| |||
U nástěnky Jadelyn Vypadá to, že návrat do role kavalíra byl přijat s úspěchem. Trochu povytáhnu obočí, když vidím pozvednutý koutek. Musím uznat, že má volba by byla stejná. “Skvělá volba. Čtyři roční období, tak se nazývá mistrovský houslový koncert od Antonia Vivaldiho. Mimořádné dílo.“ řeknu trochu zasněně, načež zareaguji otočením hlavy na probíhající dívku. Kam tak spěchá ? mihne se mi hlavou myšlenka, ale vzhledem k tomu, že zmizí stejně rychle, jako se objevila, tak to dál neřeším. “Mohu ?“ zeptám se a opatrně natáhnu ruku pro psací potřebu. Své jméno umístím hned pod její. “Prozradíte mi více o tom nápadu ?“ zeptám se Jadelyn s neskrývaným zájmem. Vlastně tím zároveň oddaluji otázku, kterou se obavám položit. |
| |||
Kuchyně - Vedle školy na úrovni ošetřovny Aine, Nao, Oberon, Butler a Maid, všichni cestou, Moxxi a všichni na ošetřovně Jeho zabručení si vyložím jako souhlas, takže se na něj jen usměji. Dveře do kuchyně se otevřou a v nich stojí andělka. Už skoro se usměji, když od ní dostanu takový pohled, že dívčím hláskem vypísknu, a hned začnu couvat, až trochu vrazím do Naa. Jakmile si to uvědomím, ohlédnu se a do zorného pole se mi dostane ten velký pán. Rychle se skrčím a v podstatě pod nimi se rozběhnu pryč. Vypálím ven takovou rychlostí, že si téměř ani nevšimnu dvojice u nástěnky. Teprve venku začnu zpomalovat. Vyrazím pomalejším krokem dozadu na louky. Cestou si však všimnu díry ve zdi. Zvědavě popojdu blíž. Když si všimnu zhroucené dívky, která je velmi velmi zraněná. Vypoulím oči. Několika skoky jsem u ní. Zvednu pohled do místnosti, ale žádný léčitel jsem zrovna nespěchá a jiná dívka v podstatě křičí o pomoc. Opatrně položím na zhroucené tělo ruku. Začnu přetahovat všechno její zranění na sebe. Když je hotovo, jemně s dívkou zatřesu. Chci počkat, jestli je skutečně v pořádku, ale úporná bolest mne odešle okamžitě vedle ní do bezvědomí. (13%) |
| |||
Kuchyně - Jídelna marsy 19:55 Dolly, Nao, Oberon Nechci mu brát z tácu pod rukama, proto počkám až ho odloží. Znovu nabidce jídla přikývnu a na prázdný talíř nandám sendvič s tortillou. Krátce dvojici poděkuji a bez dalších řečí už zamířím ke dveřím. Před odchodem měla však zarazí náhlé zaklepání na dveře. Že je víc studentů kteří nejspíš budou chtít navštívit kuchyni už vím, jen jsem nějak doufala že se s nimi stačím minout. Tak teď zmizet z kuchyně než se sem začnou hrnout další studenti. Jak otevřu dveře div se mi nepodaří vyklopit co si nesu na talíři když před sebou vidím postavu Dolly. Rudé oči se zalesknou zlostí, které se prostě nedokážu ubránit a dosud poněkud vyplašený výraz nahradí takový… ne právě přátelský. Za ním stojí další chlapec a do kuchyně přichází další. Všem tak uvolním cestu a jen je znovu volná svižným krokem zamířím ke stolu, k jeho vzdálenější části. Tam se, snad už nerušeně, pustím do jídla. |
| |||
U nástěnky Arthur Když se mi vysmekne, krátce zastavím, aby mohl nabrat pár kroků přede mne. Nebo spíše pár schodů pode mne. Jakmile se za námi zavřeli dveře, má elegance byla zpět. Stejně jako klid. Jen maličkato pokývnu krempou, když přidrží dveře. Zastavím se před nástěnkou a zamyšleně složím ruce na hrudi. Loupnu po něm koutkem rudého oka. "Myslím, že mám nápad," zvednu jeden koutek velmi vysoko, než své jméno podškrtnu pod čtyři roční období. |
| |||
