| |||
Chodba 1. patro Sukui, Remmi, Relliel, Yqi, Ary, Grim "To nic není..." vykřešu další úsměv směrem k Sukui, když vypadá ustaraně. Není to jako tam... To bylo mnohem horší. Teď už se mi přes zatnuté zuby úsměv nepodaří vyčarovat. Kentaurka začne poskakovat, ale tělo mne absolutně neposlouchá. Hodím tedy naléhavým pohledem po andělovi. Je to na něm. A že se začne snažit. Hlavně ochraň Sukui, opeřenče. Proběhne mi hlavou, než se zvedne zelená mlha. Někde se mi v rozmazaném zorném poli objeví Remmi. Ve zlatých očích se začíná objevovat matná barva a malé kosočtverečky s kroužkem kolem. "To víš, zodpovědnost zavolala..." vysoukám ze sebe unaveně a pokusím se k němu natáhnout. Jakmile se však pohnu, ozve se ošklivé zaskřípění. "Cokoliv, bráško..." trochu křivě povytáhnu koutek, "zůstaň... tady... ano...?" pronesu šeptem a znovu se mu pokusím sevřít ruku. |
| |||
Přízemí pokoj 5 - Tělocvična Ulgge, Kisa Musíme rozsvítit ten obří pokoj a pohledat. Navleču na sebe školní tepláky, triko a mikinu, do které se zachumlám. Přes hádky si hodím kapucu. Zakřením se na Remmiho. Chytím ho za ruku a vyjdeme z pokoje. Čím více se blížíme k tělocvičně, tím více ztrácím jistý krok. Nakonec mu dlaň lehce smáčku. "Dobře," pokývnu hlavou, "ty se taky drž, škola je bojová zóna," vlípnu mu pusu na rozloučenou, než vklouznu do tělocvičny. Hned jak si všimnu Kisy, trochu skloním hlavu a sednu si tak nějak co nejdál to jde. (BT50) Opřu se zády o zeď a hodím si na lavičku nohy, ruce v kapsách mikiny. |
| |||
Přízemí, pokoj 5 - Doprovod k tělocvičně - Cesta k učebně 1 Miko, Gill, Rekki, ostatní cestou Kouknu do rozvrhu a pomůžu jí najít správnou uniformu. Jedny z jejích náhradních brýlí si strčím do kapsy, ať je mam po ruce, kdyby náhodou. Mezitím se ozve zvon, takže bysme měli pohnout. Jakmile je připravená ruku v ruce jí doprovodim k tělocvičně. "Kdyby něco, stačí na mě pomyslet. Sem tu pro tebe, jo?" Dám jí pusu na čelo a věnuju jí povzbudivej úsměv. Jakmile je uvnitř, rychlým krokem pokračuju kolem trojice u sborovny a pokývnutím je pozdravím. Vyběhnu ještě do pokoje se převlíct. No ty vole... okomentuju si pro sebe spoušť v prvním pokoji na koleji. Jakmile jsem převlečenej, nezapomenu na brýle, pelášim do učebny. Zrovna na hodinu s třídnim je trochu blbý dorazit pozdě. Jak vlezu do chodby v prvním patře a zahnu za roh, nevim jestli se mam smát nebo brečet. Ten muj vůl je už zase zrakvenej. Doběhnu k němu. "Co si zas vyváděl?" kecnu si k němu s povzdechem. Rekki! Gill si řek, že je dobrej nápad ze sebe udělat jehelníček... houknu na něj. A zase nemá brejle..! Ach jo... To už teda nikam nevysílam. Nechám si na dlani objevit brýle, jako minule a zamračim se. Proč sou sakra sluneční?? (28%) Strčim je do kapsy a zkusim to znovu. Monokl??? Jako vážně?? No, asi lepší než nic... (35%) Zkusim to ještě jednou, ale jak sem rozladěnej, tak se mi nevytvoří nic. Jen se objeví černý obláček a zase zmizí (9%). Strčim mu do kapsy ten monokl. "Bude ti to muset stačit..." zazubim se na něj. Ale zná mě dost na to, aby věděl, že si o něj dělam starosti. |
