| |||
Učebna L Vesa, Kelly, Moxxi Těžce mi padá hlava, když probíhá výklad a břicho se mi svírá více a více. Mám co dělat, abych udržel svou podobu po kupě a cítím, jak se uniforma upravuje, jak se na mne objevují a mizí wyverní rysy. Nic příliš viditelného ale také nic příliš příjemného. Stále mám však jasně v mysli Vesy slova a tak se držím, jak nejlépe dovedu. Přijde na praktickou část. S námahou se vytáhnu na nohy a podpírajíc se o stěnu dojdu dozadu vyzvednout si suroviny a náčiní. Ideálně tak, abych doprovodil dívky. Pravděpodobně ale budou o něco rychlejší. Když se vrátím k lavici, začnu s přípravou lektvaru, ale přistihnu se, že více než do kotlíku toho posvačím. Tak nějak bezmyšlenkovitě. Rozhodně tam těch surovin mělo být více, když vidím, jak je lektvar ve výsledku téměř průhledný. (38%) Jak se ale nakláním ke kotlíku, zabublá ve mne rozhodně někde jinde, než v žaludku a tak zůstanu předkloněný o něco déle, abych mohl oranžovou krev otřít do zápěstí a poté do stehna, když se narovnám. (41%) Podívám se k dívkám, jak se povedlo jim, když mne převálcuje boost chtíče, jako kdyby do mne naboural menší tarask. (9%) Okamžitě jsem i přes malátnost na nohou. Musím chytit balanc a musí se mi přestat točit hlava, abych vůbec mohl ke Kelly vykročit. Nepomáhá mi ani další bublání v hrudi. (56%) Když se mi však pohled opět zaostří, ke Kelly se přiblíží až moc nebezpečně blízko blondýna. V tu chvíli se mé tělo napne, pohne se nepřirozenou rychlostí, takže se v podstatě objevím před vetřelcem. Všechny smysly na mne křičí nebezpečí, takže na nic nečekám a ne zrovna jemně ji wyverní silou pošlu zpět k její lavici. (100%) Nemyslím si, že by měla vůbec čas zareagovat, zvláště v jejím divném stavu. S úsměvem se na patě otočím ke Kelly, udělám krok kolem její lavice, abych ji obejmul a věnoval jí hluboký vášnivý polibek. V tu chvíli se ale ozve velmi ošklivý páravý zvuk, jako kdyby někdo trhal hodně tuhou látku od sebe. Zarezonuje celou místností, zatímco mne to zlomí v pase v záchvatu kašle, během kterého se svezu na kolena. Jednou rukou se křečovitě přidržuji Kelly lavice, druhou se snažím zastavit krev, prýštící mezi rty, které nedokážu držet u sebe. (78%) I přes všechny okolnosti se ale držím při vědomí, abych neohrozil obě dívky náhlou proměnou. |
| |||
Učebna Lektvarů Myšlenky mi velmi rychle odputují opět k zádům přede mnou. Proberu se tak, až když ve třídě propukne pohyb. Zjistím, že na tabuli je recept na lektvar a tak se také zvednu, abych si vzal potřebné věci. Nedávám u toho moc pozor, stejně jako ve zbytku hodiny, takže když se pustím do přípravy, je to znát. Mám takový dojem, že mám jen poměrně zajímavou polívku. (22%) Nechám to být a vzdám snahu o to to spravit. Stejně je to na poprvé, nemohou čekat, že nám to půjde hned. Zapřu se do židle a složím ruce za hlavou, zatímco hledím do stropu, připraven na nevalné hodnocení. Místo toho se ale do mne opře síla, která mne ještě hruběji než předtím vrátí do skutečností, které ve škole panují. Mám pocit, jak kdyby mi při bojování s tou nenadálou touhou praskalo srdce a drobilo se na prach. Plácnu hlavou do lavice, mezi zbytky surovin a zajedu ostrými nehty pravé ruky do předloktí té levé, abych se udržel při smyslech. (89%) Jak fialková krev kape na stehna, zajedu, co nejvíc mi tahle pozice dovolí, pod lavici. Trochu podivně se zkroutím, zatímco mi přepadané dlouhé vlasy kryjí odkapávající slzy v bolestné grimase. |
| |||
