| |||
Učebna lektvarů především Luis Hehe! Poznámky si ani nepíšu, když jsem většinu odpovědí řekl sám. A teď hurá na lektvar. Nadšeně zatleskám a netrpělivě hopnu Luisovi do náruče, abych pak mohl sám sesbírat bylinky. Jeho mu taky podám. Některý jsem viděl a ty ostatní jsou jasná volba podle tý knížky. Hopnu si zpátky na židli, abych dosáhl do kotlíku. Pečlivě po rysku do něj naliju vodu. Zapnu ohřívání a pustím se do drcení 7 jiskřivých stonků a revitalizačního kořene o velikosti průměrné dlaně. Když je voda akorát, naleju tam 6 kalíšků syrupu a začnu míchat. Do bublající vody sklepávám nadrcené bylinky a dál míchám. Přestanu, když to má správnou barvu nechám to bublat a připravím si lžičku tymiánu. Po minutě a půl ztlumím plamen a nasypu jí do kotlíku. Zamíchám třikrát, jako jdou hodiny a počkám, než to za tři minuty vypadá jako oranžové hvězdičky s vůní pomerančů (92%). Celou dobu mám jazyk vystrčený koutkem ven a olíznu se, když mi chtějí utéct sliny, jak se soustředím. Ocásek se za mnou vlní. Hihi! křením se nad svým úspěchem a mám najednou děsnou potřebu být otulen. Vesele tak přehopknu k Luisovi a v objetí se k němu lísám. Jako spokojený kocourek a vrním snad na celou třídu. (62%) |
| |||
Učebna L Yqi Usazený v kreslili bedlivě sleduji dostavující se výsledky svého jednání. Musím uznat, že jsem čekal méně a spousta toho je asi za hranicí toho, co jsem chtěl způsobit. I tak to, ale stačí, abych si udělal obrázek o jednotlivcích. Slzy nenaplněných tužeb, rozcestí lásky, čistá animální touha po spojení...“ přejíždím pohledem po třídě, ale ne moc dlouho. Nevím, jak he to možné, ale feromony mne udeří plnou silou. Silně vyfouknu nosem a na malý okamžik zavřu oči, abych úspěšně potlačil jejich sílu (84%). Na tváři mi zahraje pobavený úsměv. Sice netušim odkud to přišlo, ale určitě je to zajímavá zkušenost. Na mou lavici padne stín patřící kentaurce. S rukou opřenou o opěradlo křesílka a prsty ruky zamýšleně mnouc bradu, otočím svůj zrak jejím směrem. Můj úsměv se ještě rozšíří. Velice ladným pohybem sevřu opěrky křesílka a vstanu. Kentaurka je o něco vyšší, ale tím, že se opírá jsme zhruba stejně vysocí. “Ale ? Tak jednoduché to je ?“ přiblížím se s upřeným pohledem do jejích očí. Pomalu natáhnu ruku s jistotou, že neuhne, jí prsty přejedu po tváři až na zátylek. Při dotyku podvědomě vnímám její touhy. Drobně pro ní úpravím svůj vzhled. Napnu tělo a dostanu své rty na úroveň jejího ucha. “Inkubové jsou nenasytní...dej pozor, co nabízíš.“ pošeptám jenom jí a očima přelétnu dění ve třídě. Tohle mi neprojde a jsem si jistý, že mne princ zdupe, jako starou rohožku. |
| |||
Učebna L Arthur Hodina pokračuje a každý se věnujeme svým myšlenkám a doplňování poznámek. Teprve když dojde na skutečné vaření lektvarů, tak nasadím trochu rozmrzelý výraz. Tak nějak jsem doufala, že by se tato hodina mohla věnovat jen teorii a tak bych si mohla trochu srovnat myšlenky. Počkám, až trochu ustane ruch u skříně, než se zvednu a vyrazím tam sama. Listování herbářem mne přestane bavit po třetím listu, takže pokud se tomu nebude věnovat Arthur, vezmu to stylem hokus pokus. Lektvar složím dohromady, jak nejrychleji to jde a nechám ho být. Přeci jen není nic, co by si dostatek peněz nepořídil. (24%) Ve třídě se zvedne příjemná vůně, kterou nedokáži úplně zařadit. Když však pocítím, že to není jen příjemný doplněk vaření lektvarů, ale snaží se ve mne probudit něco velmi nedůstojného, okamžitě to přebiju vlastním charmem, aby se mne to nedotklo. (95%) Díky tomu mohu s pobaveným úsměvem sledovat chaos, který ve třídě nastal. |