| |||
Kisa,Ulgge,Oberon,Shizei Naštěstí se nemusím opakovat dvakrát a oba studenti se vydají splnit, co mají. Děvče si samozřejmě neodpustí poznámku. Potlačím chuť s ní vytřít na místě podlahu a jen nevraživě zabublám. Tohle mám nejradši. Porušují pravidla a ještě poučují. propaluju pohledem její záda, než mi zmizí. Jakmile jsem sama, tak se chytnu za hlavu a unaveně vydechnu. “To bude dlouhá noc.“ zamručím otráveně. Vytáhnu z batohu desky a najdu si prezenční listinu na tuhle hodinu. Výborně, tak to bude rychlá selekce s místní docházkou. našpulím rty a zakroutím hlavou. Děvče se vrátí do místnosti v limitu, jak zjistím pohledem na stopky. A dokonce ve cvičebním. Jenom spokojeně pokývnu hlavou a přistoupím i s deskami k ní. “Najděte se a odškrtněte.“ podám jí desky, protože začne odbíjet. Rychle se přesunu ke dveřím, abych zjistila kde se fláká druhý student. Sotva otevřu dveře, tak vidím jak se plouží zpátky. Jen přikývnu a podržím mu dveře, aby vstoupil. Moji pozornost, totiž upoutá situace u kolegy. “Zapište se na prezenční list.“ otočím se ještě na studenta, než za mnou zaklapnou dveře. I přes doporučení se student tortilla, nemá k pohybu. A já už mám fakt dost, ještě když vidím, jak v klidu žvýká. “Ten je můj ?!“ houknu na Shizeie, ale je to spíš proto, aby mě neseknul a stoprocentně o mě věděl. Jakmile mám jistotu, tak se pohnu. V jednu chvíli stojím u dveří a než studentík přežvýkne, objevím se s prásknutím kousek za ním. Moje natažená dlaň opíše poměrně elegantní oblouk a jestli neuhne, tak dostane řádný záhlavec. Dost možná zbaští po té petelici všechny tortily i s tácem a druhou vezme o podlahu (64%). |
| |||
Oberon "Ano, tu hodinu jsem vyučoval. Včera večer." Poklepu prsty na jílec katany, "a proto by bylo možná moudré, přejít do vykání." Rysy mi jen velmi jemně ztvrdnou, vypadá to, že bezdůvodně. Nebo si to alespoň může myslet. "Chcete snad, aby na Vás hodina čekala? A i kdybyste nebyl student, trochu se protáhnout Vám přeci neuškodí." Při poslední větě zvednu hlas, abych si byl zcela jist, že mne Thunder slyšela. Já mu dám župan. A já mu dám zadeček. Ho ten zadeček sedře z kůže. Alespoň v to doufám. |
| |||
Chodba (sborovna) Shizei Trochu se zamračím, když mi řekne, že dneska nikdo neodešel. "Počkej, počkej... to je blbost. Jsem přišel... a hned byla hodina... kouzelní tvorové nebo tak nějak a po ní jsem řekl Turneymu, že jdu, že tohle není pro mě... Vyvedli mě k hlavní budově, tam mi dali zpátky motorku a já jel... a vyjel zase tady u budovy...K?" řekl jsem zamyšleně a vzal si další tortillu, zatím co mi řekl, že jsem stále student a že mám jít tam do těch dveří, kde zaplul zadeček. Jen jsem se podíval na ty dveře a pak zas na chlápka v županu a ukousl si tortilly. "Počkej, jako teď hned?" zeptal jsem se po pár vteřinách, co jsem na něj jen tak koukal. |
| |||
