| |||
Chodba-Ošetšovna Marcos Jak vycházím ven, tak na mě profesor ještě houkne, že bych ho měl líp nést, což bych bral v úvahu, kdyby nepřestavěli celou budovu. Zároveň co já odcházím, se vrací dovnitř démon a netváří se, že by dostal jakýkoliv trest. To si snad dělaj prdel. Udělá takovej bordel a pak si jen tak odkráčí? To je už fakt na posrání. Rozhodnu se to teď dál neřešit a radši se soustředím na běláska. Vytáhnu si novou mapu budovy a nechám se jí vést na ošetřovnu. Při cestě tam se snažím jít tak, abych s ním moc neházel a to by neměl být problém, když beru v potaz, že jsem se musel naučit chodit tak, abych nehýbal tělem, ale jenom nohama. Po ňáké té chvilce dojdu na ošetřovnu, kde už jsou děcka s dalším studentem. Běláska položím na první lůžko vlevo a informuju léčitele o jeho stavu. “Najednou začal v hodině krvácet a odpadnul.” Pokud mu tyhle informace stačí, tak hned zas odejdu a pomalu se vracím na hodinu. |
| |||
Chodba - Učebna Lektvarů všichni ve třídě, hlavně Yqi S vítězoslavným a spokojeným úsměvem se vydám zpět do třídy. Má chůze je sebevědomá a ladná, nikoliv jako při mém odchodu. To malé selhání se, ale dá vyložit jako reakce na princovu auru. Vypadá to, že všichni jsou již na svých místech a někteří místnost opustili úplně. A snad dokonce i oknem. Jak dramatické. pomyslím si a jen s krátkým pohledem na profesora se vydám ke své lavici. Pokud mne nějaké pohledy sledují, tak to beru s úsměvem. Vrátil jsem se jako vítěz, tak co mi kdo dokáže ? Svůj pronikavý pohled okamžitě přesunu ke kentaurce. Kráčím pomalu, sebevědomě a v moment, kdy se náš pohled bude muset přerušit pozvednu koutek v šibalském úsměvu. Když vím, že jsem v jejím zákrytu a profesor to nemůže vidět, prsty se dotknou jejího těla. Přejíždím po srsti až takřka k zádi, kde ruku stáhnu. Jsem si téměř jistý, že to pro ni bude přinejmenším, elektrizující. U křesílka nadzvihnu plášť, abych si jej nepomačkal a prohlížím si odřené klouby na své ruce. Krev už pomalu zasychá... |
| |||
Učebna lektvarů Abby "No, pošád se tu něco děje, je u toho dost zlaněnejch. Dneska tšeba někdo zbožil celý patlo, tak je to tady teď pšestavěný. Pál studentů pši tom dokonce umšelo..." Při tý vzpomínce sklopím trochu ouška. |
| |||
Učebna Lektvarů Max Všimnu si, že na mne kočičák valí oči. "Hoj," pozdravím ho nazpět, ale nijak se u toho netiším. Nevypadá to, že bych teď kohokoliv nebo cokoliv rušil. Podívám se stejným směrem jako on, když se někdo zhroutí v uličce. "Hele, co je to tady za pochmurnou náladu?" zeptám se ho zvědavě, i když zrovna on nevypadá, že by ho to nějak trápilo. |
| |||
Učebna L Stále na ni ještě hledím, když se na mne podívá. Uhne pohledem, ale vypadá, že ji není dobře. Když zahlédnu slzy, opřu se dlaněmi o desku stolu, abych se zvedl. Zůstanu ale v půli pohybu, když mne předběhne opeřenec. I kdybych skutečně velmi rád odtrhl pohled, nejde to. Jako kdyby se zastavil čas, nebo mi tuhla krev. Jejich rty se spojí a ta vášeň kolem nich vybuchne jak supernova. Ve stejný moment, jako kdyby něco prasklo. Vyšlo by na stejno, kdyby mi hruď protkal tím modrým mečem. Možná bych za to byl ale raději. Dopadnu ztěžka zpět do křesílka. Příchod třídního pocity jen zhorší. Jsem alespoň schopný od nich odtrhnout pohled. Zapředu pohled někam do prázdna před sebe a opřu si bradu o spojené ruce zapřené lokty o desku stolu. I když mám pocit, jako kdyby mne někdo nakopl do břicha, mozek se snaží dopady zmírnit. Možná je to tak lepší. Přeci jen s ním může mít opravdový vztah. Zavřu oči a odkloním hlavu k oknu, abych mohl setřít zlato z tváře, než si ho někdo všimne. Profesorova slova jdou zcela mimo mne. |
| |||
Učebna L Jadelyn Na její pohled jenom lehce zavrtím hlavou. Teď se to probírat nehodí. Sám se přesunu zpět do lavice a sepnu ruce před sebou. Můj pohled je zamyšlený a upřený do náhodného bodu předemnou. Otázek je příliš a já se nemohu dočkat, až budeme někde o samotě. Čím déle tu jsem tím víc mám pocit, že vím velmi málo. Snad i proto se jí nemohu vyrovnat při konverzaci. zamračím se a trpělivě čekám, co se bude dít dál. |
doba vygenerování stránky: 1.3481647968292 sekund