| |||
U nástěnky Arthur Když se mi vysmekne, krátce zastavím, aby mohl nabrat pár kroků přede mne. Nebo spíše pár schodů pode mne. Jakmile se za námi zavřeli dveře, má elegance byla zpět. Stejně jako klid. Jen maličkato pokývnu krempou, když přidrží dveře. Zastavím se před nástěnkou a zamyšleně složím ruce na hrudi. Loupnu po něm koutkem rudého oka. "Myslím, že mám nápad," zvednu jeden koutek velmi vysoko, než své jméno podškrtnu pod čtyři roční období. |
| |||
Pozemky (garáž) - jídelna Dolly, Nao V klidu jsem dokouřil cigaretu a típl ji o podlahu vedle sebe a špaček cvrnknul do protějšího rohu. Netuším, co se právě stalo, ale jsem zase zpátky v tomhle blázinci. "Hmmm...." zabručel jsem zamyšleně a chvíli jen tak pozoroval svou motorku. Jenže tím, že tu budu sedět a civět na ni, se nic nevyřeší. Proto jsem se zvedl ze země a zamířil ven. Na poslední chvíli jsem si všiml klíče a zámku. Tak jsem vzal obojí, vylezl ven a prostě zavřel vrata a zamkl tím zámkem. Tak jo... hezky popořadě. Prvně jídlo, pak ředitel. A jelikož už vím, kde je jídelna, nedělalo mi problém tam dojít. Prošel jsem tedy vstupní halou kolem nástěnky a vzal to směr jídelna. A sotva jsem do ni vstoupil, už jsem ucítil vůni grilovaného kuřecího masa. Což mi hnedka zvedlo náladu a tak říkajíc... rovnou za nosem... jsem mířil ke kuchyni. Bohužel pro mě, ve dveřích stáli dva studenti. A ten jeden mi je povědomý. Ten, co se hned málem složil, sotva jsem na něj promluvil? Na té chodbě... byl to on? "Zdar. Uvolníte cestu do kuchyně?" optal jsem se celkem veselým hlasem. Kdo by taky nebyl, když ví, že za dveřmi je bašta. |
| |||
Chodba - U nástěnky Jadelyn Ruka na lokti mě překvapí. Jistě doufal jsem, že se nevrhne ke dveřím a nevykopne je nebo nějaké podobné gesto, ale takový spěch jsem nečekal. "Zajisté." odtuším a nijak se nebráním pokračování v našem původním směru. Cestou do přízemí mlčím. Začínám chápat, opravdu začínám. Usměji se a na schodišti se pohnu před Jadelyn, tak abych ji podle zvyku mohl při případném pádu zachytit. Opět najedu do starých kolejí kavalírství. A u dveří jsem jako první, abych dámě otevřel. Společně tak staneme před nástěnkou. "Jaká je Vaše volba ?" podívám se na Jadelyn a ta otázka je položená záměrně. |
| |||
Chodba Aryania "Jsem třídní zástupce ano," odtuším na její slova polohlasem. Povytáhnu obočí a prohlédnu si ji. "Jsi si jistá, že nechceš nosit obuv? S tím jak často je tu na zemi suť, sklo a krev?" Přesto vytáhnu z kapsy saka notýsek s tužkou a rozklapnu ho, připraven si její požadavek zapsat, kdyby na něm trvala. |
| |||
Chodba - U nástěnky Arthur Samolibě se usměji. Samozřejmě, že je to skvělý nápad. Můžeme první volbou ovlivnit ty, kteří půjdou hlasovat po nás. Nebo ty, kteří se posléze budou rozhodovat. Přijmu jeho rámě, i když se mi přes tvář mihne nesouhlasný výraz. Vykročíme směrem ke schodišti. Můj krok se ale stává nejistějším a nejistějším, když se blížíme k dýmu. Přidávám do kroku, zatímco Arthur zastavuje. Hodím mu do zad zamračení. Pronese že informuje profesory. Protočím oči. Počkám malý okamžik, než ho drapnu za loket. "Naši povinnost jsme splnili, jdeme," zavelím a nekompromisně vyrazím do přízemí. |
| |||
