x opsat větu "Nemám zabíjet upíry." Takže jedna moje půlka spouští všechny útočné mechanismy a chce Sonju vysvačit, druhá tahá za všechny brzdné páky a snaží se takovému scénáři zabránit. Směrem k upírce vyletí proud světla, který by ji za normálních okolností převedl do minulého času dřív, než by si uvědomila, co se děje. Ale díky tomu, že jsem stačil včas hodit zpátečku jsem se nejenom krátce zarazil, dřív než jsem zaútočil, takže Sonja měla čas se vyhnout, ale i síla kouzla byla omezena(47%). Jen doufám, že ji nezasáhnu, i když je to oslabený útok, přeci jen je to útok za pomocí Světla. Regenerace z takovýchto zranění by upírovi, vlkdlakovi, nebo démonovi zabrala dvakrát více času, než normálně. |
doba vygenerování stránky: 1.4809520244598 sekund