| |||
Učebna 1 - Společenská místnost Aryania, Salazar, Zephyr, Ganym, Tatiana, Luis "Ah škoda, i tak děkuji," věnuji ji další úsměv. Přijde jasná autorita a během chvilky jim začne hodina. "Ne, já sem nepatřím, omlouvám se, už jdu pryč," pronesu k profesorovi a rychle vyklouznu ze třídy. Uuf. Černá magie. Brr. Vydám se zpět ke schodišti stejnou cestou, kterou jsem přišla, abych se znovu neztratila. Přemýšlím, kam teď, ale vzhledem k tomu, že nemám další vodítka, vydám se směrem k pokoji. Ve společenské místnosti si opět všimnu tvé dvojice. Jejich štěstí teď ale podivně hapruje. Nebude tedy asi vadit, když je krátce vyruším. Přejdu k nim. "Opět zdravím. Nevíte, kam bych se mohla obrátit, když mám dostat rozvrh, ale třídní profesor je očividně na ošetřovně?" Přejedu mezi nimi pohledem s jistým omluvným výrazem. |
| |||
Učebna 3 "Myslím, že něco, co by nebylo vhodné probírat na takto veřejném místě," odtuším a přestanu konečně sjíždět pohledem spolužáky a podívám se na něj. "Každopádně samozřejmě že každá situace má řešení. Většinou hned několik." |
| |||
Chodba 1. patra Sukui, Remmi, Kirie, Ysea Poslouchám, co mi dívka říká, přestože čekám jen na jednu informaci. "Susot-n. Jsem Suson," představím se jí s úsměvem, i když mi rychle spadne. Byla to jen zdvořilost. "Nemám nejmenší tušení, promiň," zavrtím hlavou, zatímco hodnotím situaci. Zatím dostávám jen rozporuplné výsledky. Svištnutí se mnou téměř hodí o zeď. Stačí však ukročit více stranou. Zvědavě nakloním hlavu, co to růžová dělá. O čem to mluví? Kirie je nucená ji znovu zopakovat co se vlastně stalo. Nicméně se záhy začne chovat divně. "Kirie? Jsi v pořádku?" optám se, ale nevypadá to, že by mne slyšela. V okamžiku, kdy má v rukou zbraň, stojím již před ležící dívkou na zemi v očích jiskřičky, připravená na cokoliv. |
| |||
Prvé poschodie Remmi, Suson, Sukui, Ysea Ako ju skenujem, zrazu po si všimnem nejakú ďaľšiu osobu, ktorá sa zdá byť ceľkom nevrlá. "Zrazu padľa, keď sa niekam rozbehla po celej tej šaráde, čo sa tu odohrala a moc toho nezistím, ak mi tu budeš vrčať ako motorová píla za uchom." Ako ju dám do stabilnej polohy, pocítim niečo divné a zrazu všetci mi začnú miznúť. "Čo sa to deje ? Kde sú všetci ? Všetko je zamlžené..." Chytí ma panika, postavím sa s vystrašeným a zmäteným výrazom sa cúvam až sa opriem ku stene s tým, že zrazu v ruke zovieram svoj guľomet a cvakne poistka. Franticky sa obzerám a snažím sa zdetekovať čokolvek alebo kohokoľvek. "Ak tu niekto je, ozvite sa, inak začnem strielať..." poviem vystrašene. |
doba vygenerování stránky: 1.485848903656 sekund