| |||
Kuchyň - vstupní hala - sborovna Buttler, Maid, Nao, Kimero okrajově Dolly, Aine, všichni v kuchyni/jídelně/chodbě/sborovně Sotva jsem přišel k té skupince ve vstupu do kuchyně, stalo se hned několik věcí. Ten co jsem ho měl za toho vyjukaného kluka z chodby se ukázala být holka. Byť stejně vyjukaná. Otevřely se dveře z kuchyně a v nich stála nějaká bílá holka. To byl pro ní první šok. Druhý šok jsem byl já. Proto radši zmizela hned pryč. Jen jsem se chvíli díval, kudy zmizela, než jsem pokrčil rameny a vlezl do kuchyně. Kousek od dveří byl velký vlk a nějaká drobná dívka ve stylových šatičkách pokojské. "Čus," pozdravil jsem, když jsem se konečně rozhlédl a uviděl zdroj té omamné vůně. Tortilly. Jim vlastně patřil ten pozdrav. "Jen si naložím... trošku...." oznámil jsem jsem do okolí a vzal si menší tác a naložil na něj několik tortill. "A tak... ještě jedna se tu vleze" usoudil jsem a pozoroval tu tortillovou pyramidu na tácu. Někde u osmi jsem ztratil přehled. Nakonec jsem vzal tác do jedné ruky a v druhé se nějakým záhadným způsobem objevila ještě jedna tortilla. Stěžovat si nebudu, s chutí jsem se zakousl. Zrovna ve chvíli, kdy se tam objevil další vlk. Cosi prohodil o bordelu nahoře a zase zmizel. Já jen pokrčil rameny, kývl na všechny přítomné a pakoval se pryč z kuchyně rovnou k nástěnce. Musím najit ředitelnu... S tou myšlenkou jsme prošel kuchyní až do vstupní haly a zadíval jsem se na nástěnku s mapkou, kde jsem doufal, že najdu i ředitelnu. "Jenže to by tu taky musela nějaká být..." povzdechl jsem si a dál projížděl mapu pohledem, než jsem našel sborovnu. To by šlo. A k mému štěstí je hned za rohem. Víceméně. Na cestu jsem si ukousl z tortilly a vydal se ke sborovně. A jak radí správné mravy, otevřel jsem dveře se slovy "Čus, jsem tu z...," a ukousl jsem si málem jazyk, protože se dveře ani nehnuly a já do nich vrazil. Naštěstí to odnesl jen ten jazyk a žádná tortilla nespadla na zem. "Fakra..." zaklel jsem a zabušil na dveře. "Je něfdo foma?" s tím jsem ještě několikrát zahýbal čelistí a jazykem, abych jej trošku uvolnil. |
| |||
Chodba Yqi Jsem v hlubokém bezesném spánku, když cítím jak do mě něco drcne. Pomalu otevřu oči a opírám se stěnu, abych vstal. “Hmm? Ano, jsem naživu. Myslím” Jsem ještě pořád dezorientovaný a tak si potřebuji dát chvíli na to aby se mi urovnala hlava. Až teď si všimnu, že talbučka je podstatně větší a ozbrojenější. Taky ale vidím, jak se oheň čím dál tím víc šíří. Podívám se dolů na svojí levou ruku, která je teď v příšerném stavu a snažím se přijít na to, jestli jsem ochotný riskovat o ni přijít. Otočím se k talbučce, která právě hlídá naše blízké okolí. “Musím se zbavit toho ohně, pokud ho nezastavíme, může udělat obrovské škody.” a s tím se rozběhnu k ohni a opět se pokusím zbavit se ohně pomocí mé levačky (64%). |
| |||
Chodba Tatiana, Max "Jen se ujišťuji," odtuším a snažím se na něj na záda ohlédnout. Je to ale trochu fyzicky nemožné. Seskočí dolů a já po něm hodím dost nečitelným pohledem. Na jeho zakřeněni mi jen poposkočí obočí výš. Od té doby, co mám své podezření mi přijde, že to dělá naschvál. Koutkem oka loupnu po Tatianě, jestli ji to nějak neodradilo. Ještě by si mohla myslet, že jsem nějaký prase, nebo tak něco. Nakonec se k ní otočím, když Max zmizí ve dveřích. "Máš nějaké přání, co dělat v té hodině volna? Zajímá tě ples?" |