Chodba - Vstupní hala Jadelyn, všichni v 1.patře schopní telepaticky vnímat "Ah ano, to je skvělý nápad." přikývnu na její návrh a nabídnu cestou ke schodišti své rámě. Všechny naše věci strčím do podpaží volné ruky. Ples ! Jak jsem vlastně mohl zapomenout ? proklínám se a útroby se mi stáhnou nad tím, co musím učinit. Asi je to možná jen strachem z toho, když to nevyjde. Že bych snad mohl být odmítnut ! Vlastně i proto jsem chtěl až cestou ke schodišti mlčet. Trvá to jen pár kroků, než bychom měli minout dveře hořící zeleným plamenem a chodbu začíná zahalovat dým. Zastavím se a přesunu se před Jade. "Informuji profesory." pronesu v rychlosti, ale to už se chapadla roztáhnou do prostoru. "Všem profesorů, kteří mě slyší. Na chodbě před učebnou lektvarů směrem ke schodišti hoří dveře zeleným plamenem." vyšlu telepatickou zprávu všem tvorům v mém dosahu. Vím, že dokud se nepřiblížíme k plameni budeme v pořádku. Absence dýchání je někdy velikou výhodou. Můj ohled se ihned potom stočí zpět na Jade. A já doufám, že se v celé věci nehodlá angažovat. |
| |||
Panic room - chodba Yqi Můj pokus byl částečně úspěšný. Zámek jsem propálil, jenže se mi nepodařilo udržet oheň soustředění na jednom místě. Vyletěla jiskra a dveře krátce na to celé vzplanuly. Ne, ne, NE! Že já to vůbec zkoušel! Rychle vykopnu dveře a zahnu bokek, aby mohla talbučka pryč. “Honem! Musíte z odtud pryč, nevím jestli se mi to podaří zastavit.” Proč se mi nic nedaří!? Strčím levou ruku do ohně a snažím se ho vsát zase do sebe, stejně jako jsem dělal v jídelně. (47%) |
| |||
Chodba Gill Potom co mně náš třídní profesor řekne ať nestojím ve dveřích tak protočím oči, tedy až je z dohlednu. Ano stojím ve dveřích, ale teď nikdo nevychází a pokud bude vycházet tak to uvidím a uhnu mu. Přece jen se nevyhrnou všichni najednou. Ano já vím ... Zrovna chci uhnout když ven vyjde ten kluk, Gill myslím si že se tak jmenuje, ale teď vypadá jinak. Ale nejdřív uhnu stranou ode dveří a pak si ho prohlížím než si toho všimnu, neměl předtím na hlavě tu průhlednou věc co mu nejspíš chránila oči? Ale on se mně na něco ptal a já jsem ráda že tu je právě na něj jsme čekala. „No ty nás máš zastupovat že? Měla bych jednu prosbu nevyřídil by jsi ... ty to asi vědět komu, jestli by šla vyjednat výjimka abych nemusela chodit obutá?“ Ano to bylo vážně dobré zvlášť potom co jsem na něj zírala, teď si nejspíš říká že mám inteligenci zvadlého zelí, vzhledem k tomu začínám rudnout a okopávat zemi. Ale předpokládám že ho se vším seznámili a dali mu číst tolik knih toho co má znát že když je měl všechny odnést šel by do kolen. Tentokrát se ovládnu a u této představy se neusměju i když je to těžká zkouška sebeovládání zvlášť když se mi pak vybaví představa jak na něj padá obrovská kniha pravidel s velkou ránou na něj dopadne a Gill se pak zpod ní souká ven. |
| |||
Schodiště - Jídelna - Kuchyně Nao, Aine, Butler, Maid "Děje se toho hodně téměř pořád," pronesu zamyšleně, "ale jsou to nehody. Většinou, když je málo studentů na hodině, tak se nic nestane," pokračuji ve své myšlence. Když zmíní, že jsou někteří děsivý, podívám se na něj s očima navrch hlavy, "většinou jsou ale jen nepochopení. Nebo si něčím prošli. Všichni jsou přeci i hodní," tak nějak namítnu, zatímco sejdeme schody. V přízemí projdu jídelnou, abych opatrně zaťukal na dveře kuchyně. |
doba vygenerování stránky: 1.5486559867859 sekund