| |||
Chodba - Dívčí pokoj č. 1 Hill, Vesa "Promiňte," omluvím se profesorovi a protože proti tomu Ves nic nemá, vydáme se na pokoj. Že vezmu Hilla za ruku je samozřejmost. |
| |||
Učebna L - Ucebna 3 Na další hodinu jdu až se zvoněním. Nebylo to ani tak plánované, prostě to tak vyšlo. Nechtělo se mi do toho dění na chodbě. Už tak stačil zmatek jaký jsem z toho měla v hlavě. Ze všech těch myšlenek jsem zase úplně mimo. Nikdy to takový problém nebýval, ale taky jsem nikdy nemusela být v tak blízké přítomnosti tolika tvorů. A hlavně na místě kde se pořád něco dělo. Snad by mi s tím další hodina mohla nějak pomoc. Zadoufám cestou do další učebny. Kde tam budu sedět je mi jako obvykle jedno, zkrátka si sednu do volné lavice. |
| |||
Nástěnka Arthur, Jadelyn, Kirie Ten kluk mi odpoví na pozdrav a ustoupí stranou, ta dívka mi taky odpoví navíc mám pocit že jí něco irituje. Možná se pletu a ona se tak tváří obvykle, ale soustředím se tedy na své empatické schopnosti a pokusím se poznat co jí irituje (81%). Ono to nejde,to je divné většinou zachytím aspoň něco. No dobrý byla jsme jen zvědavá, ale rozhodnu se tím dál nezabývat protože po setkání s Hydem jsem se zařekla že už žádnému studentovi nevlezu do hlavy bez jeho svolení nebo pokud to bude možné aniž by byl naštvaný že se mu vrtám v hlavě. Potom za sebou uslyším ženský hlas a když se otočím všimnu si dívky která mně zaujme tak že si jí nějakou dobu prohlížím. Odpovědi na její otázky se ujme ten kluk a s tou dívkou v klobouku pak oba odejdou takže se znovu otočím na tu dívku. „Počkat říkala jsi modrá? To jsem myslím taky.“podívám se do rozvrhu. „Jo jsme to my, jinak já jsem Alyssa.“usměju se mile na dívku která se představila jako Kirie. |
| |||
Chodba 1. patro Sukui, Remmi, Relliel, Yqi, Ary, Grim "To nic není..." vykřešu další úsměv směrem k Sukui, když vypadá ustaraně. Není to jako tam... To bylo mnohem horší. Teď už se mi přes zatnuté zuby úsměv nepodaří vyčarovat. Kentaurka začne poskakovat, ale tělo mne absolutně neposlouchá. Hodím tedy naléhavým pohledem po andělovi. Je to na něm. A že se začne snažit. Hlavně ochraň Sukui, opeřenče. Proběhne mi hlavou, než se zvedne zelená mlha. Někde se mi v rozmazaném zorném poli objeví Remmi. Ve zlatých očích se začíná objevovat matná barva a malé kosočtverečky s kroužkem kolem. "To víš, zodpovědnost zavolala..." vysoukám ze sebe unaveně a pokusím se k němu natáhnout. Jakmile se však pohnu, ozve se ošklivé zaskřípění. "Cokoliv, bráško..." trochu křivě povytáhnu koutek, "zůstaň... tady... ano...?" pronesu šeptem a znovu se mu pokusím sevřít ruku. |
| |||
Přízemí pokoj 5 - Tělocvična Ulgge, Kisa Musíme rozsvítit ten obří pokoj a pohledat. Navleču na sebe školní tepláky, triko a mikinu, do které se zachumlám. Přes hádky si hodím kapucu. Zakřením se na Remmiho. Chytím ho za ruku a vyjdeme z pokoje. Čím více se blížíme k tělocvičně, tím více ztrácím jistý krok. Nakonec mu dlaň lehce smáčku. "Dobře," pokývnu hlavou, "ty se taky drž, škola je bojová zóna," vlípnu mu pusu na rozloučenou, než vklouznu do tělocvičny. Hned jak si všimnu Kisy, trochu skloním hlavu a sednu si tak nějak co nejdál to jde. (BT50) Opřu se zády o zeď a hodím si na lavičku nohy, ruce v kapsách mikiny. |
| |||
Přízemí, pokoj 5 - Doprovod k tělocvičně - Cesta k učebně 1 Miko, Gill, Rekki, ostatní cestou Kouknu do rozvrhu a pomůžu jí najít správnou uniformu. Jedny z jejích náhradních brýlí si strčím do kapsy, ať je mam po ruce, kdyby náhodou. Mezitím se ozve zvon, takže bysme měli pohnout. Jakmile je připravená ruku v ruce jí doprovodim k tělocvičně. "Kdyby něco, stačí na mě pomyslet. Sem tu pro tebe, jo?" Dám jí pusu na čelo a věnuju jí povzbudivej úsměv. Jakmile je uvnitř, rychlým krokem pokračuju kolem trojice u sborovny a pokývnutím je pozdravím. Vyběhnu ještě do pokoje se převlíct. No ty vole... okomentuju