| |||
Učebna L - Bazén Prófa to moje hlášení-nehlášení nějak neřešil. A vlastně sem nakonec dobře udělala že jsem nečekala až mě vyvolá. Jak civěl z okna taky bych se nemusela dočkat vůbec. Jak na tabuli nechá křídou ještě podtrhnout to s tím rozpouštěním vypadá to že tenhle lektvar už se povedl. Ne jak ten první. P si vyřeší vybounutej kotlík, i ten divně svítící a na konec hodiny prohlásí že sem jediná komu se vaření povedlo. Jako zkušenýmu alchymistovi. "Počkej jako fakt?!" vypadne ze mě nejdřív nevěřícně. Hned na to přijde oslavný výkřik. Jo a kdo s tím má problém ať jde do háje, hodina už stejně skončila. Takže to tady hezky zabalim. Jo ale co teďka. Krok trochu zpomalím jak začnu zkoumat svůj rozvrh. Takže teďka byly lektvary. To je do vosmi. To sou teďka dvě hodiny volna. Ty se musí řádně využít. A jak jinak než v bazénu. Z chodby tak rovnou zmizím do sklepení. "Čus…" pozdravím v rychlosti modrou holku když zrovna svištím kolem. Nečekám až budu u vody a už u dveří si začínám rozepínat košily a sundavat sukni. Však ono to má nejt kouzelný oblečení a takový se sundávat nemusí. Proto všechno nechám jak je - rozepnutý, rozevlátý a ještě víc neupravený než předtím. Ale je to dobrý, nebudu si to muset oblíkat znova. Hlavně tu košili, ta je největší zlo. Do vody skáču od dveří už proměněná. |
| |||
Učebna lektvarů-chodba-schodiště Dolly Při její zmínce o skládaných měkkých chlebech se mi skoro udělá mdlo. Opravdu mám hrozný hlad a v hlavě mi sama vytane představa pěkného kousku ryby mezi dvěma měkkými chlebíky. S trochou úsilí potlačím počínající bolesti žaludku a opětuji úsměv. Tak tenhle tvor skutečně nebude nepřátelský. pomyslím si, když ji sleduji při počítání na prstech a vítězoslavném vyhlášení výsledků této slovní úlohy. “To vypadá, že jsem přišel v nejhorší možný čas. Nejsou všechny hodiny, jako ta poslední že ? Někteří spolužáci jsou děsiví.“ uznám a jen letmo si vybavím pár tváří. Rozhodně ne všichni působili přátelsky. Ať jde Dolly kamkoliv opět ji jen následuji. |
| |||
Učebna Lektvarů - Chodba - Schodiště Nao "Myslím, že jsou tam vždy suroviny alespoň na skládané měkké chleby," vykřešu další úsměv. Vyklouznu z učebny, zatočím do chodby a při zdi mířím ke schodišti. Když se zeptá, zamyslím se a dlouho počítám na prstech. Nakonec se zatvářím vítězoslavně. "Tři dny!" Vyhrknu. |
| |||
Učebna lektvarů Dolly Nevypadá to, že by svá slova dívka myslela vážně. A mohu-li být upřímný, vlastně se jí nedivím. Toliko katastrof, jen na hodině lektvarů, ještě ke všemu na jedné z počátečních hodin. Dolly, to je vhodné jméno pro chlapce i dívku. usoudím a rozhodně to neřeší záhadu, proč o sobě mluví, jako o chlapci. Rozhodně ji má prosba zvedla ze židle a já typicky zahloubaný musím udělat pár rychlých kroků, abych ji dohnal. “Děkuju Dolly.“ nezapomenu na slušnost a zařadím se vedle svojí průvodkyně. “Doufám, že máš pravdu, i kdyby to byla kůrka tvrdého chleba.“ položím si ruku na kručící žaludek a následuji Dolly, kam mě povede. “Jak dlouho už tu studuješ Dolly ?“ zeptám se. Musím už jen kvůli sobě. |
| |||
U BRÁNY - PÁNSKÝ POKOJ Č. 2 Mám pořád rozporuplné pocity. Mám být rád, nebo smrtelně uražený? Zatím tedy toto dumání odložím na jindy. Přeci jen jsme tady. A nastolení dominance a základny je kruciální. Hodím po modré ženštině pohled typu "no ne, neříkejte", když nám oznámí že do budovy trefíme. Nechám ji tam stát a kývnu bradou na Gwen. Vyrazím směrem do budovy. Ruce zabořené hluboko do kapes. Záda ohnutá v podivném úhlu, hlava se natáčí v ještě nepřirozenějších úhlech, jak se rozhlížím po prostředí. Pozitivní je, že cítím arcanu. Strašně moc arcany. A to z budovy. Tehehe. Když vkročíme dovnitř, zastavím se u nástěnky, kde se s křupáním trochu narovnám, abych ji celou projel pohledem a uložil do paměti. Také se tak dozvím, kam máme vlastně jít. Protože ta scifi typka byla užitečná asi jako mrtvýmu zimník. Následuje výstup schodů. Ani já, ani Gwen nemáme žádná viditelná zavazadla, ani batoh, takže pohyb po budově je dost jednoduchý. Musím říci, že od kolejí hlavní budovy je tohle docela degradace. Vkročím do chodby. Ve dveřích, odkud táhne zima a kde je před vyraženýma dveřma krev, trochu zpomalím, abych nahlédl dovnitř. Při tom pohledu se musím ušklíbnout. Alespoň tady nebude nuda. Přidám opět do kroku a dohoupu se k našim dveřím. Rozrazím je a nahlédnu dovnitř. "A tohle si představují pod slušným ubytováním," zakřením se na Gwen. "Dej mi chvilku," vyzvu ji, ať počká na chodbě, zatímco si prokřupu prsty a vkročím do místnosti sám. Kdo je na to senzibilní, může cítit směrem od našeho pokoje mohutný zášleh arcany. Když mám alespoň základ, vystrčím hlavu na chodbu a mrknu na Gwen. "Tak pojď," s tím zase zmizím ve dveřích. |
| |||
Chodba Arthur "Bylo by nemilé, kdyby ne," pokývnu hlavou. Ale vážně, jak se jim podařilo vytvořil z léčivého lektvaru denní světlo? I já zaregistruji, že profesor ukončil hodinu, ale čekám na jeho reakci. Ta přijde... Uspokojivá. Zatímco mizí ve třídě, sleduji proudící spolužáky. Jemně u toho poklepávám prsty o nadloktí. "Mohli bychom zavítat k tomu listu na nástěnce, o které mluvil třídní profesor," navrhnu, zatímco čekám, zda mi hodlá věci nést, nebo mi je předá. |
doba vygenerování stránky: 1.4523661136627 sekund