| |||
Ošetřovna - Relax místnost I. Komori, všichni cestou Přimhouřím oči, když vidím něco jako šibalství. Teda, jako co máš za lubem ? pomyslím si a nemůžu se udržet, aby mi necukaly koutky. Nemusí mě pobízet dvakrát a nechám se vyvést dírou ve zdi. Jestli jí něco jde, tak přivádět mě na jiné myšlenky. Culím se, jako totální blbka a její ruku nepouštím. Následuju ji celou cestu okolo budovy až do sklepa a jen se snažím přečíst v její tváři o co jde. Nakonec se dostaneme k relaxačním místnostem. To tady, jako mají jo ? Možná, kdyby sem lidi víc chodili relaxovat, tak se tu nedějou takový věci. napadne mě, ale to už mi otevře dveře. Opatrně vstoupím do místnosti a užasle si jí prohlížím. “Tohle je ve škole ? A to je vodopád hele a jezírko a...“ spustím a na všechno nadšeně ukazuju. Podívám se na ní a dojde mi, že je z toho nervózní. “Je to skvělý.“ usměju se na ní a rovnou jí políbím. Rukou mimoděk zatlačím na dveře a jakmile je pustí, tak je zavřu. Jen blýsknu očima po klíči v zámku a zašmátrám po něm, dokud neuslyším cvak... |
| |||
U nástěnky - učebna č.3 Jadelyn Vydávám se ihned za Jadelyn. Ocením, když se rozhodne vyhnout problémům na chodbě. Opravdu potřebuji trochu klidu, jen mě mrzí, že nemáme moc prostoru být o samotě. Inu trpělivost přináší růže. Jakmile vstoupíme do učebny držím se těsně za Jadelyn a pomohu jí se usadit na vybraném místě. Sám se usadím vedle ní. Jelikož tu nejsme sami a nechce se mi s tolika otázkami na patře vést jen zdvořilostní konverzaci, otevřu učebnici a začtu se do předmluvy. Jen občas zvednu zrak a pozoruji, jak se Jadelyn tváří. |
| |||
Ošetřovna - Relax místnost I Moxxi, všichni cestou Zaškubu nosíkem, když se střetneme. Dostane se ke mne tak její sladká vůně ještě intenzivněji. Jen se spokojeně a možná trochu připitoměle usměji. "Říkáš ty...?" poposkočí mi obočí. Ani netuší, jak moc jsem se o ní bála, jak to vypadlo zle. Jakékoliv další námitky se ztratí v letmém polibku, který si nechám líbit. "Někam," brouknu k ní a v očích mi zahraje. Teď je v můj prospěch, že mám dobrou paměť. Sice vůbec nevím, zda se ji to bude líbit, ale zkusit to můžu. Vezmu do ruky misku s jahodama a zbytkem čokolády a druhou se ji pokusím pomoci vytáhnout na nohy. Vzhledem k tomu, že se mi nechce procházet kolem léčitelů, tiše s ní vycouvám dírou ve zdi. S trochu šibalským úsměvem. Jestli se nechá vést, obejdeme budovu, abychom se dostali rovnou ke schodům do sklepa. Zamířím k místům, kde jsem si všimla nějakých místností k relaxu. To rozhodně potřebujeme obě dvě. Najdu dveře, které jsou označené jako příroda a podržím jí dveře. "Co myslíš?" zeptám se nanejvýš nervózně. |
| |||
Jídelna - Knihovna marsy 20:03 Liberius Už cestou ke stolu jsem litovala svojí reakce na setkání s Dolly tváří v tvář. Opravdu jsem ale nemohla jinak, byla to skoro jako přirozená reakce. Určitě jsem nechtěla být taková, jen jsem tomu nedokázala pomoc. Neměla bych se mu…teda jí jít omluvit? Ne to rozhodně není dobrý nápad. Mohlo by to dopadnout zle. Otřesu se jak se zahloubám nad tím co bych mohla způsobit proměněná. Moc zle. Nechám to jak to je a raději dál zůstanu u toho že se Dolly budu vyhýbat jak jen to půjde. Ano, tak to bude nejlepší. Přesvědčím sama sebe když dojídám poslední sousto sendviče. Zrovna se chystám odnést talíř k pultům, když v tom se rozletí dveře do kuchyně a z nich vyletí vlk. Nevypadá ani zdaleka tak přátelský jako před chviličkou. Mě si však nevšímá, jen se prožene jídelnou a zmizí do patra. Napjatě si oddechnu. Je pryč. Tak dnesu prázdný talíř na vozíček v rohu a vyrazím z jídelny. Rovnou zabočím ke dveřím knihovny. Potichounku je otevřu než opatrně nakouknu dovnitř. Kromě pana knihovníka tu nejspíš nikdo další není. Tiše pozdravím jak se na knihovnu sluší, ale při práci ho nebudu rušit, jeho pomoc snad nebude třeba. Kde co hledat už vím z předchozí návštěvy knihovny a tak bych neměla mít problém najít co potřebuji. Dovědět se víc o tomhle novém světě. |
| |||
Thunder dostojí svému jménu i přezdívce se zářivýma barvama. Student se kácí k zemi, kde to pleskne. Uskočím a přikrčím se s rukou připravenou tasit, nicméně si ho zpacifikuje jak nic a odnese ho. Klidně se opět narovnám a jen se za nimi ohlédnu, jak mizí v tělocvičně. To by bylo. Dokončím těch pár kroků ke dveřím Sborovny, kde zmizím. |