si pro sebe spoušť v prvním pokoji na koleji. Jakmile jsem převlečenej, nezapomenu na brýle, pelášim do učebny. Zrovna na hodinu s třídnim je trochu blbý dorazit pozdě. Jak vlezu do chodby v prvním patře a zahnu za roh, nevim jestli se mam smát nebo brečet. Ten muj vůl je už zase zrakvenej. Doběhnu k němu. "Co si zas vyváděl?" kecnu si k němu s povzdechem. Rekki! Gill si řek, že je dobrej nápad ze sebe udělat jehelníček... houknu na něj. A zase nemá brejle..! Ach jo... To už teda nikam nevysílam. Nechám si na dlani objevit brýle, jako minule a zamračim se. Proč sou sakra sluneční?? (28%) Strčim je do kapsy a zkusim to znovu. Monokl??? Jako vážně?? No, asi lepší než nic... (35%) Zkusim to ještě jednou, ale jak sem rozladěnej, tak se mi nevytvoří nic. Jen se objeví černý obláček a zase zmizí (9%). Strčim mu do kapsy ten monokl. "Bude ti to muset stačit..." zazubim se na něj. Ale zná mě dost na to, aby věděl, že si o něj dělam starosti. |
| |||
Kisa,Ulgge,Oberon,Shizei Naštěstí se nemusím opakovat dvakrát a oba studenti se vydají splnit, co mají. Děvče si samozřejmě neodpustí poznámku. Potlačím chuť s ní vytřít na místě podlahu a jen nevraživě zabublám. Tohle mám nejradši. Porušují pravidla a ještě poučují. propaluju pohledem její záda, než mi zmizí. Jakmile jsem sama, tak se chytnu za hlavu a unaveně vydechnu. “To bude dlouhá noc.“ zamručím otráveně. Vytáhnu z batohu desky a najdu si prezenční listinu na tuhle hodinu. Výborně, tak to bude rychlá selekce s místní docházkou. našpulím rty a zakroutím hlavou. Děvče se vrátí do místnosti v limitu, jak zjistím pohledem na stopky. A dokonce ve cvičebním. Jenom spokojeně pokývnu hlavou a přistoupím i s deskami k ní. “Najděte se a odškrtněte.“ podám jí desky, protože začne odbíjet. Rychle se přesunu ke dveřím, abych zjistila kde se fláká druhý student. Sotva otevřu dveře, tak vidím jak se plouží zpátky. Jen přikývnu a podržím mu dveře, aby vstoupil. Moji pozornost, totiž upoutá situace u kolegy. “Zapište se na prezenční list.“ otočím se ještě na studenta, než za mnou zaklapnou dveře. I přes doporučení se student tortilla, nemá k pohybu. A já už mám fakt dost, ještě když vidím, jak v klidu žvýká. “Ten je můj ?!“ houknu na Shizeie, ale je to spíš proto, aby mě neseknul a stoprocentně o mě věděl. Jakmile mám jistotu, tak se pohnu. V jednu chvíli stojím u dveří a než studentík přežvýkne, objevím se s prásknutím kousek za ním. Moje natažená dlaň opíše poměrně elegantní oblouk a jestli neuhne, tak dostane řádný záhlavec. Dost možná zbaští po té petelici všechny tortily i s tácem a druhou vezme o podlahu (64%). |
| |||
Oberon "Ano, tu hodinu jsem vyučoval. Včera večer." Poklepu prsty na jílec katany, "a proto by bylo možná moudré, přejít do vykání." Rysy mi jen velmi jemně ztvrdnou, vypadá to, že bezdůvodně. Nebo si to alespoň může myslet. "Chcete snad, aby na Vás hodina čekala? A i kdybyste nebyl student, trochu se protáhnout Vám přeci neuškodí." Při poslední větě zvednu hlas, abych si byl zcela jist, že mne Thunder slyšela. Já mu dám župan. A já mu dám zadeček. Ho ten zadeček sedře z kůže. Alespoň v to doufám. |
| |||
Chodba (sborovna) Shizei Trochu se zamračím, když mi řekne, že dneska nikdo neodešel. "Počkej, počkej... to je blbost. Jsem přišel... a hned byla hodina... kouzelní tvorové nebo tak nějak a po ní jsem řekl Turneymu, že jdu, že tohle není pro mě... Vyvedli mě k hlavní budově, tam mi dali zpátky motorku a já jel... a vyjel zase tady u budovy...K?" řekl jsem zamyšleně a vzal si další tortillu, zatím co mi řekl, že jsem stále student a že mám jít tam do těch dveří, kde zaplul zadeček. Jen jsem se podíval na ty dveře a pak zas na chlápka v županu a ukousl si tortilly. "Počkej, jako teď hned?" zeptal jsem se po pár vteřinách, co jsem na něj jen tak koukal. |
doba vygenerování stránky: 1.569571018219 sekund