| |||
Učebna L Max, Tatiana Než se vůbec stačím zamyslet, již odpovídá jeden z nových. Další pokračování hodiny přeruší třídní důležitými informacemi. Vyslechneme si ho a posléze pokračuje hodina. Než vůbec stačím zvednout ruku, pustí se do odpovídání Max. Hodím po něm napůl překvapený, napůl vědoucí pohled, zatímco je jeho pozornost upnutá jinam. Jsme vyzvání k praktické části hodiny. Vzhledem k tomu, že ke skříním zamíří celá třída, nabídnu Maxovi odvoz na mých ramenou, nebo ruce. Nechceme, aby ho někdo zašlápl. Pustím se do lektvaru, když sesbíráme co potřebujeme, avšak pořádná absence citu mi přeci jen znemožní odvést práci, jak bych si představoval. Přesto je ucházející, i když poněkud kouskovitý. (72%) Když mám hotovo, ohlédnu se k Tatianě, která hledí naším směrem. Věnuji ji široký úsměv, zatímco musím znovu obdivovat, jak krásná a laskavá je. Vypadá to, že má něco na mysli, ale zeptám se ji na to až o přestávce. Ve třídě se začne dít nějaký rozruch, cítím krev a slyším ránu. Zmateně se rozhlédnu, zatímco feromony, které se pokoušejí dostat do mého těla, se svou plnou silou vrátí ke svému majiteli. (99%) |
| |||
Učebna L Sukui Když se začne Sukui zvedat, vytrhne mne to z mého zasnění a trochu zmateně se rozhlédnu. Jí to samozřejmě neuteče a tak jí na její smích vrátím rozpačitý úsměv a vyrazím s nimi ke skříni. Pustíme se do vytváření lektvaru. Jde mi to poměrně od ruky, avšak stále se rozptyluji ladnými pohyby před sebou. Podaří se mi tak zapomenout, že jsem již tymián přidával a přidám ho znovu. Teprve, když je vůně pomerančů na konci poněkud štiplavá, mi dojde, že jsem pravděpodobně něco udělat automaticky bez přemýšlení a pak jsem sám sebe znejistěl. (74%) Když se Sukui ohlédne, jen pokrčím rameny a snažím se dlaní rozehnat tu pronikavou vůni, než z toho budeme mít bolehlav. Všimnu si, že je Sukui z něčeho nervózní. Že by ji natolik rozhodil neúspěch v lektvaru? Přeci jen ji za to nikdo hlavu neutrhne. Když si všimnu, jak se začne třást, zamračím se. Vystřelí ze židle, až ji sleduje můj - pro změnu překvapený - pohled. Jsem tím tak zmatený, že si téměř nevšimnu, že i přese mne se přelila vlna podivného horka. Hned to ale přešlo. (96%) Když si všimnu slz a utíkající kapky krve, zvednu se ze svého místa a přesunu se k ní. Má pevně sevřená víčka, takže toho využiji a palci jí jemně setřu slzy z tváří. Stejně tak jedním setřu kapku krve ze rtu. Trochu se k ní nakloním a v očích mi hraje starostlivý a nečekaně něžný pohled. Ztiším hlas, když se jí ptám: "Co se děje?" Protože v pořádku rozhodně není. |
| |||
Učebna lektvarů Já a zase já... Hmmm... Jojo, je fešná, když si jí na sebe obleču. Jako já. Funguje to, přikyvuju třídnímu k proslovu. Kapsy mě nějak netrápí, tak co jako, maximálně přijdu pozdě no... Zprudka se narovnam v židli. Živá škola? To je novinka. Ještě že vypadam dobře i když spim... Kroužky? K čemu..? Ale ples? To je jiná, hehehe. Tak je jasný, kdo bude král plesu, ne? Si musim v pokoji udělat nějaký hezký místo na vystavení tý koruny. Hm... Doprovod... Nesmí mě zastiňovat, ale nesmí mi ani kazit dojem. Ne že bych to teda měl ohrožený. Přece mam nejhezčí peří, dokonalej zobák, prostě všechno perfektní. No ne? Slovo si vezmou studentíci a Nabi, tak jim to necham a vytáhnu svýho miláška. Prohlížim se, dokud se nezačnou všichni courat kolem. Jo lektvar... Ach jo... Neochotně zaklidim zrcátko, posbíram nutný krámy a kytky a nějak to podle toho postupu teda zpachťam. Jako... Vypadá to docela dobře mi příde (76% - 5% = 71%). Potřeba. Nutkání. Touha. Je mi to vlastně fuk, co to je. Hlavně, že je tu se mnou. Muj nejdražší. Winknu na svuj odraz v zrcátku. Jako bejt na pokoji, tak jako... No víte jak, ale tak pořád je hodina. A jako Nabiho sice rád provokuju, ale tohle by mě faakt bolelo... Tákže to prostě počká. Jsem tak moc zaměřenej do zrcátka, že ani nevnímam, co se děje kolem. (86% - 5% = 81%) |
