| |||
Učebna lektvarů Dolly Pokusím se mu zabránit v jeho polibku, jenže selžu a jeho rty se spojí s mími. Je to můj první polibek a ještě k tomu nedobrovolný, tak nevím co mám teď dělat nebo vůbec o celé situaci myslet. Ponořen ve vlastních myšlenkách, zvuky okolí jen sviští kolem, aniž bych je pořádně zaregistroval. Najednou se mi naježí všechny chlupy a Dolly se ode mě odtáhne. To se ukáže být následkem příchodu černého. Sice chci zjistit co se vlastně děje, ale mojí prioritou se stane opět Dolly, potom co začne brečet. Vypadá to, že sám nechtěl aby se tohle stalo. “Hej, nic se neděje. Nic špatného jsi neudělal. Za nic nemůžeš.” pokusím se ho uklidnit. Pak už konečně postřehnu učitelova slova. “Asi by jsme se měli vrátit k hodině. Pokud budeš chtít, tak si o tom můžeme pak promluvit.” |
| |||
Učebna lektvarů Mam nutkání se přestat dívat do zrcátka. Netušim proč, ale přijde mi to teď neslušný. Divný. Nechápu. Když to přejde, zase se zakoukam do zrcátka. Protože prostě proč ne? Mě se nedá nabažit, to ví přece každej. Kravál vepředu mě nijak nerozptyluje. Zato když se ozve Nabi, tak mi snad přejede mráz po peří, jak ledově to řek. Nojonojo, dyť sedim... Otráveně zaklidim zrcátko. Velmi neochotně. |
| |||
Učebna lektvarů především Luis a Abby Usnu v Luisově náruči. Úspěšně tak prospím nástup třídního. Až když promluví profesor u tabule, že se máme posadit, mě probere. Hopnu si zpátky na svou lavici a sklouznu na židli. Všimnu si kluka šikmo za mnou. "Ahoj," pozdravím ho zvědavě, ale tiše. Docela mi to probere. Vypadá zajímavě. Mohli bysme být kamarádi! Ohlídnu se za hlukem zepředu a zamračím se. Už zase tu někomu něco je... Hned se ale zase věnuju tomu novému. Zazubím se na něj. |
doba vygenerování stránky: 1.4120500087738 sekund