| |||
Učebna Lektvarů - Chodba všichni na chodbě, především Tarney Jeden z profesorů se toho problému chopí a vyrazí na chodbu. Zůstat? Hmm, raději se na to kouknu. Když se zavřou dveře, tak vyrazím, dojdu ke dveřím které otevřu a vyjdu na chodbu. Koukám na profesora, jak dojde ke kentaurce. Ona je démon? Fascinující. To se ale už profesor hroutí k zemi. Neváhám a vyrazím mu na pomoc. Když se blížím k profesorovi, tak se kentaurka ožene a nakopne ho. Ten se vznese a začne padat k zemi. Ve vzduchu se pod ním objeví energie a snese ho opatrně k zemi za rohem. Vyrazím k němu, kde ho nakonec najdu na pohovce. Když k němu dorazím, vidím, že jeho rameno nevypadá dobře. Dávám velký pozor, co se kolem děje. Začnu se soustředit na profesora. Do háje, co jsi zač? Cítím to z něho a také cítím, že je vyčerpaný. Hmm, mohu mu předat část svojí arkanický magie, ale doufám že to neselže. Položím profesorovi ruku na zdravé rameno a začnu se soustředit na toky energie (60%). Moje magie nedokáže projít skrz tu jeho a já cítím, jak se vytrácí do okolí. “Pane profesore, nedaří se mi předat vám část mých sil. Prosím, zkuste to vy sám, ať máte dost energie. Já se z toho dostanu, nebojte.” Pronesu s největší úctou k němu. |
| |||
Všichni cestou, hlavně Kisa a Ulgge Od brány, kde zanechávám nováčky jsem u vchodu opravdu za chvilku. Otevřu dveře do haly a pohledem už jenom z principu spražím trojici studentů u nástěnky. Hlavně tu s žabkama. Typický. Bez uniformy. To je mi disciplína. odfrknu si v duchu i nahlas a rychlou chůzi zmizím ve dveřích na chodbu. V ruce drtím popruh batohu až mi bělají klouby. Pokračuji chodbou kolem kabinetu, kde stojí otesánek s tácem tortil a kolega. Normálně bych studenta seřvala, že nacpávat se má v prostorách k tomu určených a ve vyhraněný čas. Ale kolega to už, zajisté řeší. “Shizeii.“ přikývnu, když ho míjím. Sice trochu vrčím, ale on to zvládne. Rychlý pohled na hodinky a vtrhávám do tělocvičny. Stačí mi jeden jediný pohled, abych věděla, že v úvodní hodině tohohle odpadu společnosti poteče krev, pot a slzy. “TO NEMYSLÍTE VÁŽNĚ !“ zařvu a můj už tak divoký vzhled se posune na další úroveň. Žíla na čele mi viditelně tepe a kdybych mohla, tak z očí už mi lítají blesky. Stojím tam svírajíc otevřené dveře a hledím na studenta, tedy spíše se ho snažím roztavit pohledem. Je mi úplně jedno proč je pokrytý krví a sajrajtem. Musím se třikrát zhluboka nadechnout, abych ho nevzala dveřmi. “Okamžitě a tím myslím hned. Se osprchujete a vrátíte ve sportovní uniformě. Pokud tu nebudete do dvou minut máte absenci.“ drtím mezi zuby ke studentovi a vlezu dovnitř, jen abych vztekle práskla dveřmi. “A pro vás taky platí povinnost cvičebního úboru.“ otočím hlavu na studentku. “DVĚ MINUTY! POHYB!“ štěknu po nich a na hodinkách zapnu stopky. Žádný rebelství tu fakt trpět nehodlám... |
| |||
Učebna lektvarů – chodba – můj pokoj – nástěnka Salazar, Arthur, Jadelyn Nakonec se ukáže že jsem vzala špatné hlízy, navíc s tím ibiškem kterého tam bylo víc než mělo ... no profesor mi poradí něco co jsem dřív nedělala, ale teď se tomu nevyhnu. Teď je přece jenom jiná situace a já se nesnažím udělat dojem na kluka který se mi líbí. Tohle je důležitější a jsem se samostudiem počítala. „To mám v úmyslu ... myslím obojí.“řeknu když mně potom profesor propustí. Mezitím přišel Salazar, ale já s ním nechci mluvit když vypadám jako bahňák přesto když ho míjím tak se na něj aspoň usměju. Opustím učebnu a opět se setkám s naším třídním a nějakou dívkou, vypadá to že něco probírají a náš třídní nevypadá dobře. Projdu kolem nich a potom co opustím tohle patro a vydám se do svého pokoje. Hodlám totiž využít toho že mám zde koupelnu a vlezu pod sprchu oblečená abych ze sebe smyla všechen ten sajrajt z mého nepovedeného lektvaru. Potom zastavím vodu vyjdu z koupelny, svléknu si mokré oblečení a nechám ho vyschnout, doufám že nemám hned další hodinu, ale tohle byl nejrychlejší způsob. Potom se rozhodnu vyzkoušet ten bazének v koupelně než můj pohled padne do zrcadla. Přijdu k němu o něco blíž a zjistím že moje vlasy mají skutečně jinou barvu a nejen vlasy, nějakou dobu si osahávám obličej, pak se opřu o umyvadlo a nějakou dobu na sebe zírám abych si nakonec projela rukama vlasy. Rozhodnu se to však dál neřešit a vrátit se k tomu co jsme chtěla udělat potom co se umyju. Nejdřív se však učesu a nalíčím, pak si obléknu nové spodní prádlo, bílé tílko a modré džíny s kšandami, vklouznu do žabek a vydám se do haly k nástěnce zjistit kdy mám další hodinu. Před nástěnkou však stojí nějaký kluk a dívka s kloboukem u toho kluka se zarazím když si ho blíž prohlédnu protože mi přijde známý. Je to on, ta příšerně páchnoucí bytost ke které mně Zugu v jídelně vzal. Což jsem nelibě nesla, víte jak citlivý čich mají tarbíci? Zugu mně tehdy držel v náruči a já měla možnost ho na chvíli zahlédnout přesto ho poznávám nebo se mi spíš vybavil ten příšerný zápach fekálního vozu. „Ahoj.