| |||
Ošetřovna - Zahrada všichni na ošetřovně a cestou Pomalu se proberu a rozlepím oči. Když si uvědomím, že jsem odpadl hned po léčení, rychle vystřelím do sedu a hledám pohledem tu dívku. Uleví se mi, když vypadá fyzicky v pořádku. Každopádně se dostaví další uvědomění. Rychle sklouznu z lůžka a vystřelím z ošetřovny. Proběhnu školou a vyběhnu ven. Tam na chvíli zaváhám, než se schovám mezi keříky zahrady, obličej zabořený do rukou složených na kolenou. |
| |||
Ošamočená v klušíší koleji - na Ošetšovačce je vždy šnadna! Zůstanu v pokoji sama. Nespokojeně si odfrknu. Chlupášek mi prostě zdrhnul. No, kam teď? Na ošetřovně se vždy děje toho spoustu, takže tam by mohla být bžunda. Když už tu jsem. Propadnu se podlahou až do přízemí a proletím stropem na ošetřovnu. Tam vypadnu a usadím se na chlupatém bezvládném těle. Zazubím se na všechny, co si mého příchodu všimli. Rozhlédnu se. "Jééé, on še ho šnaží špapat ža živa!" vyjíknu nadšeně a převalím se na chlupech na břicho, abych to mohla sledovat. |
| |||
Chodba Yqi, Relliel, Remmi, Gill, Sukui, Kirie, Ary Konečně se přestane oheň šířit a mě se ho povede všechen vstřebat. Levá ruka teď vypadá jako mumifikovaná, ale je to lepší než aby vyhořela celá budova. Nevím jestli je to únavou, ale moje oči se zase zamlží, ale krátce na to se opět rozjasní. V tu chvíli slyším hlasy a když se otočím zpátky do chodby, je plná lidí. Jsme zpátky! Nevím přesně co se děje potom, příliš mnoho lidí chodí kolem a mluví mezi sebou, abych si udělal přehled. Talbučka uteče pryč a tím mi odekryje zbytek chodby. Koutkem oka zahlédnu osobu, která má v břiše šíp a kalhoty mu plápolají zeleným ohněm. Doběhnu k nim a vykřiknu: “Nepřibližujte se k němu!” Prohlédnu si jeho nohu, ale nevypadá to, že by se mu zatím cokoliv stalo a oheň taky dál neroste. “Ten oheň je hodně agresivní. Potřebujeme ho uhasit, než bude mít příležitost někam přeskočit. Máte někdo požehnanou vodu?” |
| |||
Ysea, Salazar, Maid, Butler, Kelly, Hillaris, Vesa Dopadl na zem se nekonal, snesu se až na pohovku pod taktovkou Ysey. Tam zůstanu ležet. "Hmm." Odtuším na její konstatování. Tímto způsobem zavelíme zákaz zbraní a všichni budou nosit omezující náramky, které jim budeme sundávat jen na hodiny. "S tímto si poradím, ovšem děkuji," odpovím jí na nabídku, než se opatrně začnu zvedat do sedu. Přižene se hoch. Když na mne položí ruku povytáhnu jedno obočí v jistém tázavém gestu. Dává to smysl, hned jak promluví. "To není potřeba. Tímto způsobem by to nefungovalo. Šetřete si svou energii pro své využití," promluvím k němu mírným hlasem. To už se zpoza rohu vynoří Kelly s celým doprovodem. Krátce zavřu oči, když se její packa dotkne mého čela. To už se toho ale jímá Butler, aby mi nahodili rameno zpět do jamky. Ve tváři se nepohne ani jeden sval, aby snad ukázal, že by to bolelo. Na lehké popíchnutí Kelly magie vystartuje regenerace a ruka je v okamžiku jako nová. Hodlám zaprotestovat proti mému odchodu, když se mi vybaví dnešní rozvrh. Nestačím to ale před Butlerem. Nakonec tedy jen mýknu ramenem v jistém neurčitém gestu. Nechám se vytáhnout do stoje, i podepřít. |
| |||
Brána - Nástěnka - Chodba 1.patra Tatiana, Luis Než se stačím nadít, všichni jsou pryč. Asi jsem se příliš ztratila v prohlížení si scenérie nasvícené budovy v zeleni. Jak hrozivě to vypadlo zvenčí, o to mírumilovněji to vypadá zevnitř. Nakonec se přeci jen rozejdu po štěrku k budově. Vypadá to, že jsem se zamyslela více, než jsem očekávala, vzhledem k tomu, že jsou již všichni pryč. Zastavím se před nástěnkou a snažím se v ní zorientovat. Pokoj je v druhém patře. Hodinu teď nemám. Začínáme bojovým cvičením... Zajímavé. Především to, že jen za náš sprint do budovy, zvládli všechno připravit. Každopádně bych prý měla najít třídního profesora. Tak se podívejme... Podle tohohle se jmenuje Draco. A podle rozvrhu by měl učit v prvním patře. Tedy napřed tam. Přeci jen také potřebuji i něco na sebe. Rozejdu se do patra. Dovnitř patra, tady chodbou... Ale ne, asi jsem se ztratila. Kolem jsou jen pokoje a žádné učebny. Úlevně vydechnu, když si všimnu dvojice v chodbě. Nasadím úsměv a vydám se k nim. "Omlouvám se za vyrušení, ale nevíte, kde je učebna jedna?" |
doba vygenerování stránky: 2.5612239837646 sekund