| |||
všichni na ošetřovně, Komori Nakonec nechávám vlka vlkem, bude čas vyřešit to jindy. A jestli správně počítám čas, tak ve škole již probíhá výuka. Je mi naprosto jasné, že tam již musí být chaos. Vzhledem k tomu, že by mne čekala obrovská pláň, z které mám všechno, jen ne dobrý pocit, proměním se a vystřelím přes otevřený prostor jak nejrychleji umím. Začnu brzdit a vlnit dlouhé tělo, když se ozývají nezaměnitelné zvuky boje dvou šelem. Pěkně rozladěných šelem. Na dohled se dostanu v okamžik, kdy vlčí tělo zmizí v budově. Už se chystám, že vyrazím za dvojicí, abych zasáhl, když si všimnu těžce zraněné dívky, doskočím vedle ní na trávník již opět v humanoidní podobě a velmi něžně ji zvednu do náruče. Jediné co pro ni mohu udělat je zabránit tomu aby vykrvácela. Vzhledem k tomu, co se děje u díry do budovy, vyrazím směrem dovnitř, rychlým avšak stále ladným krokem. Nechci dívce stav zhoršit. Opřu se ramenem do lítaček, abych vkročil na ošetřovnu. "Těžce raněná!" oznámím než dívku odložím na volné lůžko. Ustoupím stranou, abych udělal prostor léčitelům a opatrně přistupuji k tělu vlka, zatímco si pohledem podezřívavě měřím medovou... Hmotu v podobě humanoida. |
| |||
Vedle školy - Ošetřovna Moxxi a Hachi, Komori, Asklépius, Claudile, Rekki, Hillaris, Vesa, Kelly, Kimi, Marcos Jen promáchne vzduch. S poskoky a cvakáním zubů se ji snaží chytit za jakoukoliv část těla. Nicméně ona udělá otočku a naletí mu do zraněného boku takovou silou, že stačí jen bolestně zakňučet. To už se tlapy odlepí od země a tělo se ocitne v nekontrolovatelném letu. (10% vs 81%) Tříštění skla a létání sutin již nezaznamená, vzhledem k tomu, že rozsápané tělo přestalo stíhat zuřící mysl. |
| |||
Vedle školy - Ošetřovna? Zadaří se a s vítězoslavným šklebem zarážím své ruce hlouběji do jeho těla. Najednou z nebe šlehne blesk, který přejede po medu. Musím vytáhnout další sílu z Moxxi vnitra, abych vytvořila další oddělenou vrstvu medu, po které elektřina sjede. (82% vs 77%) Rychle vyčerpávám možnosti jejího těla. Jestli na to přijde, budu muset začít její tělo ničit, což také může skončit mým úplným vysvobozením. Nad tou myšlenkou se hlasitě bzučivě zachechtám. To už se vlček začne pode mnou zmítat. Popoletím nad něj a nechám ho promáchnout vzduch. (24% vs 89%) Jak je nestabilní na tlapách, udělám rychlou otočku ve vzduchu a jestli ta rychlá věc neuhne, pošlu ho neuvěřitelnou silou medovým kopem skrze zeď a okno do budovy. (81%) Už byl čas na nějakou tu destrukci. Nehodlám ho ale nechat být. To si nezaslouží. Vyrazím s bzukotem za ním. |
| |||
Vedle školy nebezpečí, svačina Jakmile se mu podaří prorazit krustu, zkousne jak nejsilněji může a drží, i když ho pálí morda. I když se zformuje energie, která ho tlačí pryč, snaží se držet. Nakonec je ale pálivá vlna silnější a tak letí vzduchem pryč. (29% vs 73%) Ve vzduchu se přetočí a s hlubokými rýhami v zemině zabrzdí na všech čtyřech. Medová věc v boku zůstala a tak nyní srší krev na zem intenzivněji. Pod kapkami krve tráva blafe v malých plamínkách a okolí něj jiskří elektřinou. Když se věc přiblíží, přikrčí se a prudce secvakne mordou... Těsně za věcí, než ho povalí na zem a zarazí do něj drápy. (36% vs 59%) Přes to všechno pořád dýchá a pořád je při vědomí. Jak na něm věc sedí, loupne po tom okem a na obloze zahřmí a potom se zajiskří. Do věci prudce z nebe práskne blesk. (82%) Nebo spíše se o to pokusí. Pokud nebezpečí mine, alespoň ho ten úder nabije. Tak jako tak se to zkouší shodit a změnit svou situaci tím, že by to ostrými drápy přimačkl k zemi. (24%) |
