| |||
Pozemky Popíjím a zazpívám si k tomu ještě pár písniček. (odkaz) "Hej wojaku wojaku Ještě chvíli jenom sedím a dívám se skrz koruny stromů na noční oblohu. Pomalu se zvedám, když ze školy vyběhne kentaurka a krátce po ní si skupina vyvolá bránu. Eh, not my problem. A tak se teda zvednu, tasím meč a začnu cvičit. Dělám jenom základy, kroky a šestku. |
| |||
Chodba 1. patro především Gill a skupinka kolem "To je ti podobný..." uchechtnu se, ale do smíchu mi vůbec neni. Zatnu zuby, když se ozve ten skřípavej zvuk. "Nikam nejdu, neboj," sevřu mu ruku já. Polknu, když tu padne info o permafrostu. "Teda ty máš pech..." Rekki..! Dostal šípem permafrostu... houknu po něm už zoufale. Je mi fuk jestli spí, nebo co dělá. Nenecham ho tu umřít. Než se teda kdokoliv k čemukoliv rozhoupe, můžu ho aspoň zkusit zahřívat. Chci přiložit ruce přímo na něj, aby to bylo efektivnější, ale nakonec skončim tak, že jen nejistě přesouvam ruce nad jeho tělem, jak nevím, kde to bude fungovat. Přes uniformu necítim žár, takže to asi fungovat nebude a na zbytku nevim, jak funguje jeho pozlacování... Nechci dopadnout jak moje první lavice. |
| |||
Chodba 1. patro Sukui, Aryania, Grimgull, Gill, Remmi, Kirie Hodím vděčným pohledem po Sukui, když mi nenechá si narazit kostrč. Jestli má někdo kapacitu na to vnímat v celé situaci detaily, může si všimnout, že má šedá křídla nabrala o něco světlejší odstín. Volně položím ruce přes kolena, další dění jde trochu mimo mne. Zvednu poněkud unaveně pohled k víle. "To není tak jednoduché. Nejsem démon, abych si jen tak lusknul a vytvořil proti sílu. Pokud byste však měl někdo u sebe vodu..." nadhodím. Posvětit vodu není zas takový problém, i když to ukousne další část mých sil. Jedna věc je jasná, a to že si nezalítám, dokud se pořádně nevyspím. Loupnu okem po orkovi, když ho Sukui požádá. "Vypadá to, že ten už má taky dost," dodám šeptem k ní, při pohledu na jeho ruku. |
| |||
Chodba 1. patro Rell, Gill, Remmi, Grimgull, Yqi, Ary, Kirie, Ys Pochybovačně přizvednu obočí, když se mě snaží Gill přesvědčit, že to nic není. "Rozhodně to nevypadá jako nic, ale jako šíp v břiše a plamen kolem tvé nohy. A to zaskřípání to jen potvrzuje." Smutně se usměji a doufám, že léčitelé dorazí brzy. S neklidem sleduji, jak se kentaurka splaší a ještě zraní profesora. Všimnu si, že ho Ys zachytí a věnuji ji vděčný pohled. Napětí přejde v úžas, když nakonec zasáhne Rell. Obdivně pozoruji mlhu, která se vstřebá do orka i kentaurky, kteří získají zpět své vědomí, jak se zdá. Podepřu ho, když ztěžka klesá k zemi. Nevím, o koho z nich pečovat dřív. I když jsou Gillova zranění děsivá, nemění to nic na tom, že Rell vypadá velmi vyčerpaně a kdo ví, co mu vlastně není. Že to není vidět ještě neznamená, že mu také nic není. Trochu mě uklidní, když se sem přiřítí Remmi. Určitě to nenechá jen tak. Dojde k nám nezvykle oblečená dívka. "Ahoj," opětuji jí pozdrav trochu sklesle. "Vyrobit?" Na chvíli se zamyslím, jak si vzpomenu na Jacka a jeho kostičku. Kde je vlastně Jack? A Wendy? Neviděla jsem je na hodině. Snad se jim nic nestalo... "Náhodou... Nezvládla bys i něco rozebrat..?" zeptám se opatrně. "Potřebujeme ho velmi šetrně zbavit toho šípu. Je z netajícího ledu." Alespoň tak to říkala kentaurka. Pak se vrátí ork, který odběhl ke dveřím, které jak se zdá už nehoří. Varuje nás ohledně plamenů. "Um... Jak jsi uhasil ty dveře? Nešlo by to stejným způsobem?" zeptám se ho, jak se snažím vyhnout té možnosti. Nemůžu to po Rellovi chtít. Co když ho to také vyčerpá? Nehodlám riskovat že se přihorší byť jednomu z nich. Nicméně víla otázku vznese. Nakrčím obočí. Copak nikdo nevidí, jak je vyčerpaný? Věnuji Rellovi ustaraný pohled. Rozhodnutí je na něm, ale třeba jsou i jiné možnosti... Nakonec k nám dojde Ys, jakoby se nechumelilo. "Dobře," přijmu informaci tiše. |
doba vygenerování stránky: 1.4609100818634 sekund