| |||
Pozemky za školou Vesa, Hillaris, Kelly Potom co poděkuji té divné bytosti tak zabručí a jde dál, ale to co jsem chtěla říct jsem řekla a tak se vznáším na místě dokud se neozve hlas odněkud shora. Nejdřív se sice leknu a otočím kolem své osy, ale to někdo asi magicky posílil svůj hlas a chce aby všichni vyšli ven. Vydám se tedy ven kde fascinovaně sleduji jak náš třídní a ještě jeden profesor se rozhodnou opravit školu. Takže jsem měla ohledně toho lusknutí pravdu i když mám pocit že se to jenom nevrací do doby předtím než to spadlo, ale také se to mění. A také je to složitější než lusknutí proto náš třídní toho má nakonec dost, zatím co odchází tak se nás ujme ten druhý profesor který nám předá mapu. Podívám se do ní a mezitím se mi utáhne kolem krku ten pruh látky, patrně nás má označovat jako studenty a teď došlo k přepočítávání těch kteří tu jsou. Jsem ráda že jsem konečně přišla na účel toho pruhu látky, ale musí to být tak těsné? Napřáhnu ruce a mapa se z nich zvedne do vzduchu zatímco já si uvolňuji ten pruh látky, profesor mezitím oznámí že brzy bude začínat hodina a také odejde. S tím vším bychom zapomněli že teprve začíná den a první hodina což jsou lektvary. Jupí, nebo bych měla říct uf vzhledem k tomu že minule jsem byla vyřízená ještě než jsem začala. Soustředím se a mapa se natočí tak abych mohla najít učebnu kde nadcházející hodina bude probíhat, potom mapu složím a dám jí do stejné kapsy kde už mám rozvrh. „Dobře nyní čím vyčistím ty skvrny ... od mojí krve.“zarazím se když zjistím že všechny purpurové fleky jsou pryč. Podrobně se prohlédnu a je tomu tak. Kdy k tomu došlo? Jsem si jistá že když jsem sem přišla ... to je jedno protože mám ještě čas mohla bych se pokusit najít Wendy a tu druhou holku. Potom si všimnu že za tím andělem je ten nesmělý kluk který má být naším zmocněncem (nebo co vlastně jeho funkce zastupuje) mohla bych s ním probrat abych nemusela být obutá. Ale to bude asi na delší dobu a tak nakonec se rozhodnu najít Kelly, vydám se dopředu minu Grimgulla, toho podivného kluka a vránu (nejspíš) zrychlím a nakonec dorazím ke Kelly. Vedle je nějaký kluk a za nimi je naga, ale i tak se snesu se dolů a oslovím Kelly starostlivým pohledem. „Ahoj Kelly jsme ráda že jsi v pořádku, měla jsme strach jestli se ti něco nestalo.“ |
| |||
Chodba-za školou-učebna lektvary Aryania Jdu svižným krokem zpátky ke schodům do 1. patra, když si to ke mě přiletí ta víla. Já ji na odpověď jenom zabručím a jdu dál. Pokud jde pořád za mnou, už na ni promluvím. “Jdi do jídelny a čekej na další příkazy.” To už se ale ozve hlas, který nám oznámí, že se máme přesunout ven a to taky udělám. Jakmile jsou všichni venku, učitelé začnou proces opravování a přestavování školy. Už jsem se setkal s podobnou magií, ale to bylo jen na opravení rozbitého kola, na takovéhle úrovni je to poprvé. Mezitím co čekáme, si trochu upiju z čutory a sleduju reakce ostatních. Jsou ty vidět ti, kteří vůbec neví co se děje, co se poprvé setkali se smrtí a takový, kterým je to úplně jedno. Oprava zas tak moc dlouho netrvá a jakmile je práce hotová, dostaneme nové mapy a jsme očištěni. Protože být čistý je asi priorita. Navíc se mi odváže hadra kolem ruky a sama se mi přiváže kolem krku. Hmm, paráda. Dál nám ještě učitel, pravděpodobně démon, nařídí, ať jdeme za ním na hodinu. Nemám žádný důvod ho neposlechnout, a tak ho následuju do třídy. Nechce se mi dlouho vybírat místo, proto si zaberu stůl co je hned za dveřmi. |
| |||
Učebna lektvary Naberius Profesor si mně všimne, ale po odpovědi na pozdrav o mně ztratí zájem nebo aspoň to tak vypadá. Když mně potom osloví tak se zarazím co jsem provedla, že bych přišla pozdě? Ale hodina ještě nezačala a nejsou tady ani všichni studenti. Nebo mně chce vytknout tu předchozí nahotu? Proč potom neřekl něco předtím? Protože měl dost práce s obsluhou toho systému který přestavoval školu. Otočím se s překvapeným výrazem protože nevím přesně co má na mysli, tedy pokud nechce mluvit o tom co se už stalo. Skvělé co by to bylo za Bradavice kdyby tu nebyl Snape, ale teď vážně co mu vadí? Mám pravdu se svým předchozím předpokladem, nebo mu vadí že jsem rozcuchaná? Projedu si rukama vlasy a opět se zarazím než se rozhodnu najít odpověď na současnou otázku a zatím neřešit svůj pocit že moje vlasy jsou teď tmavší. Je pravda že jsem se nečesala, ale rozhodla jsem se pro zpětnou přeměnu do lidské podoby a tak to snad není tak hrozné. „Jde o tu kravatu?“zkusím nadhodit něco co mně právě napadne. „Ale já jí neumím vázat, mám .. měla jsem pocit že kravata je pro muže, aspoň ... no neviděla jsem že by ženy nosili kravatu, třeba v nějakém modním časopise,“ To že učit se vázat kravatu je stejné jako chtít po muži nosit sukni (pokud nejste Skot kde je to součástí jejich tradice) už nedodávám, protože čekám že mně i tak seřve na pět dob ve stylu že jsem neschopná, nedomrlá ... osoba s inteligencí menší než má trus tarbíka. |
