| |||
Chodba 1. patro Grimgull, Relliel, Tarney, Sukui, Gill Uleví se mi, když reaguje. Určitě jsem přiběhla včas a to neviditelné monstrum vyděsila. Věnuji mu zubatý úsměv. "Naposledy jsme to uhasili mým šípem a džusem. Chybí mi džus," pronesu věcně, ale on se vrhá zpátky k ohni. "Em..." nestačím se ani vydat za ním, když ucítím dotyk na boku. Okamžitě se propnu, poposkočím, abych se otočila k místu zadkem a prudce vykopnu zadníma. (87%) "Eeek," vyjeknu a poposkočím blíž ke Grimovi. "Pořád je to tady," zašeptám s přimhouřenýma očima, již opět zvednutý luk. Než se však rozhodnu střílet opět naslepo, začne se mi opět mlžit pohled a když se projasní, vidím napřed obrysy a potom se mi vykreslí všichni přede mnou. "Uh..." skloním luk k zemi řádně zmatená. |
| |||
Chodba 1. patro Sukui, Gill, Grimgull, Yqi, Tarney Kentaurka vystartuje z místnosti, celá připravená na boj. Křídlem instinktivně bráním Sukui, zatímco ji obezřetně sleduji, skutečně to ale vypadá, jako kdyby nás neviděla. Probere orka, který vystartuje do místnosti. Poučen z toho, co říkala Sukui mu rychle uhnu z cesty, abych ho také nerozhodil. (13% vs 41%) Hned vzápětí se vrátím na své místo. Po Gillovi se ani raději nekoukám, to skřípění mi stačilo. Nečekaný závan třídního aury mi napoví, že se toho jde ujmout. Nemohu si pomoci, aby se mi trochu neulevilo. Nicméně se nic neděje a podle toho malátného klapnutí to vypadá, že ať je s nimi cokoliv, ani profesor to nemá jednoduché. Sukui jsem na informacích o kletbě jen kývl, ale celou dobu mi šrotuje v hlavě, co bych s tím mohl udělat. Jako měl bych být schopný... Ale nikdy jsem to nedělal... Nakonec se přeci jen odhodlám. Popostoupím blíž ke kentaurce, opatrně, tak abych ji zase nevyplašil. "Archanděli Rafaeli... Prosím, propůjč mi svou sílu," zamumlám si pro sebe polohlasem, než začnu odříkávat slůvka v celestialštině. Tetování na ruce se začne postupně rozsvěcovat zeleným světlem, tlumí to sice uniforma, ale i tak je to znát. Jak světlo postupuje, začne se koncentrovat před mou rukou. Chant zesílím, jak se mi v ruce zformuje dlouhá medicínská hůl. Oči přelije zelená záře, až nejsou vidět zorničky. Uchopím hůl i druhou rukou, než s ní několikrát ťuknu o zem. S posledním úderem se kolem vyvalí mohutná zelená mlha, která obsáhne jak Yqi tak Grima. Všechnu mlhu vstřebají jejich těla a zbaví je prokletí, které na nich leží. (98% vs 96%) Jen okamžik na to se hůl rozplyne v zelené třpytky a všechna zelená záře pohasne. S těžkým výdechem se posadím na zadek, křídla splihlá k zemi. Něco takového si vybere svou daň, zvláště, když jsem to udělal podruhé v jeden den. |
| |||
Chodba Jo tak to nějak bude, jsem zvyklá chodit bosá a nosit boty mi rozhodně není příjemné. ale potom mi Gill věnuje unavený úsměv a mně napadne jestli se tak cítí i ti kteří jsou ve světě lidí vybráni aby rozhodovali jejich jménem. Nejspíš ano, je to velká zodpovědnost, Gill je vyřízený a to má rozhodovat jen za naší třídu. A potom se Gill omluví a někam se vydá zatím co já uvažuji nad tím divným slovem které použil, slyšela jsem už dost zvláštních slov, ale u nich jsem aspoň nakonec zjistila co znamenají. A ano zachytila jsem také tu zprávu že hoří dveře, ale ta byla určená pro profesory. Takže co teď než začne nová hodina, neříkal náš třídní profesor něco o hlasování o tématu plesu? Čtyři roční období zní dobře, ale kde seženu vhodného kluka? Co ten se kterým jsem se líbala? Pokud by měl zájem ... Z mých představ mně