| |||
Vedle školy Z nadšení, že se drápy zabořili do masa nevěnuji pozornost jeho snaze o mé kousnutí. Věřím čakře a že si to rozmyslí, když mu to popálí čenich. Jeho masochismus ale očividně nezná hranic. Při jeho kousnutí se medová krusta zavlní jako tekutina a pod jeho elektřinou se trochu rozhalí, aby odhalila svaly bez kůže. (43% vs 60%) Zařičím a bílé otvory se stáhnou do úzkých průzorů jak mnou probublá nová vlna vzteku. V té od sebe vyvolám mohutný výbuch vlny medové energie, abych ho od sebe odhodila. Ideálně, aby mi v něm zůstala ruka a roztrhla jsem mu tak i druhý bok. (73%) Propnu se, protáhnu zařičení do výšek, jak s prudkým ´pop´ ze zad vystřelí hmyzí křídla, která jsou ovšem také pokrytá medovou energií. Pak jen se zuřivým bzučením vystřelím s mizející vlnou za ním, abych ho rovnou srazila k zemi a zabořila do něj obě ruce. (59%) |
| |||
Vedle školy nebezpečí, svačina Narazí do měkké lepkavé krusty, která se na ní vytvoří během jeho skoku. Tušila, že bude znovu útočit. Očastuje to hlubokým nespokojeným zavrčením, které se změní v řev, když její ruka zajede do našeho těla. (29% vs 71%)[/i] Využije ale té blízkosti a toho, že to již stejně pálí a pokusí se jí prokousnout tu její krustu, aby se dostal na něco důležitého, ideálně krk. (60%) |
| |||
Vedle školy Ten zmetek je pekelně rychlej. Nasraně se za ním otočím prudčeji a dále než by mělo být možné pro lidský krk. To už startuje zpátky. Vzhledem k tomu jak je to rychlej parchant, nechám ho přiskočit a jen vytvořím hutnější a mnohem silnější medové stěny, aby pohltili alespoň část jeho nárazu. (86%) Co nestačí na síle, doložím svou vlastní energií, kterou vytáhnu hlouběji z Moxxi nitra. Jakmile je takhle blízko, nejen s radostí a šklebem sleduji, jak se popálí, ale také situace využiji, abych do něj zarazila ostré drápy, téměř žihadla. S úmyslem napáchat co největší škody. (71%) |
| |||
Vedle školy Moxxi...? Raiku Trochu překvapeně se na ni zahledím, i přes bolesti, které mi působí zarývající se drápy do zad. Vyděšeně sleduji, jak se pokrývá zlatem a zasyčím, když to začne pálit. Nehodlám k ní ale přes své tělo pustit vlka za každou cenu. Než se ale naděju letím vzduchem, nebo jsem spíše sesunuta, vzhledem k tomu, že její nové deformované... tělo, asi, nemá s naší společnou vahou nejmenší problém. Přesto stále cítím drápy v zádech. Zakňučím bolestí, zároveň ze zasyčení, kde se mne dotkla, aby nás odtlačila, a zároveň z drápů zarývajících se hlouběji do těla. Bojím se pohnout a bojím se o ni. Co se děje?! Co se to tu jenom děje?! Běží mi zoufale hlavou. Tělo mi zaplavuje nechuť ke mne samé, z mé absolutní bezmocnosti. Nepomůže tomu ani, když se ode mne vlk odrazí, aby uskočil nové Moxxi. Strhne se něco neskutečně děsivého. Vypadá to jako souboj dvou bestií, kde ještě před chvilkou byla sladká křehká dívenka... Pokusím se nadzvednout na loktech, ale rychle sršící krev z ran po drápech a momentální téměř hrůza mi v tom úspěšně zabraňují. Krev proudí mnohem rychleji, než u běžných smrtelníků. Jen tedy nakloním hlavu, znovu ve snaze najít kohokoliv poblíž. Než se však zvuk stačí vrátit, snažím se doplazit k budově, abych se mohla alespoň pokusit někoho pískáním přivolat. Dostanu se ale jen ke schodu k podloubí, když mi dojdou síly. Ducnu na schod hlavou a do očí mi tentokrát plně vyrazí slzy. Bezmoci, strachu, bolesti. |
doba vygenerování stránky: 1.6225800514221 sekund