| |||
Učebna L - Chodba Ysea, Sukui Všechno končí, když se rozpohybuje profesor a ukončí i hodinu, když se opět otočím k Sukui, zjistím, že ona i Ysea je pryč. Posbírám tedy své i Sukui věci a vyrazím na chodbu. Vzhledem k tomu, že jsou obě dívky v rozhovoru, namáčknu se se složenými křídly do rohu chodby a statečně dělám, že tam nejsem, dokud mne neosloví, nebo nedomluví. |
| |||
Učebna lektvarů Grim, Nao Poplašeně zvednu hlavu a ohlédnu se, když se třídou ozve rána. Trhlina začíná vtahovat okolní spolužáky. Vymrštím se z lavice a pokouším se Zugua zachytit, ale promáchnu jen do vzduchu. Přijde Grim blíž a přiklopí kotlík, z kterého jde dým. Hodím po něm pohledem, protože vůbec netuším, co bychom měli dělat teď. Vím jen, že jim musíme nějak pomoci. Nicméně se Grim začne chovat zvláštně. "Co vidíš?" Zeptám se ho a rozhlédnu se po okolí. "Kde tady?" zopakuji po něm a zatahám ho za rukáv. Světlo v místnosti se rozráží tak, že tady to již není takový problém. Každopádně se podívám ke katedře, když žluté světlo zhasne. Profesor začne ukončovat hodinu a rozejde se dozadu. Grim mi zmizí v černém dýmu, rychle po něm sáhnu ale také promáchnu jen vzduch. Do očí mi vyhrknou slzy, ale ustoupím profesorovi z cesty. Těžce dopadnu na svou židli a nechci je rušit, ale zároveň mne užírá zevnitř strach o všechny. Přiblíží se mladík a promluví, rychle si otřu slzy a nasadím úsměv, který vypadá všelijak, ale rozhodně ne upřímně. "Nejsem si jistý, ale jestli říkáte..." uhnu od něj rychle pohledem, když si uvědomím, že si ho prohlížím. "Všichni jsou pryč," špitnu sotva slyšitelně, "zmizel Zugu i Grim..." doplním trochu na upřesněnou s pohledem upřeným do podlahy, potlačujíc další příval slz. |
| |||
Učebna lektvarů - Panic room Yqi Podle její odpovědi je jasné, že opravdu prožívá to co já, čímž se mi trochu uleví. Jenže ona je z celé situace více vyděšená než já a z nejistoty máchá kolem sebe lukem. “Musíme se uklidnit, takhle nic nevyřešíme Zkusme začít tím že přestanete máchat vaším lukem. Nemusíte ho odkládat, chápu že vás to uklidňuje, ale mohla byste ho aspoň namířit na zem?” Celou dobu na ni mluvím klidně, nezvyšuju hlas a nedělám prudké pohyby. Během toho co mluvím, mlha postupně vyprchává a vyjasňuje se. Myslím si, že už se celá tahle věc blíží ke konci, jenže pořád nikoho jiného nevidím. Navíc se ještě objeví černá mlha, která nás obklopí a najednou jsme v jiné, naprosto prázdné místnosti. “Dobře, musíme zůstat v klidu. Máte nějaké nápady na to, co se děje? Nejspíš to souvisí s tou rudou mlhou.” |
| |||
Učebna lektvarů Dolly Mé snažení a držení se návodu sice nemomohli vytvořit správný lektvar, ale narozdíl od ostatních to neskončilo katastrofou. Opravdu se toho za malý okamžik stane hodně. První nepovedený pokus vzadu pohltí některé studenty. Druhý vypustí jakousi mlhu po které se dva studenti začnou chovat divně a třetí pokus vyrobí ostré světlo. To vše mě dost znervózní, přeci jen bych čekal, že prostředí tu bude více kontrolované. U od první pokázy se přikrčím za křeslem a pozoruji dění za sebou. Možná mě uklidňuje jen to, že profesor je tak blízko. Když přijde ono ostré světlo, tak zavřu oči a zabořím hlavu do opěradla křesílka. Děje se tu toho mnoho a já vůbec na nic z toho nejsem připravený. zděsím se, že jsem tolik polevil na své obezřetnosti. Profesor to celé vyřeší jako mávnutím proutku a nebezpečí je zažehnáno. Možná proto, že nevypadal pod dopadem