Učebna lektvarů Dolly Svůj lektvar už mám hotový, ať už je v jakémkoliv stavu, a tak už jen čekám. Během mého čekání, se mi rozehřeje tělo a zamotá hlava, ale tento pocit brzy zmizí (64-5=59%) Že by výpary z lektvaru? V tu chvíli si všimnu, jak se Dolly schoulil na židli přede mnou a jeho podoba se opět mění. “Dolly, jsi v pořádku?” Jeho proměna skončí a nachází se teď ve více ženském těle. Chvilku na to se přehoupne přes moji lavici a mě do klína. Z celé situace jsem velice zmatený, ale snažím se aspoň dávat pozor, aby nic neschodil. Pak se ale ke mě nakloní, jako by se mě snažil políbit. Zachytím ho rukou o hrudník a mírně ho odtlačím od sebe. “Dolly, co se děje? Co to do tebe vjelo? Ty jsi zkoušel ten lektvar?” Jinak si jeho chování v tuto chvíli nedovedu vysvětlit. |
| |||
Učebna Lektvarů všichni v učebně, zejména Kelly Popravdě jsem moc nevnímala. Když jsem se přestala věnovat zastrkávání košile do kalhot, tak moje myšlenky padli zpátky k tomu, co se dělo. A to ať už semnou nebo na střeše. Vlastně mi z počátku ani nedojde, že bych se mohla rozhlídnout, kdo tu chybí. I když vím, že dvě tváře už tu nespatřím. Sakra, kde je Kristy? kousnu se nervózně do rtu, když nikde svojí koupelnovou zachránkyni nespatřím. Snad seš holka v pohodě, myslim, že ti dlužim fááákt velkou omluvu. povzdechnu si a opravdu doufám, že je na marodce. Pak se tam budu muset mrknout, jako stejně bych tam šla tak jako tak, že jo ? Trochu se pousměju, když vidím, že Kisa je tady. Jsem fakt ráda, že to zvládla a když mi dojde, že na ní docela dlouho brejlim, tak uhnu pohledem. Jen, abych narazila na vlčici. Trochu mi to dá zabrat, abych si jí neprohlídla. Přece jenom, vim že byla na střeše a taky se činila...teda aspoň co vim. Takže s ještě nervóznějším úsměvem zapíchnu pohled do katedry a tak trochu zkusím zaplout pod lavici. Povídání, který se tu odehraje příliš nesleduju. Jasně asi bych měla spoustu otázek, ale mám toho na řešení dost sama se sebou. A navíc všichni odpovídají. Jen, když profesor kouzlem doupraví můj vzhled tak sebou cuknu. nakonec se přece, jen budu muset pohnout ze svýho polokrytu pod lavicí. Pečlivě si přečtu přísady a co všechno budu potřebovat. Pro bylinky jdu na jistotu. Pokud někdo bude tápat, tak mu klidně poradím. Vrátím se s nákupem k lavici a začnu podle návodu. Zahřeju vodu na šedesát a začnu drtit kořen a stonky. Jak dře tlouček o hmoždíř, tak se mi trošku přitíží. Asi jsem přecitlivělá nebo, co ale drcení vyvolává určitou analogii s tím neštěstím nahoře. Trochu to uspěchám a prdnu to do vody. Naliju tam šest kalíšku sirupu a začnu to přivádět k varu. Naštěstí už se ve zbytku procesu nic nedrtí a tak mi to docela jde...teda prdlajz. Trochu překvapeně vejrám do bublající kapaliny, která rozhodně nemá takovou barvu, jakou by měla mít. Navíc to celý i tak trochu divně smrdí. "No teda...to asi nebude vono...do pylu." zabrblám si a trochu zoufale se rozhlédnu, jestli jsem jediná blbka, co to neumí namíchat (53%). Ohlédnu se, jak to jde vlčici. Ani sem si předtím nevšimla, jak hezký má oči. Přistihnu se, že se na ní usmívám jako měsíček na hnoji. Vlastně má hezkou i srst. Určitě je krásně hebká. Zajímalo by mě jak voní. proudí mi samovolně myšlenky a já se smyslně kousám do rtu. Tak nějak se mi podařilo si s ní namalovat celej život v pár vteřinách a jenom těžce odolávám tomu se na ní hned nevrhnout. Kecám neodolávám a to jakože vůbec (1%). S upřeným pohledem do její tváře se odlepím od stolu. Svět okolo jako by nebyl. A pokud mne nikdo nezastaví, tak dojdu až k ní a pokusím se položit ruce na její tváře. Moc a moc jí chci políbit...právě teď to chci nejvíc na světě a také se o to pokusím... |
