| |||
Chodba 1. patro - Pozemky Grimgull, Relliel, Sukui, Gill, Remmi, Kirie, Ary, všichni průchozí Nervózně pohazuji ocasem a nějak nevím, co mám dělat teď. Nikdo si mne nevšímá. A i když se snažím, nejde mi zatlačit instinkt, který by mi dovolil se o něco zmenšit. Když se mezi námi začnou protahovat další studenti, jakoby se nechumelilo, začnu trochu couvat. "Je to z netajícího ledu," poznamenám tak nějak ke skupince, než se otočím na kopytech a vyrazím tryskem pryč. Jestli mne někdo bude chtít potrestat, jistě si mne najde. Zpomaluji až, když se do mne opře noční vzduch a rozevře se přede mnou planina za školou. Doklušu mezi vodu a les, kde se začnu uklidňovat, abych se zase o něco zmenšila. |
| |||
Chodba 1. patro Tatiana "S obojím se dá něco dělat," pronesu s úsměvem. Alespoň již vím, kam budu směřovat naše kroky. Vydáme se delší cestou směrem ke schodišti. "Hmmm?" věnuji ji pohled, když ze sebe začne páčit něco, co je jí očividně nepříjemné. Když však ze sebe vysouká svou otázku, zcepením na místě. Jestli si toho hned nevšimne, může klidně ujít několik kroků přede mne, než jsem vůbec schopen reakce. Samozřejmě, že bych nejraději okamžitě přijal a ideálně ji věnoval polibek. Ovšem... To se k mému vychování vskutku nehodí. Měl bych ji alespoň varovat, do čeho jde. "Jsi si... Jistá? Samozřejmě, že nemám nic proti, líbíš se mi od prvního okamžiku, ale... Nic o mne v podstatě nevíš...?" nadhodím. Procházejícího muže téměř vypustím, jen postřehnu, že na nás pokývl hlavou. |
| |||
Kuchyně Než stačím dožvýkat sousto a naložit si talíř, tak jsou všichni studenti pryč. Nejvíc mě, ale zarazí ten kvapný útěk Dolly. Neměl bych jít za ní ? napadne mě, ale to už na mě promluví vlk. Jsem tou žádostí trošku zaskočený a navíc mám plnou pusu. Tak jen přikývnu a sleduji, jak mizí ve dveřích. Podivné... zavrtím hlavou a vrátím se k sendvičům. Rozhodně sním, co se do mě vejde. |
| |||
Nástěnka -> Učebna 1 Všichni co by náhodou šli kolem od nástěnky až k učebně 1, nikdo určitý. Celkem pohodovým krokem si můžu dorazit až k nástěnce. V klidu si prohlížím zdejší faunu a flóru a po očku i ostatní studenti. Svoje jméno na nástěnce uvidím na první dobrou. Pokoj pro sebe se hodí i když ho nosím sebou. Předměty vypadají taky celkem zajímavě. Vypadá to že lektvary už dneska nestihnu. Ajaj... proletí mi hlavou rychlá myšlenka když si všimnu co mám za předmět. Přijít na první hodinu pozdě není zrovna ideální jak se představit. Teď mi zbývá jenom nezabloudit. Chůze která už není tak pohodová napovídá že se opravdu snažím spěchat. Ale kudy?! Pravá? Levá? Nahoru?! Dolů ne! Jo tudy! Snažíc se orientovat roztěkaným kývnutím pozdravím někoho čí rasu si ani neodvážím odhadnout s celkem mile vypadajím chlapíkem kteří se k sobě celkem mají. Uf, tady to je! Zvuk zvonu za mými zády oznamuje že to stíhám tak tak. Snažím se nevpadnout jako velká voda do...prázdné učebny? No snad jsem tu sakra správně. "Tak jestli jsem tu blbě, tak jsem v prdeli...to je mi ale uvedení se." Šklebím se sám sobě když si se opřu o lavici v první řadě. Aspoň mám chvilku si vytahat větvičky a lístky z vlasů, nevšimnu si několika vzadu na hlavě které si tam vesele budou mávat světu nejspíš do večera. Dřevo se sformuje do malého stromečku který zůstane na stole a kýve se v imaginárním větru. A mě nezbývá než nervózně čekat. Pokud někdo dorazí ale nervozitu nespatří, jenom pohled od zdánlivě někoho kdo připomíná člověka s různobarevnýma očima a úsměvem na rtech. |
| |||
Pokoj Kelly - Chodba 1. patro Kelly, Hillaris, Tarney, Butler a Maid, Salazar, Ysea Nepřekážím Kelly v jejím náhlém odchodu a samotnou ji rozhodně jít nenechám. Okamžitě vyrážím za ní. Svou rychlostí je oba dozenu dřív než vůbec stačí zahnout za první roh. K Tarneymu tak dorážíme společně. Hillaris zaujme místo vedle dračice a já se postavím vedle černovláska. Pozor si zatím dávám hlavně na dračici. Ani toho vedle ale rozhodně nenechávám bez dozoru. Co dovede dračice už tak zhruba vím, ale u něj nemám nejmenší představu. |
| |||
Nástěnka -> Tělocvična všichni cestou, všichni v tělocvičně Chvilku mi trvá, než se zorientuji na nástěnce. Jezdím po ní očima a doufám, že nikde nenajdu své jméno. K mému zklamání jej bohužel najdu a hned s naší mučitelkou, učitelkou, která nás odvedla sem. Nevypadá to, že bych měla čas se převléknout, proto si jen sundám sako a přehodím si jej přes paži. Potom se rychlým krokem vydám hledat tělocvičnu, nějak tuším že profesorka pozdní příchody trestá v tom lepším případě sedy lehy. V tom horším, budu celý školní rok pít jen proteinové nápoje a dělat bulharské dřepy. Klapot podpatků umlkne, protože projdu okolo medvěda, několikrát zamrkám a se zatajeným dechem se prosmíknu do tělocvičny. Zuju si boty a postavím se ke stěně. Právě včas, protože na chodbě se to semele, mám chuť se schoulit do klubíčka a dělat, že tam nejsem. |
| |||
Chodba - tělocvična Aera, všichni v tělocvičně Netuším, co se právě stalo. Ta ženská prostě najednou zmizela a já pozoroval zdejší strop (104% vs 20%). Než jsem se nadál, strop se rozmazal, jak se se mnou rychle pohla. Něco bouchlo, znělo to jako dveře. Pak už jsem se ve stoje klouzal po podlaze a kusy parket létaly vzduchem, jak jsem do nich ryl drápy na spodních tlapách. (47% vs 66%). Zvedl jsem zrak v pravou chvíli, když na mě letěla její noha. Zatnul jsem svaly na břiše a nohy a kop prostě jen dopadl (60% vs 77%) Vycenil jsem na ni zuby vrhl se vpřed jak obrovský tank. První máchnutí drápy ji vedlo na obličej (76%). Za nimi následoval výpad zuby na krk (46%) a další švih drápy na břicho (6%) |
doba vygenerování stránky: 1.7185809612274 sekund