| |||
Vedle školy - Ošetřovna? Zadaří se a s vítězoslavným šklebem zarážím své ruce hlouběji do jeho těla. Najednou z nebe šlehne blesk, který přejede po medu. Musím vytáhnout další sílu z Moxxi vnitra, abych vytvořila další oddělenou vrstvu medu, po které elektřina sjede. (82% vs 77%) Rychle vyčerpávám možnosti jejího těla. Jestli na to přijde, budu muset začít její tělo ničit, což také může skončit mým úplným vysvobozením. Nad tou myšlenkou se hlasitě bzučivě zachechtám. To už se vlček začne pode mnou zmítat. Popoletím nad něj a nechám ho promáchnout vzduch. (24% vs 89%) Jak je nestabilní na tlapách, udělám rychlou otočku ve vzduchu a jestli ta rychlá věc neuhne, pošlu ho neuvěřitelnou silou medovým kopem skrze zeď a okno do budovy. (81%) Už byl čas na nějakou tu destrukci. Nehodlám ho ale nechat být. To si nezaslouží. Vyrazím s bzukotem za ním. |
| |||
Vedle školy nebezpečí, svačina Jakmile se mu podaří prorazit krustu, zkousne jak nejsilněji může a drží, i když ho pálí morda. I když se zformuje energie, která ho tlačí pryč, snaží se držet. Nakonec je ale pálivá vlna silnější a tak letí vzduchem pryč. (29% vs 73%) Ve vzduchu se přetočí a s hlubokými rýhami v zemině zabrzdí na všech čtyřech. Medová věc v boku zůstala a tak nyní srší krev na zem intenzivněji. Pod kapkami krve tráva blafe v malých plamínkách a okolí něj jiskří elektřinou. Když se věc přiblíží, přikrčí se a prudce secvakne mordou... Těsně za věcí, než ho povalí na zem a zarazí do něj drápy. (36% vs 59%) Přes to všechno pořád dýchá a pořád je při vědomí. Jak na něm věc sedí, loupne po tom okem a na obloze zahřmí a potom se zajiskří. Do věci prudce z nebe práskne blesk. (82%) Nebo spíše se o to pokusí. Pokud nebezpečí mine, alespoň ho ten úder nabije. Tak jako tak se to zkouší shodit a změnit svou situaci tím, že by to ostrými drápy přimačkl k zemi. (24%) |
| |||
Vedle školy Z nadšení, že se drápy zabořili do masa nevěnuji pozornost jeho snaze o mé kousnutí. Věřím čakře a že si to rozmyslí, když mu to popálí čenich. Jeho masochismus ale očividně nezná hranic. Při jeho kousnutí se medová krusta zavlní jako tekutina a pod jeho elektřinou se trochu rozhalí, aby odhalila svaly bez kůže. (43% vs 60%) Zařičím a bílé otvory se stáhnou do úzkých průzorů jak mnou probublá nová vlna vzteku. V té od sebe vyvolám mohutný výbuch vlny medové energie, abych ho od sebe odhodila. Ideálně, aby mi v něm zůstala ruka a roztrhla jsem mu tak i druhý bok. (73%) Propnu se, protáhnu zařičení do výšek, jak s prudkým ´pop´ ze zad vystřelí hmyzí křídla, která jsou ovšem také pokrytá medovou energií. Pak jen se zuřivým bzučením vystřelím s mizející vlnou za ním, abych ho rovnou srazila k zemi a zabořila do něj obě ruce. (59%) |
| |||
Vedle školy nebezpečí, svačina Narazí do měkké lepkavé krusty, která se na ní vytvoří během jeho skoku. Tušila, že bude znovu útočit. Očastuje to hlubokým nespokojeným zavrčením, které se změní v řev, když její ruka zajede do našeho těla. (29% vs 71%)[/i] Využije ale té blízkosti a toho, že to již stejně pálí a pokusí se jí prokousnout tu její krustu, aby se dostal na něco důležitého, ideálně krk. (60%) |
| |||
Vedle školy Ten zmetek je pekelně rychlej. Nasraně se za ním otočím prudčeji a dále než by mělo být možné pro lidský krk. To už startuje zpátky. Vzhledem k tomu jak je to rychlej parchant, nechám ho přiskočit a jen vytvořím hutnější a mnohem silnější medové stěny, aby pohltili alespoň část jeho nárazu. (86%) Co nestačí na síle, doložím svou vlastní energií, kterou vytáhnu hlouběji z Moxxi nitra. Jakmile je takhle blízko, nejen s radostí a šklebem sleduji, jak se popálí, ale také situace využiji, abych do něj zarazila ostré drápy, téměř žihadla. S úmyslem napáchat co největší škody. (71%) |