| |||
Učebna L Až když se začnou studenti zvedat ze svých míst, tak se odtrhnu od okna a svého zamyšlení. Sjedu pohledem k tabuli a přečtu si recept. Poté se již mezi posledními zvednu a vyrazím si pro suroviny. Vzhledem k tomu, že kromě snad tymiánu netuším, jak má co vypadat, musím se radit s herbářem. I tak si ale nejsem úplně jistý, že sáhnu po tom správném. Taky by tu mohli mít cedulky. Bylo by to pro všechny mnohem jednoduší a vyhnuli by se případným katastrofám. Hadice tady ale není, takže nehrozí, že by někdo vyhodil třídu do vzduchu. V mém rezignovaném stavu mi tentokrát ani nevadí na to prostě sahat. Ostatně jsem stejně naposledy dostal poměrně vyčiněno za používání telekineze v přípravě lektvarů. Ne tedy, že by mi to šlo o moc lépe bez ní. Jsem si ale poměrně jist, že v postupu to tentokrát není. Možná teplota a byliny? (43%) Zamyšleně dumám nad svým lektvarem, když to vzdám s tím, že s tím už stejně nic neudělám a vrátím se k dumání nad tím, jak to dokázalo během čtrnácti dní jít všechno úplně... do kelu. Napřed Helen, potom Monique... Začínám mít neutuchající obavy, že měl otec pravdu. Složím hlavu do dlaní, jak nad tím uvažuji, když postřehnu feromony ve vzduchu. Ohlédnu se za sebe a poposkočí mi obočí, když vidím, co se ve třídě děje. Ve mne to jen prohloubí prázdnotu a černou díru, která se mi usadila v srdci. (64%) Když tak sleduji třídu, mám ještě dojem, jak když mne někdo nakopl do břicha. Co s tím nadělám... Jednou mne tady padající suť stejně zabije, tak umřu sám a daleko od rodiny, jak mi predikovaly sestry. |
| |||
Učebna Lektvarů Svůj zápis přeruším, když vstoupí profesor, který doslova vyzařuje autoritu a to s takovou jistotou, jakou hvězda září. V jeho slovech shledávám mnoho zajímavého. Obzvláště fenomén magické budovy mne zaujme. Zajisté bych toho mohl využít pro svůj výzkum, neb kombinací je nespočet. Na roh listu tedy drobnými značkami zapíšu, vše co bylo řečeno. Jedná se o určitou formu těsnopisu a alespoň budu mít jistotu, že na nic nezapomenu. Profesor odejde i s jednou ze studentek a vyučující se vrátí k výkladu. Jsem spokojený, že má odpověď byla uznána jako správná, i když vyžadovala menší upřesnění. Odpovědi ostatních studentů jsou také správné a když mluví kocour, dokonce se na něj otočím. Jeho mluva je roztomilá a nějakým způsobem je mi sympatický, ale to přisoudím tomu, že máme něco společného...byť to není na první pohled vidět. Pečlivě přepíši poznámky a hlavně celý postup na svitek. Už teď je mi jasné, že budu potřebovat vícero svitků, ideálně na každý předmět jiný. Stejně jako ostatní se poté vydám pro vybavení a přísady. Nenechám si radit, jelikož chci vědění získat sám, takže chvíli listuji v herbáři. Některé rostliny znám, ale mimo jejich vegetativní stav nejsem schopen jejich přesného určení. S pocitem drobného vítězství se pak vrátím ke stolu. Pečlivě roztřídím a spočítám ingredience, než se pustím do ohřevu vody. Pokračuji naprosto přesně podle postupu. Pečlivě drtím, hlídám teplotu. Míchám přesně tolikrát kolik je potřeba. Vše dělám správně nebo jsem o tom alespoň přesvědčený, přesto výsledek není takový jaký bych očekával. Namísto pomerančové se z kotlíku line nasládlá