| |||
Učebna 304 - pokoj čarodějky - kuchyňka Tiše sleduji zbytek hodiny a nijak na sebe nestrhávám pozornost. Snažím se přemýšlet nad tím co všechno je tedy ta bílá magie a mám v tom dost hokej. Třeba když nad tím nebudu tak usilovně přemýšlet, tak to líp vstřebám. Upřímně se leknu a cuknu sebou, když se ozve profesor Oranil. Asi bych měla s tou svou lekavou povahou něco udělat. Jakmile můžeme jít odejdu na ostatní spolužáky jen kývnu a nijak se nesnažím s nimi zapříst rozhovor. Rozvrh jsem si nechala na pokoji, takže se tam stavím a zkontroluji co se změnilo. Zjistím, že mám hodinu volno, takže zajdu do kuchyňky a prohlédnu si jaké tam jsou zásoby. Dala bych si zmrzlinu nebo palačinky, bych si mohla udělat a nebo obojí? Uvidíme co najdu. |
| |||
Stáje Tarney "Mno, vlastně bych sa rád voptal, estli tady někde néní kovárna?" podrbu se na kuliskách. Tem boreček působí vostře na to jaká je to žingla. Počkám co mně kecne. Tož kurevsky se leknu, když sa vozve ještě někdo, ale já nikeho dalšího nevidím. Něco vo rozvrhu, zašátrám v kapsy a vytáhnu kus papíru. "Móžeš mě to přelóskat?" požádám borca přede mnó. Nemám tucha co se tam změnilo. |
| |||
Dvůr - hala Sarah Nějakou dobu ještě pouslouchám rozhovor toho rohatého s profesorem, při čemž si upravuji tkaničky na botách, abych nevypadala až tak zvědavě. Pak teprve vyrazím za Sarah. Zrovna, když se u ní objevím spustí se školní hlásič, či jak to nazvat. No, nic moc příjemného, ale efektivní to je. Mrknu do rozvrhu. "Tak co budeme dělat teď, kočko?" |
| |||
Dlaci dívčí pokoj - 302 Ignorace krom profesorů Byla jsem nucena si dáti obklad na čelo, tato škola mi dost ničí nervy. To jak se zde nikdo neumí chovat a nejsou ani ochotni naplnit mé potřeby. Hrůza. Tragédie. A pak do toho uslyším hlas profesora Oranila. Zavřu oči a dám si ruku na hlavu, kde již je mokrý obklad. Naslepo nahmatám kabelku a vytáhnu z ní desky ve kterých mám schovaný rozvrh. Vzdychnu, hadr hodím do koupelny, do které mám otevřené dveře a podívám se tedy na změny, které mne čekají. Ach, já jsem přišla o individuální hodinu, jaká škoda. Povyjedeme mi koutek. Příští týden adie. Jelikož mi moje hodinky ukazují, že bude brzy další hodina, rozhodnu se upravit. Vejdu do koupelny a málem se přerazím o ten spropadený hadr na kterém jsem uklouzla. "Do psí prdele a do kočíčí řiti. Marie!" Uvědomím si, že zde není nikdo na kom bych si schladila žáhu, tak jen zavržu zuby, vztekle odkopnu hadr dál dovnitř a upravím se. Poté co se mi podaří osvěžit, namalovat se a se svou kabelečkou vyrážím do učebny. Po cestě zdravím pouze a jen profesory, pokud některé potkám. Ještě bych byla ochotna odpovědět na pozdrav Jigmemu, Marcusovi a Yritys, což je ode mne velmi blahosklonné. V učebně se posadím do zadní lavice co nejblíže ke dveřím a slušně pozdravím pana profesora. Vytáhnu si poznámkový bloček a tužtičku. |
| |||
Jezero - dvůr Mal, papa, Chrys a zbytek na hodině Proplaveme kolem papa na břeh. Doženu Mal na břehu. Vychapadluji za ní na břeh a nabídnu jí oporu, ale vykračuje bez dopomoci. Chapadluji si tedy poblíž ní, kdyby se potřebovala opřít, nebo jí to přestalo bavit a přeci jen chtěla vzít do náručí. Jen jednou se krátce ohlédnu, abych zjistil, že máme opět ocásek. Tak jako tak se po hodné době konečně dostane na dohled dvora. Vypadá to, že už tam nejsou všichni a profesor nás vyhlíží. Pokynu mu hlavou a podívám se na Mal. Tohle jde mimo mne. |
doba vygenerování stránky: 1.8119969367981 sekund