| |||
Učebna lektvarů Hodina tak nějak probíhá. Lidi přichází, učitel se ptá a někdo mu i odpoví. Já o lektvarech vím hovno, a tak mlčím a čumím před sebe. Dojde třídní a ten nám řekne pár vět, než zase odejde a hodina pokračuje. Že bych si založil klub? Aspoň bych měl s kým cvičit. Učitel nebo profesor, to je vlastně jedno, si posbírá pár dalších odpovědí, který pak sepíše. Hned na to nás zaúkuluje, abychom mu připravili lektvar. Hmm, paráda. Držím se instrukcemi, kytky hledám v herbáři a nakonec něco semleju (50%). No, nějak to vypadá. Najednou se ve mě probudí pocit, takový, který jsem už hodně dlouho necítil (37%). Jsem plný života a touhy, kterou nemám jak naplnit. Podívám se kolem sebe. To byla chyba. Můj pohled upoutá mladá dívka, sedící nedaleko. Doprdele, proč teď? Co mám jako udělat? Otřít se o ni? Z frustrace si začnu vrývat prsty do ruky, ale pohled z ní nespouštím. |
| |||
Učebna Lektvarů Tiriatal Spokojeně pohazuji ocasem, když byla má odpověď zahrnuta do správných. Tehehe. Učím se. Když přikročíme k praktické zkoušce zhluboka se nadechnu a vydechnu. Musím si zlepšit reputaci a skutečně se to chci naučit. Vydám se ke skříni a pečlivě vybírám nástroje a podle herbáře byliny, které si raději několikrát zkontroluji. Se svým úlovkem se vracím ke svému místu. Při obou cestách hodím vřelým pohledem po démonovi, co mi ho tak moc připomíná. Následuji instrukce, jak nejlépe dovedu. Soustředím se u toho, že na chvíli i zapomenu, že jsem v místnosti plné dalších tvorů. Výsledek je docela uspokojivý. (80%) Rozhodně je to dost jedovatá oranžová. Spokojeně pohazuji ocasem a uklízím zbytky ze stolu, když se najednou prudce napružím a švihnu ocasem o dost prudčeji. Ten pocit znám. Moc dobře znám. Prudkou otočkou udělám čelem vzad, až shodím odsunuté křesílko od mého stolu a rázným krokem vyrazím rovnou za sebe, do zadní lavice. (31%) Na tváři se mi objevuje natěšený výraz toho, co by mohlo být. Připravena od mého předchozího vztahu se rovnou mé tělo pokryje lehkou vrstvou hmoty, vypadající jako kov. Abych něco vydržela. Také se trochu zvětším a rohy poporostou. Ani nepostřehnu, že uniforma spolupracuje a zvětšuje se také. Opřu se o lavici před démonem a zahledím se mu s očekáváním do očí. "Jestli mne chceš, stačilo by říct, nemusíš zkoušet tohle." Pronesu a natěšeně houpu boky ze strany na stranu, až ocas lítá sem a tam. |
| |||
Učebna lektvarů Během výkladu pana profesora se vrátí odvolaná studentka a na tabuli začne křída psát, aniž by ji někdo držel v ruce. Všechny odpovědi byly správné. Jak se na tabuli napíše postup na uvaření lektvaru, dávám větší pozor. Jak dostaneme pokyn, abychom lektvar uvařili, zvednu se a dojdu si pro věci. Vezmu si kotlík, hmoždíř, vodu, vařečku na míchání. Bylinky, které neznám si vyhledám v herbáři a spolu s těmi, které již znám si je přinesu. Když mám vše nanošené a připravené, pustím se do vaření (88%). Držím se podle návodu a vypadá to, že mi to jde dobře. Občas kouknu na kluky přede mnou, jak jim to jde. Když bude Luis nebo Max potřebovat pomoci, tak jim poradím. Jak koukám na kluky, tak mě přelije divný pocit (90%). Co to bylo za divný pocit? Zeptám se ho až po vyučování zda spolu chodíme. |
| |||