| |||
Wilda, Salazar, Nao, Komori, Raiku Butler v klidu čeká, až všichni projdou branou a až se zcela zavře. Vypadá ve střehu, ať již hlídá cokoliv. Když se Wilda procpe dopředu menšího davu. Věnuje ji příjemný klidný úsměv. "Slečno Cardsová. Stále ještě postrádáte rozvrh. Jestli Vám byly odebrány zbraně, jistě Vám je zde opět nevrátí. Co se týče Vám přiděleného pokoje," zaloví v saku a vytáhne složený papír, do kterého nahlédne, "je to pokoj na dívčí koleji v druhém patře, označený jako devatenáct. Doporučuji si však odložit věci co nejrychleji a pospíchat na vaši první hodinu," s tím vzhlédne k celé skupině, "to se týká všech. První hodina lektvarů, učebna se nachází v prvním patře. Jsou ještě nějaké dotazy?" Kdokoliv se zeptá na číslo svého pokoje je mu také předáno. Co se týče jídla, je jim doporučeno zúčastnit se hodiny a posléze se zajít zeptat do kuchyně. |
| |||
Za školou Grimgull, Zugu Mám radost, že léčitel svolil a také, že se nám to povedlo. Když jsou všichni vyléčeni, hrdě se ohlédnu na Grima a Zugua. Následuji procesí ven a v davu se držím poblíž nich, pokud nejsou pospolu, tak Grima. Pořád se usmívám od ucha k uchu. S očima navrch hlavy sleduji, jak opravují školu. Zůstanu ještě chvíli fascinovaně hledět na opravenou budovu, než se ozve profesor. Ani jsem si nevšiml, že je uniforma nyní čistá a doupravená. Tázavě se podívám na svou společnost, zda máme také vyrazit na hodinu. |
| |||
Za školou Arthur "Jistě. Jak také ne? Téměř jsem očekávala, že budete mít více zkušeností v ochraně něžného pohlaví," povytáhnu lehce obočí, což pod kloboukem téměř není vidět. Pokývnu spokojeně hlavou, když to sám přizná. "Avšak růže bez trní je jako žralok bez zubů," opáčím na jeho gesto. "Vypadám jako někdo, kdo si neporadí s trny?" utrousím avšak květinu přijmu a vetknu ji do klobouku. "Má být schůzka Vaše omluva?" zabodnu do něj svůj poměrně ostrý rudý pohled. |
| |||
především Alyssa Pokývnu zpět těm, které vůbec napadne pozdravit. Loket opřený o lavici, lehce podepřenou hlavu, sedím trochu bokem. Rozhodně vypadám, že si jich příliš nevšímám. Opak je však pravdou. Loupnu okem do zad prošlé dívce. "Slečno Wonder," oslovím ji poměrně potichu, avšak ledový a přísný tón hlasitost zcela vynahradí. Kupodivu je také můj hlas slyšet po celé učebně. Počkám jestli se zastaví, nebo otočí. "Myslím, že byste měla věnovat více pozornosti úpravě svého vzhledu. Také bych to mohl udělat za Vás, ale varuji Vás, to by Vám rozhodně nebylo po chuti." V očích mi lehce blýskne, snad jako bych čekal na to, kdy se se mnou začne přít. |
| |||
Všechny dostaneme ven a potom to vypadá, že se konečně škola vrátí ke svému plynulému chodu. Rozejdu se tedy také zpět do budovy, abych se vrátil do knihovny a dodělal práci, kterou jsem si přinesl z hlavní budovy. V knihovně však zjišťuji, že přestavba se nevyhnula ani mému pracovišti. S povzdychem se dám do kontrolování artiklů. |
| |||
Jídelna - Za školou Jadelyn, Max, Tatiana Skutečně toho mnoho nestihneme. Avšak slečně nabídnu, že pokud bude mít dalších dotazů, může se na mne kdykoliv obrátit. Pokud budu vědět odpověď, rád pomohu. Jsme vyzváni k odchodu a nemohu si pomoci, avšak zdá se mi nějak podrážděná. Každopádně ven pospíchám. Pohledem okamžitě hledám Maxe a Tatianu. Oba dva vypadají v pořádku. Znatelně se mi uleví. V takovém davu si zvednu Maxe na ruku a připojím se vedle Tatiany. Věnuji ji jen úsměv a neruším profesory při jejich práci. "Jak to probíhalo? Všechno v pořádku?" zeptám se, když je po všem a jsme očištěni a upravováni. To už nás ovšem profesor vyzve k přesunu do učebny. "Možná bychom měli pospíchat také. Profesor nevypadl v náladě čekat na opozdilce," poznamenám, když se začnou jedinci přesouvat do budovy. Stále mi však hraje na tváři klidný úsměv. |
doba vygenerování stránky: 1.7175059318542 sekund