| |||
Chodba 1. patro, před učebnou 2 Luis, Tatiana Vyjdeme ven až k učebně, kde mám další hodinu. "Pff, za co mě máš? Samozžejmě, že to zvládnu. Si můžete aspoň spolu užít..." seskočim mu ze zad, "volno," dodám po pauze na seskok a zakřením se na ně nahoru. "Fufíí!" zahihňám se, jakmile se na to nějak zaksichtí a zmizim ve třídě, kde se stočim do klubíčka a usnu. |
| |||
Rara, Wilda, Amma, Butler, Maid, ostatní v kuchyni a cestou Doktorka dorazí a převezme si studentku. Sklonim hlavu, abych zkouknul svuj hrudník. Pár děr v triku, kde kolem prosakuje krev, ale nic strašnýho. I když teda cejtim trochu žebra, jak na mě dopadnul a ještě se ze mě odrazil... "Jasný," kývnu na ní, když zmíní úklid a necham ji jít. Jestli se tu Rara ještě motá, klidně může jít se mnou. Chtěl sem zavřít dveře, ale z těch jsou třísky. Takže si bude muset úklidovka pohnout. Jdu teda nejdřív za nima. Najdu je v kuchyni. "Sorry, že rušim, ale je potřeba urgentní úklid na chlapecký třináctce. Neni tam teď zrovna bezpečno..." Jakmile mam potvrzeno přijetí informace, klidim se do sborovny pro dva hrnky kafe. Pokračuju dolů do sklepení, najít tu laborku. Zády vejdu skrze lítačky a když se otočím, rovnou se rozhlídnu. "Fíha, to je něco," okomentuju to tady a podam jí hrnek. |
| |||
Když se připojím vedle Naberiuse, jen kývnu hlavou, že rozumím. Nechám ho si to s dívkou vyřešit. Mezitím u toho přejíždím pohledem po zbytku surovin na jejím stole. Zvednu její hmoždíř a přičichnu k němu. Beze slova ho podám Naberiusovi. To už se ozve telepatická zpráva. Nechám je tedy tam a rychle vykročím učebnou ke dveřím. Udělám ale jen několik kroků a přibíhá jeden z nových studentů. "Zůstaňte tady," vyzvu studenta a vykročím z učebny, abych viděl, jaký je na chodbě stav. Přes kentaurku toho ale moc nevidím. Tichým krokem vykročím rovnou k ní. Během toho nechám chodbou rozlít jemné vlnky mé magie, aby mi napověděli stav studentů. Když se od Yqueuas a dalšího studenta vrátí známky kletby, nasbírám cestou energii na jejich očištění. K tomu je ale potřeba alespoň letmý dotek. Jakmile se však špičky mých prstů dotknou kentaurky boku, veškerý drobný zbytek pekelné energie, který ve mne zbyl po obrovských magických zásazích na začátku večera, prostě vymizí. (1%) Udělám vrávoravý krok zpět a musím se zapřít o zeď chodby, abych se neskácel zcela k zemi. I tak ale klesnu na jedno koleno. Jeden by neřekl, že mohu ještě více zesinat, avšak přesně to se stane. |
| |||
Učebna lektvarů- Chodba Když se uklidním u Luise v náručí. Je heboučký, tulila bych se s ním dál. Pustím ho “Ale jistě.” Vezmu si věci a vyrazím s klukama ven z učebny, jdeme chodbou a cestou míjíme studenty. Zastavíme se u další učebny, kde dle Luisových slov má Maxík hodinu zcela sám. Stojím vedle Luise a koukám na Maxe. “Jen si řekni Maxi, nám to nevadí. Mám teď volnou hodinu.” Promluvím velmi mile a s úsměvem. |
doba vygenerování stránky: 1.4847021102905 sekund