Učebna lektvarů Jak se nechám unášet myšlenkama, tak mě z nich vytrhne příchod studentky, která byla na chodbě. Začnu se soustředit na hodinu. Profesor vykládá a na tabuli píše křída pomocí magie. Očarování, pokud se nepletu. Na tabuli jsou napsané výhody a nevýhody lektvarů. Pan profesor pokračuje dál a na tabuli je během chvilky postup na uvaření lektvaru. Pozorně ho prostuduji a když dostaneme čas, dojdu si pro vodu, hmoždíř a vařečku. Přinesu to na lavici a šáhnu po herbáři. Byliny jsem moc nestudoval, tak se podíváme co mám hledat. Dojdu si pro bylinky, které popisuje herbář. Když jsem si jistý, že mám všechno pustím se do díla (35%). Dám kotlík vařit a pustím se do hmoždíře. Dám tam 7 Jiskřivých stonků a 1 revitalizační kořen. Chvilku pracuji z hmoždířem a zapomenu hlídat vodu. Ta už začne bublat, tak tam nasypu obsah z hmoždíře. Začnu míchat a pak naliji 6 kalíšků sladkohorkého sirupu a pokračuji s mícháním. Nakonec přidám lžičku pomerančového tymiánu a 3x promíchám. Hmm, nějak to nevypadá jak je popisováno. Má to nějakou divnou barvu. Měl jsem si ten postup raději napsat. Podívám se na tabuli, kde je postup napsaný. No, měl jsem se aspoň dívat na tabuli, když je to tu napsané. Chvíli koukám a pak mám zvláštní pocit (73%) rozhlédnu se po třídě a zaujmou mě dvě spolužačky které sedí po mé pravé straně. Hmmm, obě jsou velmi přitažlivé a moc krásné, ale kterou bych měl zkusit oslovit jako první..? |
| |||
Pozemky - Přízemí, pokoj 5 Remmi "Co se děje?" zamumlám mu do hrudníku, když cítím jak se napnul a slyším jeho slova. Samozřejmě ale oči držím pevně semknuté k sobě, hlavu zabořenou v jeho hrudi. V odpovědi na jeho polootázku jen několik hádků souhlasně zakývá, vzhledem k tomu, že nechci pohybem od jeho hrudi ztrácet ani ždibet tepla. Stále co nejvíce na něj natisknutá se nechám doprovodit poslepu do svého pokoje, hned ho hned instruuji, kde mívám náhradní brýle. |
| |||
Učebna L Snažím se vnímat všechny informace, které jsou nám předávány, ale i přes mou snahu se v tom po chvíli začnu ztrácet. Snažím se tedy alespoň netvářit zmateně. Dostaneme se k praktické části. Mžourám na tabuli a dá mi poměrně práci přelouskat alespoň to, co budu potřebovat. Když si všimnu, že si pro věci míří Grim, rychle vyskočím a jdu také ke skříni. Snažím se napodobit co dělá u věcí, kterých si nejsem jistý. S hlubokým soustředím se snažím držet postupu, ale rozhodně jsem musel někde něco pomotat. Možná jsem to špatně míchal? Napadne mne, když hěndou, podivně bublající kaši zvednu na vařečce z kotlíku. (40-5=35%) Nemám ale čas nad tím více bádat, protože se ve mne usadí podivný pocit. (42-5=37%) Zavrtím se, ve snaze aby to přešlo. Místo ustání to ale sílí a sílí. Schoulím se na židli a zmáčknu si nadloktí, abych se vytrhl z té úporné bolesti. Tělo se napíná a kroutí, až mi do očí vyhrknou slzy. Ohlédnu se na Grima s tichou prosbou o pomoc, ale když tak udělám, patro mi vyschne a pohled se trochu rozmlží. Do tváří se mi vyžene ruměnec, že mám pocit, že mi shoří obličej. Bolest ustoupí a nahradí ji něco jiného... Možná vděčnost? O to jak se o mne stará? Nedokážu to úplně zařadit. Každopádně když se rozpletu ze židle, uniforma se sama upraví, aby kopírovala nové dívčí rysy. Nečekaně ladně se přesunu k lavici za mnou a vyhoupnu se Grimmovi na lavici. Vzhledem k tomu, že jsem pořád vychovaný, jsem rudý snad i na novém zadku, když mu sklouzávám z lavice do klína a natahuji se k jeho rtům. Pokud mne ovšem někde v průběhu nezastaví. |
doba vygenerování stránky: 1.4173309803009 sekund