vyvede jiný kluk který něco křičí což nelibě nesu. Ošetřovatele? No dobrá, vznesu se nad zem a vydám se směrem kterým odešel Gill dokud mi cestu nezablokuje pohled na obří kentaurku před kterou klečí náš třídní profesor na jednom koleni a nejspíš se na něco soustředí. Možná kdybych se zmenšila dostala bych se nad tu kentaurku a zjistila bych víc. Nakrčím nos a pak se soustředím a opět se zmenším do stejné velikosti jako když jsem utíkala před tím klukem který byl najatý jako ochrana Kelly. Potom se vydám ke stropu u kterého se vznáším místě, ale zatím se mi moc přibližovat nechce. |
| |||
Chodba 1. patro Gill, Rell, Grimgull, Yqi, Tarney "Hlavně odpočívej, seženeme pomoc," snažím se uklidnit asi víc sebe než jeho. Ohlídnu se na Rella když se zeptá. "Umm... Je na něm kletba. A na ní dle všeho taky. A já... No... Pak ti to vysvětlím, teď není čas." Otřu si slzy a akorát vyběhne ven kentaurka. Nakonec k nám ale pomalu dojde. Slyším Gilla za sebou, jak se snaží něco udělat, tak se na něj jen otočím s nesmlouvavým pohledem. "To máš z toho, že neodpočíváš..." Z očí mi ale může vyčíst starost. Nakonec přijde třídní profesor. Dojde ke kentaurce a pak je najednou opřený o zeď, bělejší než bílá. Ork se probírá a běží uhasit oheň na dveřích. Proběhla bych do učebny pro druhého profesora, ale kolem kentaurky se sotva protáhnu. Zůstanu tak stát na rohu u Rella a napjatě pozoruji, co se bude dít dál. |
| |||
Učebna L - Tělocvična Tak přece jsem správně odhadla, že lektvar se vyvedl podle toho jak se rozpustil ten květ. To mi potom vážně moc nechybělo. Kdyby bylo jen něco o drobeček lepší mohl to být taky perfektní lektvar. Před tou prapodivnou mlhou jsem nakonec nejspíš nakonec ani nemusela pryč, profesor se o to rychle postaral sám. O to, i o zbytek nepovedených lektvarů. Hodina skončí a většina z učebny odejdou. Zůstane nás už jen pár opozdilců a profesoři co se snaží vyzvědět co že se stalo. Nezdá se ale že by Alyssa měla nejmenší představu. Než čekat na co se jim podaří přijít odejdu s třídním z učebny ven. Povyku na chodbě se raději vyhnu a celé to obejdu. Jak dokáže být kentaurka s lukem jsem si už zažila, a jednou mi to vážně stačilo. Projdu školou rovnou do tělocvičny na další hodinu. Tam je zatím jen Ulgge. Toho nebudu rušit v rozjímání a neslyšně si sednu kousek stranou. |
| |||
Oberon Klidně sleduji, jak trojice odchází. Poté se rozejdu chodbou ke svému původnímu cíli a to je sborovna. Na její dveře buší student s plným tácem tortill. To je takové jeho poznávací znamení, dokážu si ho díky tomu docela snadno zařadit. "Potřebujete něco?" oslovím ho, když přijdu blíž, jednu ruku v kimonu, druhou volně odloženou na kataně. |
| |||
Chodba před ošetřovnou - pokoj Kelly Kelly, Hillaris, Shizei Kelly se naštěstí opravdu nic nestalo, ani při útoku v ošetřovně, ani když jsem ji vyhodila ze dveří. A jak nebezpečí ustalo, z rudé stěny zakrývající dveře se opět stala jen lesklá koule. Krátce po mě vyšel Hillaris a jen zadoufám ze neduhy těla už ho po téhle návštěvě ošetřovny snad plně opustily a konečně začne být užitečný. Rozhodně už vypadá lépe než doteď. Dobře by bylo silné slovo…tak možná schopněji? O něco. Chvilku po něm vyšel profesor, ale těch jeho keců si nevšímám. Dostane se mu jen letmého pohledů, kterým mu dám nejevo že o něm vím a dál ho neřeším. "Souhlasím" řeknu s úsměvem na slova Kelly. Společně potom naše trojice zamíří zpátky do jejího pokoje. |
doba vygenerování stránky: 1.5300009250641 sekund