Pozemky (garáž) - jídelna Dolly, Nao V klidu jsem dokouřil cigaretu a típl ji o podlahu vedle sebe a špaček cvrnknul do protějšího rohu. Netuším, co se právě stalo, ale jsem zase zpátky v tomhle blázinci. "Hmmm...." zabručel jsem zamyšleně a chvíli jen tak pozoroval svou motorku. Jenže tím, že tu budu sedět a civět na ni, se nic nevyřeší. Proto jsem se zvedl ze země a zamířil ven. Na poslední chvíli jsem si všiml klíče a zámku. Tak jsem vzal obojí, vylezl ven a prostě zavřel vrata a zamkl tím zámkem. Tak jo... hezky popořadě. Prvně jídlo, pak ředitel. A jelikož už vím, kde je jídelna, nedělalo mi problém tam dojít. Prošel jsem tedy vstupní halou kolem nástěnky a vzal to směr jídelna. A sotva jsem do ni vstoupil, už jsem ucítil vůni grilovaného kuřecího masa. Což mi hnedka zvedlo náladu a tak říkajíc... rovnou za nosem... jsem mířil ke kuchyni. Bohužel pro mě, ve dveřích stáli dva studenti. A ten jeden mi je povědomý. Ten, co se hned málem složil, sotva jsem na něj promluvil? Na té chodbě... byl to on? "Zdar. Uvolníte cestu do kuchyně?" optal jsem se celkem veselým hlasem. Kdo by taky nebyl, když ví, že za dveřmi je bašta. |
| |||
Chodba - U nástěnky Jadelyn Ruka na lokti mě překvapí. Jistě doufal jsem, že se nevrhne ke dveřím a nevykopne je nebo nějaké podobné gesto, ale takový spěch jsem nečekal. "Zajisté." odtuším a nijak se nebráním pokračování v našem původním směru. Cestou do přízemí mlčím. Začínám chápat, opravdu začínám. Usměji se a na schodišti se pohnu před Jadelyn, tak abych ji podle zvyku mohl při případném pádu zachytit. Opět najedu do starých kolejí kavalírství. A u dveří jsem jako první, abych dámě otevřel. Společně tak staneme před nástěnkou. "Jaká je Vaše volba ?" podívám se na Jadelyn a ta otázka je položená záměrně. |
| |||
Chodba Aryania "Jsem třídní zástupce ano," odtuším na její slova polohlasem. Povytáhnu obočí a prohlédnu si ji. "Jsi si jistá, že nechceš nosit obuv? S tím jak často je tu na zemi suť, sklo a krev?" Přesto vytáhnu z kapsy saka notýsek s tužkou a rozklapnu ho, připraven si její požadavek zapsat, kdyby na něm trvala. |
| |||
Chodba - U nástěnky Arthur Samolibě se usměji. Samozřejmě, že je to skvělý nápad. Můžeme první volbou ovlivnit ty, kteří půjdou hlasovat po nás. Nebo ty, kteří se posléze budou rozhodovat. Přijmu jeho rámě, i když se mi přes tvář mihne nesouhlasný výraz. Vykročíme směrem ke schodišti. Můj krok se ale stává nejistějším a nejistějším, když se blížíme k dýmu. Přidávám do kroku, zatímco Arthur zastavuje. Hodím mu do zad zamračení. Pronese že informuje profesory. Protočím oči. Počkám malý okamžik, než ho drapnu za loket. "Naši povinnost jsme splnili, jdeme," zavelím a nekompromisně vyrazím do přízemí. |
| |||
Chodba - Vstupní hala Jadelyn, všichni v 1.patře schopní telepaticky vnímat "Ah ano, to je skvělý nápad." přikývnu na její návrh a nabídnu cestou ke schodišti své rámě. Všechny naše věci strčím do podpaží volné ruky. Ples ! Jak jsem vlastně mohl zapomenout ? proklínám se a útroby se mi stáhnou nad tím, co musím učinit. Asi je to možná jen strachem z toho, když to nevyjde. Že bych snad mohl být odmítnut ! Vlastně i proto jsem chtěl až cestou ke schodišti mlčet. Trvá to jen pár kroků, než bychom měli minout dveře hořící zeleným plamenem a chodbu začíná zahalovat dým. Zastavím se a přesunu se před Jade. "Informuji profesory." pronesu v rychlosti, ale to už se chapadla roztáhnou do prostoru. "Všem profesorů, kteří mě slyší. Na chodbě před učebnou lektvarů směrem ke schodišti hoří dveře zeleným plamenem." vyšlu telepatickou zprávu všem tvorům v mém dosahu. Vím, že dokud se nepřiblížíme k plameni budeme v pořádku. Absence dýchání je někdy velikou výhodou. Můj ohled se ihned potom stočí zpět na Jade. A já doufám, že se v celé věci nehodlá angažovat. |
doba vygenerování stránky: 1.5316529273987 sekund