| |||
Učebna Lektvarů Tiriatal Na tváři se mi rozlije spojený úsměv, když na mne mrkne. Avšak s lehkým nespokojeným frknutím ohodnotím, že stáhne ruku a vydá se k profesorovi. Taky z toho moc nadělají. Ohlédnu se za démonem, když odchází, než se začnu vracet ke svému místu. Během toho se opět zmenším, abych vůbec řádně prošla. Na tváři mi však stále hraje úsměv s lehkým natěšením z toho, co přijde. |
| |||
Chodba - Učebna L Tarney K té svojí krvi mě nepustil. I když jsem byla tak blízko u jeho krku, stejně to stihl. A to mi skoro stačilo jen otevřít pusu. Krátce mě si mě od sebe sice odtáhne, ale nepustí mě. Takže nepustím ani já jeho. Pevně ho objímám i těch pár kroků ke dveřím. Byla bych se ho držela dál nebýt toho opravdu nepěkného pocitu který z něj začne vyzařovat. To se ho pustím okamžitě. Všechny to vzápětí rychle přešlo a osvobozená od vzrušení ostatních se pomalu zklidní i oheň takže se moje teplota vrátí na bezpečnější. Některým ale i tak nejspíš není moje přítomnost příjemná. Na nic nečekám a uzavřu před jeji myslemi tu svou. Vypadá to jako kdybych teď žádnou neměla. Musím to udělat dřív než mě zahltí tentokrát následky téhle události. Už jen co pociťovala prchající Aine bylo dost. Konečně se dostanu do učebny. Přestože nyní kompletně slepá, živím bytostem se vyhýbám bez problému. Zato průchod mezi stoly se neobejde bez toho abych alespoň do jednoho z nich nenarazila. Po židli, nebo čemkoliv jiném na sezení trochu tápu než se mi podaří najít. |
| |||
Učebna L Max, Tatiana Trochu se odšoupnu, když si všimnu, že si Maxík přehopkává ke mne. Přidržím ho jednou rukou a druhou ho poškrabkám. Ohlédnu se k Tatianě. Vypadá velmi přešle. Zapřu se kopytama a odsunu se i s křesílkem až k její lavici, stále na jedné ruce Maxe. Než stačím cokoliv říct, ve třídě opět propukne rozruch a to donutí Tatianu vstát. Zvednu k ní pohled a sleduji ji, dokud se mnou pohled nespojí. Povzbudivě se usměji. "To bude v pořádku. Už míří na ošetřovnu," pronesu povzbudivě. Vstal bych a objal bych ji, ale stále mám pod bradou nalísaného Maxe. |
| |||
Tiriatal Nechám ho projít kolem sebe a po posledním pohledu do třídy ho v těsném závěsu následuji. Když se zastaví a otočí, založím ruce na hrudi. Uhýbá pohledem, čemuž se nedivím, jen mne poněkud zaráží, proč si to vůbec dovolil. "Máte minutu na to podat vysvětlení." Oznámím mu a nechám ho po celou minutu mluvit, nebudu ho přerušovat, ani doplňovat. |
| |||
Učebna L Vesa, Kelly V očích slzy bolesti, jak mi projíždí vlny bolesti celým vnitřkem. Tvrdohlavě se držím vědomí, i když se mi zrak poněkud rozmazává. Když se její tlapka přiblíží k mému obličeji, zvednu k ní trochu hlavu. Snažím se vykřesat úsměv, že jejím slovům také věřím, ale podaří se mi jen povytáhnout jeden koutek, než mi hrudí zavibruje další kašel. Když se v zorném poli objeví i Vesa, snažím se pracně ovládnout své tělo... Avšak bez jakéhokoliv úspěchu. Když obejme Ves Kelly, což ocením dalším povytažením koutku, prudce se ve mne něco pohne. Tentokrát ne bolest, ale pocit, že musím nutně dívky chránit. I přes můj stav se mi podaří prudce se postavit a otočit se směrem k odpálené dívce, na které se objevují žihadla. Připraven chránit Vesu vlastním tělem se přidržuji Kelly lavice, abych vůbec dokázal stát zpříma. Oranžová krev stále prýští koutky, ovšem to není nyní má hlavní starost. Když se však třídou přelije moc třídního a nebezpečí ustane, mé do teď napnuté tělo povolí a já ztratím cit v končetinách takovým způsobem, že se prostě začnu řítit k zemi. (9%) Nějakým záhadným způsobem se mi podaří dopadnout na připravené lehátko. Kašel se změní v regulérní dušení, jak se nedokážu ani přetočit na bok, aby měla krev kam odtékat. I když jsem stále při vědomí, nedaří se mi vnímat nic jiného, než Vesu a Kelly. Jako kdyby se celé pozadí mimo nich odsunulo do hutné mlhy. |
| |||
Učebna L především Aine Stejně tak jako byla překvapující tahle její náhlá proměna z vystrašené dívky, tak mě překvapila i její chuť. Její krev… je tak podivně pikantní, těžko popsatelná. Pokus ji odradit nebo varovat rozhodně odmítá. Můj úsměv se o to víc rozšíří. Nikdo nemůže říct že jsem se nepokusila. Jistě, nebylo to žádné velké snažení, nebudu ji přece úplně odrazovat. Hodlám si to užít do sytosti. A ta je bezedná. Dobrá nálada mi z tváře nemizí ani když se ve třídě znovu objevuje třídní profesor. Události poslední doby nebyly právě pozitivního rázu a tak jsem ráda za tohle drobné rozptýlení, ač nemá dlouhého trvání. Taky neočekávám že by chtěl znovu mluvit se mnou. Jeho vliv má na všechny kolem poměrně