“pozdravím přesto oba než se vydám podívat na svůj rozvrh. Teď mám hodinu volna a pak mám ... bojové cvičení? Od někoho kdo se jmenuje Thuderstorm? Vybaví se chlápek ve vojenské uniformě který na mně křičí že vojna není kojná, ale dobrá asi bych se měla vyhnout rychlým úsudkům když minule to bylo naprosto vedle. Uvidím jaký ten profesor je, ale bojové cvičení? Bojové? Znovu se podívám na rozvrh a zjistím že to tam skutečně je. Vlastně to dává smysl tak jako předchozí předchozí hodina by se dala přirovnat k chemii tohle bude tělocvik. Co tu máme ještě? Jo ples vidím že tu jsou už dvě jména u čtyř ročních období, no dobrá proč ne. A tak napíšu své jméno pod jméno Bane. |
| |||
Chodba především Sukui, Tarney Rozrušení Sukui je pochopitelné. Mě se však uleví že jí opravdu nic není. “Nic víc…” lehce přikývnu otázce, je ale až příliš mimo než aby vnímala. Až po zprávě o ohni a odchodu Gilla se najednou vzpamatuje. Jako bez přemýšlení se do toho hned začne motat taky. Proč jen se nemůže alespoň jednou jedinkrát držet stranou od nebezpečí, nechat ostatní ať to vyřeší. Proč musí sakra pořád riskovat. Mohla bych ji zastavit než by udělala jediný krok. Mohla, a v jeden okamžik jsem nad tím opravdu uvažovala. Nakonec to ale neudělám a on mizí za rohem. Samozřejmě mi mizí jen z očí. Vím víceméně o veškerém dění za rohem, stejně jako v místnosti přede mnou. Nechtěla jsem se do toho plést, zatím ne. Vyřešené by to bylo rychle a krvavě. Tak se prostě jen opřu o roh a celou situaci pozoruji jen tak zpovzdálí. Volání po profesorech přejdu, stejně jako slova černovlasého. “Hoď se do klidu…” odbydu ho rázně. Takovéhle pohánění ať si nechá pro někoho jiného. Na ošetřovně bych sice mohla být během vteřinky, ale ať se starají jiní. Z učebny se ukáže třídní. Očekávání něčeho velkého končí zklamáním když končí na zemi aniž by něco udělal. Skutečně mě potěší kopanec který mu následně uštědří kobyla. To už se neubráním úsměvu. Ten nejprostší útok obvykle bývá nejúčinnější. Jako na obláčku ho neškodně zachytím než dopadne na zem a jeho tělo ve vzduchu postupně doklouže až ke mě. Pochopitelně mu nijak nebráním v pohybu jen ho držím ve vzduchu a na zem mu taky nebráním. “Nevypadáte moc dobře…” podotknu stále s úsměvem jen se u mě objeví. Jistěže mi jeho nepříjemnosti dělají radost. Uložím ho na sedačku vedle. “Nepotřebujete na ošetřovnu?” nabídnu mu ale záhy. Určitě ale ne z dobroty duše. |
| |||
Aryania, Yqueuas, Grimgull, Relliel, Sukui, Gill Ten její poskok zaznamenám a i když se snažím udělat další krok zpět a úhyb, stále jsem příliš vyčerpaný na pořádné pohyby a jedním kopytem mne nabere do ramene. (87% vs 82%) Cítím lupnutí jak mne síla kopu zvedne do vzduchu a mrští na záda do chodby. Naštěstí je již tělo vytrénované natolik, abych si z bolesti příliš nedělal. Přesto zůstanu ležet, protože to příjemné rozhodně nebylo. S pohledem upřeným do stropu chodby uvažuji, proč jsem se nechal přesvědčit. |
| |||
Chodba 1. patro Grimgull, Relliel, Tarney, Sukui, Gill Uleví se mi, když reaguje. Určitě jsem přiběhla včas a to neviditelné monstrum vyděsila. Věnuji mu zubatý úsměv. "Naposledy jsme to uhasili mým šípem a džusem. Chybí mi džus," pronesu věcně, ale on se vrhá zpátky k ohni. "Em..." nestačím se ani vydat za ním, když ucítím dotyk na boku. Okamžitě se propnu, poposkočím, abych se otočila k místu zadkem a prudce vykopnu zadníma. (87%) "Eeek," vyjeknu a poposkočím blíž ke Grimovi. "Pořád je to tady," zašeptám s přimhouřenýma očima, již opět zvednutý luk. Než se však rozhodnu střílet opět naslepo, začne se mi opět mlžit pohled a když se projasní, vidím napřed obrysy a potom se mi vykreslí všichni přede mnou. "Uh..." skloním luk k zemi řádně zmatená. |
doba vygenerování stránky: 1.3628590106964 sekund