světla úplně zdravě. Dokonce přichází třídní, který předtím řešil něco se studenty na chodbě. Hodina je ukončena a i když se mi ani jeden z lektvarů nepovedl, tak jsem rád. Vypadá to, že mnoho studentů na jednom místě znamená problémy. Rychle začnu balit své věci, abych se vzdálil, než se náhodou stane něco dalšího. Pohledem občas zkontroluji, co se děje vzadu. Ani jsem si nevšiml dívky, která se objevila takřka vedle mé lavice. Jenom ji opatrně zkontroluji pohledem zda snad není také postižená nějakou katastrofou. Usoudím, že není tak se se skloněnou hlavou vydám směrem ke dveřím na chodbu. Ale jak mám být připravený, když nevím, co se tu děje ? rýpne mě myšlenka a já se trochu neochotně otočím zpátky do třídy. Zvědavost zabila kočku, ale...vědomosti jsou důležité. udělám první nerozhodný krok, než se vydám podél stěny hlouběji do třídy. Opatrně pokukuji, co se děje vzadu, než se zastavím na úrovni dívky. Nepřijde mi vhodné chodit blíž a přijde mi, že na profesory zírám už dlouho, proto svůj pohled zaměřím na její kotlík a i na ni. "Povedl se ti." zakuňkám nervózně a opět těknu pohledem k profesorům. "Ehm, jsi v pořádku ? Vypadáš trochu, ustaraně. Řekl bych." podrbu se nervózně ve vlasech. A nervózní rozhodně jsem, už dlouho jsem s nikým nemluvil. Na tváři se snažím vyrobit, alespoň trochu přátelský úsměv. |
| |||
Učebna lektvarů-Chodba Jadelyn Úsměv a snad i uznání ? pomyslím si při pohledu do její tváře. Jsem nadšený, neboť moje dosavadní konání jenom zhoršovalo celou situaci a teď svitla malá jiskřička naděje. Na chvilku se zapomenu a otočím hlavu až ve chvíli, kdy se začne plašit kentaurka. Narozdíl od pobaveného výrazu Jadelyn je můj výraz tváře napjatý a zuby tisknu v očekávání něčeho nepěkného. Jsem na situaci vzadu, tak soustředěný, že si ani nevšimnu světla, které se opřelo do mého boku. O to větší překvapení je, když ucítím stisk na svých ramenou a najednou stojím na chodbě. Celé mé předchozí nadšení nahradí zklamání ze sebe sama. Není to poprvé, co mne zachraňuje a já se v té pozici velice nerad nacházím. Ego džentlmena a důstojníka je opět raněno. A o to více, protože jsem byl přenesen jako malý kluk a jí to stálo jen minimum námahy. Jen letmým pohledem zkontroluji její ruku, jenž hasí můj bok. Vrátím se pohledem k rubínům před sebou a na tváři se mi mihne vděčný výraz. Jen na malý okamžik. "A-ano...děkuji." dostanu ze sebe nervózně. V nastalé chvilce ticha zaslechnu, že profesor ukončuje hodinu. "Hodina je u konce." zkonstatuji s pohledem přes její rameno. "Dojdu vám pro věci." oznámím s jemným úsměvem a protáhnu se okolo. Vejdu do třídy, seberu své knihy a všechny věci, které Jadelyn zanechala na svém místě. Beze slova se otáčím a vrátím se na chodbu. "Projdeme se ?" navrhnu neboť mne na jazyku svrbí příliš mnoho otázek. |
| |||
Když už se konečně nakročím do chodby, že se vrátím ke své práci, začne se ze třídy opět ozývat rozruch. Poměrně váhám, zda mám vkročit zpět, nebo to nechat na Naberiusovi. Když se však začnou na chodbě objevovat studenti a ještě se do toho ozve profesor, nemám na výběr. Otočím se na patě a zamířím zpět ke dveřím. "Slečno Floiso, jestli na někoho čekáte, nedělejte to prosím ve dveřích z učebny," vyzvu vílu cestou, než vkročím do třídy. Založím ruce na kříži a připojím se s tázavým výrazem k Naberiusovi vzadu učebny. |
| |||