Učebna Lektvary - Chodba - Učebna 3 Jelikož profesor mě okázale ignoruje a jde raději hasit tu spoušť, postupně moje ruka klesne a hlásit se přestanu. "Tolik k odhodlání zjistit, co se tu děje." Ačkoli, ne že by odhodlání chybělo. Jenže převáží další pocity. Třeba povinnost neztratit se v tomhle kolotoči, která se hlásí o slovo čím dál silněji, jak kolem ubývá studentů. Kouknu se na rozvrh, a zjistím, kde mám vlastně být. Proběhla tu nedávno přestavba školy, takže se ani nenamáhám vzpomínat, kde to vlastně Učebna 3 je. Namísto toho pronesu nesmělé "Nashledanou", a vyjdu na chodbu. Odbijí hodiny, a já přidám do kroku. Jestli tu někde je v dohledu mapa školy - celkem by se to hodilo - využiju jejích služeb, v opačném případě jdu prostě od učebny k učebně v rámci patra, a tak se nakonec dopátram oné trojky. Zaklepu na dveře, a pomalu vstoupím se slovy "Dobrý den", na jejichž konci by jeden skoro očekával otazník vzhledem k tónu hlasu. Otazník brzy zjistí, že nemá k sobě odpovídající odpověď, neboť za katedrou nikde nikdo. A tak trochu zahanben najdu místo někde blízko katedry, ale zase ne tak, abych byl úplně na očích (BN18). Sednu si, a v duchu rekapituluju poslední hodinu. "Při vaření dodržovat instrukce do puntíku a dávat si pozor na ingredience. Jo, a ovládání ohně, to snad nezapomenu. Vlastně nic z toho ukládat nepotřebuju," rekapituluju spokojeně. |
| |||
Tělocvična - Pokoj - Tělocvična profesorka, Kisa Rozletí se dveře a tam stojí postava, kterou jsem ještě neviděl. Podle toho jak jí naběhly všechny žíly bych řekl, že to bude vyučující. Jen na ni hledím unaveným pohledem. Tak nějak po mne sklouzává, že vlastně křičí. Jestli to takhle bude pokračovat, budu potřebovat restart dřív, než jsem si myslel. "Prosím," pokrčím rameny a namáhavě se zvednu. I když jsou zranění pryč, pořád mám dojem určité rozlámanosti. Doploužím se ke dveřím, kterými práskla a kde zmizela Kisa, abych je otevřel a vydal se do pokoje. Nejdu nijak extra rychle. Tak nějak doufám, že mi tady ty časové přeskoky teď pomohou. Vkročím do studené sprchy, abych se i trochu probral, než najdu, kde je vlastně ta sportovka. Natáhnu na sebe šortky a triko. Jako lepší než celá uniforma. Sejdu zpět, abych za dveřmi opět o něco zpomalil a doploužil se zpátky. Dokonce jsem byl tak hodný a sepnul si vlasy. Až jsou vidět brka trčící zpod culíku. |
| |||
Oberon, Aera "Pokud vím, dnes nebylo ukončeno studium nikomu z této třídy. Možná to bylo tedy déle, než hodinu," odtuším na jeho slova klidným způsobem, zatímco si ho prohlížím. Vypadá to, že má dost krátkodobou paměť. Kolegyni pokývnu hlavou v pozdravu, "dobrý večer," věnuji ji na zavrčení mého jména. Litoval jsem je poměrně už, když se na schůzi objevila Dyna. Jestli místo ní dostali Thunder... Někteří to ale dozajista potřebují. Vrátím se pohledem zpět k chlapci. "Být Vámi, tak se moc nesměji. Vzhledem k tomu, že jste stále tady, vypadá to, že jste stále studentem. A přesně tam zamíříte na svou další hodinu," informují ho, zatímco volně rukou pokývnu ke vstupu do tělocvičny. |
doba vygenerování stránky: 1.46661901474 sekund