neblahý účinek v tom že je dostává z jakéhokoliv vlivu pod kterým se ocitli. Letmo se porozhlédnu po učebně. Tak dokonce ani profesor za katedrou nebyl ušetřen jeho aury. Z jeho reakce to bylo víc než jasné. S ostatními se k mojí smůle ze zápalu vzrušení vzpamatovává i bělovláska. To přišlo dřív než jsem myslela. Jaká škoda. Na okamžik to přece vypadá že znovu propadne, ale začne se zvedat. Nijak dívce nebráním, naopak jí rukou přidržím aby nesletěla na zem. “Beru tě za slovo...” řeknu nakonec tiše bělovlásce když se dává na rychlý ústup, včas než je úplně z doslechu. Dokud je ke mě otočená čelem přidám ještě laškovné mrknutí a pošlu jejím směrem vzdušný polibek. Při svém zbrklém úprku zvládne vrazit do chlapce postávajícího v uličce. Takže mě zvládla pobavit i svým odchodem. Kolem se nestačí ještě pořádně vzpamatovat a už je pohání zpátky do lavic k dalšímu lektvaru. A to o mě bude někdo tvrdit že jsem bezohledná. No když už s nimi nehne ani smrt studentů, tohle jim určitě vrásky neudělá. Vlastně ani mě to nijak netrápí. Kdokoliv tohle způsobil, ať už to byl démon kterého si třídní vzal příhodně stranou jen chvíli potom, nebo kdokoliv to je jedno. Svým způsobem mi udělal laskavost. |
| |||
Učebna lektvarů Líbáme se vážně dlouze než to vypadá že toho kluka zarazilo něco jiného což docela nelibě nesu, potom se však otočí opět ke mně a vypadá že jsem ho zaujala. „Já jsem Alyssa.“řeknu když se i ten kluk představí potom však ucítím něco co by se dalo přirovnat k tomu to co jsem už předtím pocítila v jídelně když jsme sem přišli, ale tehdy ... to nebylo tak silné ... pocity strachu a respektu nakonec vykrystalizují v konkrétní představu která burácí v mé mysli. Co je to za zvrhlost? Křížení s lidmi je naprosto nechutné a neodpustitelné ... A potom je to pryč a já se divím nad mou předchozí reakcí, jistě ten kluk je opravdu hezký a měla bych o něj zájem i tak, ale ... no je to pryč a já v tom zase lítám. Říká se že šílenství je dělat pořad tu samou věc o čekávat jiný výsledek a tak tomu klukovi věnuji rozpačitý úsměv. Mezitím si všimnu že přišel náš třídní (to jeho hněv jsem asi cítila) a když si pak odvede sebou toho démona asi tuším proč. Možná za tuhle trapnou situaci může ten démon, ale proč se ho náš třídní nerozhodl potrestat přímo zde? Protože to není jisté a zde nejspíš půjde o prevenci něčeho k čemu by mohlo dojít, nebo jde možná o něco jiného. Třeba mu chce náš třídní říct že změnil své rozhodnutí a naším třídním zástupcem má být ten démon. Rozhodl jednou může rozhodnout znovu a Gill bude rád když se toho zbaví, vzhledem k jeho nadšení když mu to bylo oznámeno. Během mého přemítání odejde Kelly, ta naga a ten drak pro kterého vytvořili něco jako nosítka. No podle mně dostal co si zasloužil protože draci jsou zlé,kruté a sadistické bestie, dobrá zatím jsem neviděla nic co by to potvrzovalo, ale ani nic co by to vyvracelo. Ale teď bych asi měla odpovědět Salazarovi jak se ten kluk představil. „Ano jsem v pořádku už jsem něco podobného cítila, promiň, ale asi bych měla jít do lavice než to Snapeovi bude vadit.“odhrnu si pramen vlasu a opět se na něj rozpačitě usměju. Nečekám že ví kdo to je Snape, ale jedná se o vyjímečné přirovnání. „Po hodině si můžeme promluvit.“usměju se na něj už bez rozpačitého výrazu a pokud se mně nepokusí zastavit vrátím se do lavice. |
| |||
Učebna lektvarů Z myšlenek mě vytrhne pohled na Luise, který se na mě usmívá. Také se na něho směji. Max mu skočí do náruče a začne se mazlit a vrnět. Dlouze se dívám na ty dva. Moc krásný pohled. Doufám, že jednou bude Luis držet i naše děti. Začnu se utápět v myšlenkách a představách, když v tom mé uši zastřihají. Slyším jak někdo narazí do někoho a praští sebou o lavici. Prudce otočím hlavou tím směrem. Leží tam dvě dívky na sobě. Koukám jestli jsou v pořádku, ale ten ošklivý trhavý zvuk nejde přeslechnout. Celá se otočím za tím zvukem. Když vidím chlapce, jak krvácí a vlčice začne volat, aby někdo přivolal léčitele, ztuhnu. Měla bych mu pomoci, ale naposledy mi sama řekla, že je to dost složité. Co mám teď dělat? Měla bych mu pomoci, ale nejsem si úplně jistá, zda bych mu neublížila. Stojím tam napnutá jako struna a najednou mě přepadne úzkost a strach. Co se to zase děje? To nestačilo co se stalo včera? Nevím co mám dělat, ale během chvilky jsou pocity pryč. Otočím se na Luise a Maxe. V mých očích jsou vidět slzy, které se snažím udržet. Můj ocas je stažený mezi nohama, uši sklopené a jen tak na ně zírám. Okolí vůbec nevnímám a je to na mě vidět. |
doba vygenerování stránky: 1.4585008621216 sekund