Učebna lektvarů Profesor pochválí Nybe za její alchymistické schopnosti (skvělé právě drak potřebuje namasírovat ego) a pak hodinu ukončí aby se vydal k mé lavici. To je sice zpočátku jen předpoklad, ale brzy si všimnu jeho nohou. Při vylézání se mi podaří praštit do hlavy a pak když se postavím tak s odevzdaným výrazem odsouzence na smrt mně napadne. Dobrá tak začněte ... Miko za nic nemohla přesto se z ní rozhodli udělat exemplární případ za to že zkameněla nás všechny, ta zrzka se jí rozhodla zastat a bylo jí řečeno že má držet hubu a krok. Náš třídní to sice takhle přesně neřekl, ale dalo se to z toho co řekl odvodit. Je pravda že jsem je moc neposlouchali pak se třeba hádali ohledně Gilla. Nejspíš byl náš třídní rád že za ním Gill sám přišel a on se nemusel rozhodovat ekvivalentem toho že dáte žvýkačku na pravítko, ohnete ho a pak pustíte a které jméno na zdi žvýkačka zasáhne ten student bude náš třídní zástupce. Jistě takhle se zodpovědně nerozhoduje, ale Gillovým úkolem je abychom neobtěžovali profesory s trivialitami a nějakému studentovi se poskytl pocit že o něčem rozhoduje. Ale zpátky k současnosti asi bych měla něco říct, problém je že když jsem upřímná tak jsou ostatní naštvaní, ale já dokážu neříct co si myslím i když to není snadné. A také jsme skutečně myslela že hodiny selského rozumu jsou to co jsem řekla jako se domovu důchodců šetrně říká senior centrum. A ano mám omezený rozhled, ale nikdy jsem se nepovažovala za učence, jistě dokázala jsem to předstírat pokud se mi někdo líbil, ale to nebylo to samé a bylo to docela náročné. Přítomnost Alysso, přítomnost ... „Dobrá tak já začnu, asi bych měla něco říct ...“odhodlám se nakonec. „Nevím co čekáte že bych měla říct nebo jestli to řeknu, ale řeknu to co jsem řekla Yqi. Nečekala jsem že se tohle stane nebo může stát. Tohle je můj druhý lektvar a jsem sice udělala chyby, ale skutečně ... mrzí mně to. Vážně ...“ Ale myslím že se dá čekat že budeme dělat chyby právě proto tu jsme abychom se naučili je nedělat. A já si skutečně vážím toho že se tu tohle pro nás vytvořilo i když tu nic nebylo. vím že po rozhovoru o kravatě to tak nevypadá, nebo po tom jak jsme zvrzala jednoduchý lektvar. |
| |||
Učebna lektvarů – chodba Vypadá to že ne všem se dařilo. jeden kotlík se začíná rozpouštět a pak tvořit něco co se spojuje a přitahuje tam i vlasy té dívky. Soucítím s ní, ale pak se objeví průrva a vtáhne tam tři studenty aby se následně zavřela. To co se vytvořilo dopadne na tu dívku která spadne na zem a z jiného kotlíku se začne šířit rudy opar zatím co jiný lektvar svítí žlutě, ale to je aspoň zatím všechno. Když ta zelená bytost a ta kentaurka začnou vyšilovat, (tedy hlavně ta kentaurka) poněkud zneklidním. Uvažuji jestli bych se opět neměla zmenšit a vyrazit ke stropu místnosti, ale to už se o postará profesor a někam oba přenese. Asi přenesl každého do jeho pokoje kde po určité době možná současný stav vyprchá, profesor potom ukončí tuhle hodinu a pochválí tu dračí dívku. A co já tentokrát ... počkat ... Zarazím se když mi padne pohled na tabuli, tam se píše že tam nemají být ty hrudky. A já si dala pozor aby tam ty hrudky byly proto jsme přestala míchat moc brzo. Dobrá příště si dám pozor. tohle byla první hodina a já si zase nevedla tak špatně. Jistě mohlo to být lepší, ale dá se čekat že budeme dělat chyby. Vytáhnu notes a ke slovu tvoří připíšu nahoru ne a celé nové spojení netvoří hrudky podtrhnu. Spokojená vrátím notes zpátky do kapsy a vytáhnu rozvrh abych se podívala co mám za hodinu teď. Černá magie ... Opustím třídu a venku začnu podupávat až se objeví ten kluk který má být naším třídním zástupcem protože s ním chci něco probrat. |
