| |||
Jimmy, Dyna, Helen, Damien, Butler, všichni cestou Nový student vypadá, že pochopil, že bude potřeba ještě nějaké agendy. Dyna jen kývne, takže je nakonec oba dva vyzvu, aby mne následovali. Zvonění mi jen prozradí, že musím pospíchat, abych nepřišel o tolik pozdě. V hale hodím pohledem po již otevřeném krámku a Lubomírovi pokynu hlavou v pozdravu. Nezdržuji se ale a dlouhými kroky mířím ke svému kabinetu. Dveře kabinetu pod mým stiskem bez problému povolí. Nahlédnu do místnosti, když slyším hlasy. "Dobrý večer," pozdravím do místnosti. To, že je tady Butler věci dost usnadňuje. "Další nově příchozí a zástup za slečnu Thunderstorm," informuji Butlera. Ten si již poradí. "Nyní mne omluvte, musím jít vyučovat." S tím se otočím na patě a vykráčím do patra. Naberiusovi pokynu hlavou v pozdravu. I když se na to netváří, jsem rád za jeho výpomoc. Zmizím v učebně, abych zjistil, že studentka tady ještě není. Usadím se tedy za katedru, abych na ni počkal a mezi tím si prošel záznamy. |
| |||
Sklepení - Jídelna všichni cestou a v jídelně Vyjdu ze sklepení již poměrně spokojený. Rozhodně bych ale měl zamířit do jídelny. Doufám, že tam nebude žádný tlačenice nebo tak. Pohled mi padne na Alfu. Fakt doufám, že si zlepší chutě. Projde mi hlavou, než si dojdu nakýblit tolik syrového masa, kolik se mi vejde na talíř. Se svým úlovkem se posadím daleko od ostatních. (E70) Není to tak, že bych se nechtěl družit, jen je nechci nijak ohrozit. Nebo jim zkazit chuť k jídlu. |
| |||
Jídelna Max Vděčně se na něj usměji a naráz do sebe vyklopím celou sklenici džusu. Naštěstí je stoprocentní takže se mi hned uleví. Cítím, jak se mi opět rozproudí energie po těle. "Díky, jsi to ale roztomilý záchranář," usměji se na Maxe, než se dám do loupání ovoce. Když odzvoní, Maidka informuje, že je jídlo připraveno. Max tak krátce zmizí k pultům, aby přišel se svým jídlem. "Dobrou chuť," také mu popřeji. Spolužáky, které procházejí kolem registruji, ale nevěnuji jim nějakou větší pozornost. Během jídla se mé myšlenky opět dostanou až ke sklepení, takže možná působím trochu duchem nepřítomně. |
| |||
Hlavní vchod Tarney, Dyna Odkývu v podstatě příkaz pana otrokáře, přeložím ruce přes hruď, tak jak jsem to dělal věky a čekám. Trpělivost té jsem byl nucen se za ty věky naučit. Ne, že bych o to až tak stál. Krátím si tedy chvíli očumováním kozatice. Má opravdu výstavní dudy. Jen škoda toho spodku. I tak by se s ní dalo ledasco zažít. Jak tady tak stojím začnou někam proudit asi studenti, soudě dle uniforem. Na bližší posouzení si nechám lepší příležitost a lepší výhled. Poočku mě sleduje otrokář, jestli jsem se náhodou nevzal roha, otráveně se podívám na podlahu, pohledem typu jo, vystojím tady klidně důlek. Ironie? Samozřejmě. Zaskočí mě, když se ozve zvon. Co to? Do pr... Otrokáře to nijak nezaskočilo, takže to patří k místnímu koloritu. |
| |||
JÍDELNA Ani se nenadějeme a jsme poměrně obklopení. Čas příprav věnuji tomu, že si každého v jídelně prohlížím. Takhle ale, když z nich vidím jen polovinu a cítím celou směs najednou, toho stejně moc nepoznám. Naštěstí je brzy jídlo připraveno. Postavím se a nabídnu Gwen ruku, aby vstala. Vyrazím k pultům, abych zjistil, co je k dispozici k jídlu. Neříkám, že bych nezaváhal i nad nějakou tou syrovější stravou, ale nechci na sebe úplně upozorňovat a rozhodně nechci Gwen děsit ještě více. Stejně tak dobře polovinu mého talíře tvoří nejrůznější maso. Vrátím se zpět na původní místo, abychom se při tom pozorování alespoň najedli. |
doba vygenerování stránky: 1.3287048339844 sekund