| |||
Lyla, Gany, všichni cestou Jakmile ke mne studentka přijde, pokývnu ji hlavou, ať mne následuje. To že za ní běží ocásek mne přinejmenším netrápí. Je to na její riziko. Vyjdu z jídelny a zamířím ke schodišti. Vyjdeme do prvního patra, kde se zastavím hned v první chodbě u velkých dvoukřídlých dveří, které jsou magicky zamčené. Natáhnu k nim ruku a s jedním škubnutím zápěstí se v ruce objeví velký klíč, kterým dveře odemknu. Vpustím dívky dovnitř a opět za námi zamknu. |
| |||
Jídelna Lyla, Naberius Na stole tančí malé víličky. Podívám se na Lylu a všimnu si, že je smutná. Přijde k nám pan profesor a žádá si Lylu s sebou. Ta se vymrští ze své židle a je hned v pozoru. Jak to tak rychle udělala? “Ehm, co? Jdu s tebou,” zvednu se a vydám se za nimi. Chvilka mě nezabije… |
| |||
Pokoj Ammy Butler "Jé, jdete jako na zavalonou." usměju se na vlka v rouše lidském. Zvláštní, ale ani mne to tady příliš nepřekvapuje. Když se tak nad tím zamyslím, viděla jsem toho již mnoho i když je jistě i mnoho věcí, které si raději nepamatuji. Ale i doma bylo k vidění mnoho různých tvorů i když mne z jistých důvodů drželi dál od těch děsivých, nikdy jsem nepatřila zrovna k odvážným jedincům. "Chtěla jsem jen někomu říct, že se tady nachází tenhle...mladík..." došlo mi, že o něm vlastně nic moc nevím, ani to jméno mi nestihl říct, nebo jsem ho v tom zmatku zapomněla? Určitě mi ho neříkal. "Je stabilizovaný, potřebuje odpočívat a tady se to zdálo jako příhodné místo." pohodím rameny a možná se zatvářím i omluvně, vlastně ani nevím, jestli tenhle pokoj nepatří jemu. "A nechcete s něčím pomoct vy? S úklidem? Nemám teď co na práci, ale ráda bych byla nějak užitečná. Nějak zaměstnaná, abych neměla potřebu přemýšlet." zazubím se. Třeba ho napadne nějaká činnost se kterou bych mu mohla pomoct. Zatím jsem se příliš dobře nezapsala, tak bych si třeba mohla tímhle vylepšit reputaci. |
| |||
Jídelna Max, Aryania Zamyšleně hledím na kousek ovoce, dokud mne ze zamyšlení nevytrhne víly další otázka. Zvednu k ní pohled. "Eeee..." velmi výřečné Kom. Ale co jí na to říct? Společensky přijatelná odpověď asi nebude, vyprázdnit slzné kanálky před Moxxi rakví. "Vlastně ne, nemám," vypadne ze mne tady nakonec. "Ty máš něco v plánu?" zeptám se jí, zatímco v misce kroužím napíchnutým kouskem ananasu. |
| |||
Zahrada - Ošetřovna Sukui, všichni na ošetřovně Sotva Sukui tělo zvláční, už jsem ve skoku přes křoví, které nás dělí. Mé tělo se hýbe rychleji než mé myšlenky. Vymaním ji z anděla a zvednu ji bez větších potíží do náruče. Jen několik vteřin vyčkávám, než kolem mne zapraská elektřina a kdyby někdo přihlížel, zmizela bych z místa kde stojím i se Sukui. Ona je bezpečně obalená mou energií, aby ji tento rychlý přesun neublížil. Vletím se zapraskáním elektřiny na ošetřovnu kolem wyverna, kde chci proběhnout kolem léčitelů k posteli a přivolat je na pomoc. Nicméně se se zaduněním zastavím o neviditelnou stěnu. (52% vs 84%) Zadunění následuje ošklivé praskání kostí jak pevně semknu Sukui bezvládné tělo a raději nechám popraskat mé ruce nos, než aby jí náraz ublížil. Stejně tak se náraz z jejího těla přesune na mou hruď, kde se ozve další praskání. Nevypadám ale ani vykolejená očividnou bolestí a jen hodím přes štít zoufalým pohledem po léčitelích. |
| |||
Jídelna Komori,Max Přikývnu dívce ohledně toho že nám nezbývá než doufat že se aspoň jeden den někdo nepokusí nikoho zabít. Mezitím sem přijde někdo ... Modrý, podle jeho přísného pohledu, postavy a vzhledu vzbuzujícího respekt ho zařadím mezi profesory než si sedne, protože profesor by si nikdy nedal nohy na stůl pokud v místnosti nebyl sám. Vodní přestavení s malými vílíčkami (kdy k nám nejdřív jedna přiběhne a zamává nám) mně docela pobaví a nápis v mlžném oparu který nakonec nakonec nasleduje asi odkazuje na písmena kterými začíná jeho jméno. No nevím jestli nej, ale tohle se mu povedlo. Mezitím přijde profesor který nás měl na lektvary a něco chce po té smutné dívce, snad nemá průšvih i když proč by jinak po jeho příchodu vyskočila jako by jí něco kouslo a pak stála tak jako by spolkla pravítko. Ale to je její věc a tak se rozhodnu opět věnovat té dívce se kterou se teď bavím. „Máš nějaké plány na to co dělat po obědě?“ Vypadá také docela smutně potřebovala by rozveselit, ale na vyprávění vtipů to zatím nevidím. |
| |||
Jídelna Max, Aryania "Musíme si přece zachovat nějakou tu naději," přikývnu víle a raději dělám, že kocourkovu odpověď jsem neslyšela. To už peláší zpět k cisternám. "Děkuji," poděkuji mu za novou sklenici džusu s úsměvem a ulevím hned hrdlu, abych neměla pocit, že se udusím, ještě deset minut. To už přiběhne vodní vílička, zamává nám a přidá se k tanci. Trochu fascinovaně se podívám směrem ke středu stolu. Rychle se to ale zvrtne, stejně jako všechno dneska a je mi opět ještě smutněji. Kdyby to tak mohla vidět Moxxi... |
| |||
Jídelna V jídelně se neděje nic moc zajímavého, kromě okaté ukázky nagy schopností. V klidu tak popíjím svůj oběd. Něco zajímavého se objeví až s příchodem modráska. Nejen, že se usadí do čela stolu, ale ještě si hodí nohy na stůl, kde třídní jí. Musím se pousmát. Docela bych ráda viděla tu show, kdyby nyní přišel na oběd. Když se okatým zkoumáním osazenstva dostane až ke mne, přizvednu skleničku v jistém nevyřčeném přípitku. Když vyčaruje víličky, nemám nic lepšího na práci, než vytáhnout zrcátko a házet do vodních tvorečků prasátka, než se rozprsknou. |
doba vygenerování stránky: 1.3838210105896 sekund