| |||
Hledím z okna a čekám, až si poradí s lektvary. Dávám na ně pozor, i když to vypadá, že jim nevěnuji nejmenší pozornost. Hlavu do třídy otočím až v okamžiku, kdy dračice položí svou otázku. Křída vyletí do vzduchu a na tabuli podtrhne část o třapatce. "Rychlé rozpuštění třapatky je nejlepším indikátorem," doplním gesto o slova. Během své věty se však pohledem přesunu z ní dozadu třídy. Praskání kovu nenapovídá ničemu příjemnému. Když se protrhne ve vzduchu trhlina, místností proletí po podlaze stín, který nic nevrhá. Zapřu se dlaněmi o lavici a zvednu se, nicméně se studentovi rozsvítí kotlík takovým způsobem, že si musím zaclonit oči. Pod ostrým světlem to téměř vypadá, jako kdyby fialové prvky na mém těle světlali do fialkové i světlejší barvy. Mávnutím prstu zvednu poklici, která přeletí na kotlík, aby světlo zakryla. Teprve, když je se světlem vypořádáno, mohu svou pozornost přesunout na rudý dým a panikařící studenty. Černá mlha rozežene tu červenou, než se obtočí kolem kentaurky a orka a přemístí je do jednoho z panic pokojů ve škole. S tím se vypořádám posléze. "Díky dotazu slečny Nybe všichni víte, zda se Vám lektvar podařil nebo ne," během svých slov se začnu rozcházet dozadu třídy, "její úspěch musím vypíchnout. Léčivý lektvar se jí zadařil jako zkušenému lektvaristovi. To je konec hodiny, můžete jít," vyzvu celou třídu aniž bych se podíval cestou dozadu na jediného studenta. Nakonec se zastavím nad lavicí Alyssy, pod kterou se dívka schovává. "Přijďte na chvíli ještě dovnitř prosím," vyzvu třídního, když ho cítím stále na chodbě. |
| |||
Učebna L Tu bláznivou situaci ve třídě naštěstí ukončuje Tarney. S odchodem několika studentů, některých na ošetřovnu, jiných rovnou z okna nebo kdoví kam, se učebna trochu vyprázdnila, ale hodina může pokračovat dál. Myslím že teď už budu v přípravě o něco jistější. I když se tenhle recept dost liší od léčivého lektvaru na který si matně vzpomínám, takový problém to zase nabude. Účinek je pořád stejný. Přece jediné co se přece změnilo jsou ingredience. A postup přípravy…ten má stejně každý lektvar jiný. A že tuhle várku povedených lektvarů nevyhodí je opravdu dobrá motivace. Když už se povedly, tak se alespoň využijí když budou potřeba. A že tady je léčení třeba často že to není normální. S přípravou dalšího lektvaru se neloudám a hned se dám do práce. Voda zrudne a hrudek se zbavím raz dva. A posledni přísada se mi ve vodě rozplyne jako nic. Teď už to jen nechatt vychladnout a mělo by být hotovo (99%). Dračice má k vaření otázku, která není vůbec od věci. I když hádám že s tím jak se nám zadařilo měl co docenění květ Třapatky. Ten přece nemusel být jen přísada ale i zkouška. Porozhlédnu se co ostatní. Ne všem se asi dařilo někomu zůstávají z kotlíku čouhat okvětní lístky a někomu zase kotlík až podezřele svítí. To by ale nebylo zase tak hrozný, dokud to vzadu nevybouchne. Leknutím na křesílku povyskočím. Rychle se otočím co se to děje, jen abych zahlédla mizející spolužáky a marný pokus je zachránit. Učebna se ještě víc vyprázdní když se vypaří další. Zase tak černě to nevidím, určitě se ale taky trochu vzdálím z dosahu mlhy. Mezi první lavice u katedry by to mohlo stačit. |
doba vygenerování stránky: 1.489049911499 sekund