| |||
Vedle školy Moxxi...? Raiku Trochu překvapeně se na ni zahledím, i přes bolesti, které mi působí zarývající se drápy do zad. Vyděšeně sleduji, jak se pokrývá zlatem a zasyčím, když to začne pálit. Nehodlám k ní ale přes své tělo pustit vlka za každou cenu. Než se ale naděju letím vzduchem, nebo jsem spíše sesunuta, vzhledem k tomu, že její nové deformované... tělo, asi, nemá s naší společnou vahou nejmenší problém. Přesto stále cítím drápy v zádech. Zakňučím bolestí, zároveň ze zasyčení, kde se mne dotkla, aby nás odtlačila, a zároveň z drápů zarývajících se hlouběji do těla. Bojím se pohnout a bojím se o ni. Co se děje?! Co se to tu jenom děje?! Běží mi zoufale hlavou. Tělo mi zaplavuje nechuť ke mne samé, z mé absolutní bezmocnosti. Nepomůže tomu ani, když se ode mne vlk odrazí, aby uskočil nové Moxxi. Strhne se něco neskutečně děsivého. Vypadá to jako souboj dvou bestií, kde ještě před chvilkou byla sladká křehká dívenka... Pokusím se nadzvednout na loktech, ale rychle sršící krev z ran po drápech a momentální téměř hrůza mi v tom úspěšně zabraňují. Krev proudí mnohem rychleji, než u běžných smrtelníků. Jen tedy nakloním hlavu, znovu ve snaze najít kohokoliv poblíž. Než se však zvuk stačí vrátit, snažím se doplazit k budově, abych se mohla alespoň pokusit někoho pískáním přivolat. Dostanu se ale jen ke schodu k podloubí, když mi dojdou síly. Ducnu na schod hlavou a do očí mi tentokrát plně vyrazí slzy. Bezmoci, strachu, bolesti. |
| |||
Vedle školy nebezpečí, svačina Stačilo mu jen jedno kousnutí, aby získal první maso. Jeden rychlý pohyb hlavou. Než to však stačil, letěl stranou. Za velmi zlostného vrčení zaryl drápy hlouběji, aby se mu maso neztratilo. Avšak nakonec přeci jen musel pustit. To když se ta nebezpečná věc rozhodla zaútočit. Bleskovým skokem se dostal stranou z útoku podivného stvoření, které ještě před chvílí bylo sladkou svačinou. (71% vs 58%) Díky té zlobě, která ze stvoření sálá se rozhodl, že bude lepší se s tím vypořádat teď a tady a nepolevit v ostražitosti, jako kdyby se snažil si odtáhnout maso stranou. Na nic dalšího nečeká a dalším skokem, za popohnání blesky, se pokouší zbavit se nového nepřítele. (91%) |
| |||
Pozemky školy (garáž) všichni nebo nikdo Po krátkém hovoru s třídním profesorem jsme se shodli, že tohle není pro mě. Nějaká škola a vše kolem. Proto mě vyvedl za bránu školy, kde si mě převzala nějaká profesorka a odvedla mě zase zpět k hlavní budově, kde jsem nechal i motorku. Ani jsem se nerozloučil, prostě jsem nasedl na mašinu, nastartoval a vyrazil hlavní bránou pryč. K mému překvapení se objevilo ostré světlo a pak tma. Ale já nezpomalil. Naopak jsem ještě přidal. Ať jsem co nejdřív odtud. Bohužel... takhle to nefunguje. Projel jsem bránou a... jel jsem přímo proti té školní budově, odkud jsem chtěl odejít. Zamáčkl jsem brzdu a smykem zastavil na štěrkové cestě. "Ne...ne... ne! Prostě kurva ne!" pustil jsem ruce z řídítek a místo toho na ně práskl hlavu. "To se snad.... do prdele!" zaklel jsem. Až zvuky, jako by se přeskládávaly cihly. Podél zdi se objevilo stání a garáž. Dokonce i štěrková cesta se utvořila. "Ne...nope... nikdy.." zavrtěl jsem hlavou, ale nic jiného mi nezbývalo. "sakra..." zavrčel jsem a rozjel se na motorce do garáže. Tam jsem taky zastavil, vypl motor a nakonec se usadil u zdi, o kterou jsem se zády opřel a zapálil si cigaretu. "Že já sem vůbec jezdil...." zabručel jsem a za hlasitého bzučení někde v dáli jsem si potáhl cigarety a vypustil šedivý obláček dýmu. |
doba vygenerování stránky: 1.5596799850464 sekund