vůně a ani barva neodpovídá. Koukám do nažloutlé bublající hladiny a očima se vracím k postupu na svitku. Neshledávám žádnou chybu, takže jediným vysvětlením je nesprávná ingredience. Stáhnu plamen, jelikož už není jak pokus zachránit (51%). Vzápětí mne uchvátí podivný pocit. Je pro mne naprosto nový a já se zmateně rozhlédnu. Je to jako bych byl omámený a očima těkám po scéně zamnou. Prudce zatřepu hlavou, jako bych ten pocit mohl vytřepat ušima. A nakonec to i pomůže (66%). Vidím, jak vzduchem letí dívka a další spolužačka se nastaví mezi ní a lavici, jako polštář. Jen tam nevěřícně stojím a mimoděk jednou rukou chráním kalamář s inkoustem, aby se nerozlil. |
| |||
Ještě cestou především Ys, Gill, Rell Trochu mě zarazí ta náhlá změna její nálady. Nevím jestli se něco stalo nebo jestli je taková už z principu, když jde o Rella. Trápí mě to. Ale oceňuji její snahu, to ano. Nejdůležitější je, že jsou všichni v pořádku. Když dojdu k Rellovi, taktéž ho s úsměvem obejmu. Překvapivě zjistím, když se otočím k odchodu, že Ys šla napřed. Nicméně se sejdeme ve třídě. Učebna Lektvarů především Ys, Gill, Rell Stále zamyšlená nad posledními událostmi se nijak aktivně nezapojuji do hodiny a jen poslouchám. Jak třídního profesora, tak výuku lektvarů. Přeci jen to bylo něco, čeho jsem se ve své předchozí škole též mohla účastnit. Zmínka o školním plesu mě trochu děsí. Na jednu stranu je to příležitost k seznamování a a trávení času s přáteli, ale také šance na nějakou nešťastnou příhodu. Vzpomenu si opět na svůj poslední den ve staré škole. Zároveň se mi vybaví Ryuova slova. Má pravdu. Přeci jsem v podstatě totéž radila i Gillovi. Poněkud nechápavě, sleduji Ys odcházející z učebny. Co se děje? Možná nic... Nebo snad... Co říkal Ryu... Z myšlenek mě vytrhne hlas profesora. Dávám pozor a co jsem promeškala na odpovědích spolužáků, to je nyní psáno na tabuli. Ys se po nějaké době vrátí, jen jí přikývnu, stále nejistá, co se to tu děje. Nemám ale moc čas se v tom hloubat. Je čas na lektvar. Gillovi samozřejmě na jeho žádost přečtu postup lektvaru. Některé bylinky znám, zbylé si dohledám v herbáři. Cestou ke skříním jdu mezi Ys a Rellem. Jestli na mě Rell stále hledí, uculím se na něj a se smíchem ho upozorním na lektvar. Donesu si všechny pomůcky i bylinky ke stolku a začnu. Jsem ale po tom všem nesoustředěná a myšlenky mi stále utíkají, stejně jako čas. Nakonec je tak z lektvaru jakýsi čaj pochybné barvy (40% + 1% = 41%). Zklamaně si sednu zpět na židli. Podívám se, jak si vedou kluci a Ys a věnuji jim slabý úsměv, pokud se mnou spojí pohled. Jako snad pokaždé, když jsem nějak skleslá, neklidná či nervózní si žmoulám lem sukně. Tentokrát však intenzivněji než kdykoli předtím. K tomu je tu neskutečné horko, nejspíše ze všech těch vroucích lektvarů. Snad čím dál tím netrpělivěji šmudlám prsty po okraji sukně. Nohy se mi začnou samovolně třást, jakoby v křeči. Zmatená, snad i vyděšená, zvednu pohled ke klukům. A možná jsem to neměla dělat. Zprudka se zvednu, přepadena neutuchající potřebou jim být na blízku. Ret skousnutý smyslností. Jenže... Ke komu jít? Každý je na jiné straně. Podívám se z jednoho na druhého a hledám jakýkoliv náznak. Spojím pohled s Gillem. Okamžitě mi na mysli vytane náš moment v pokoji. Přetěknu pohledem na Rella. Ten polibek jako bych ještě cítila na rtech. Nakonec pohled zabořím do země před sebou. Nedokáži to. Nedokáži se rozhodnout. Nechci jim ublížit... Nerozhodností tisknu ret víc a víc, až mi začne krvácet. Tváře mi zkrápějí slzy, víčka semknutá, lem sukně zmačkán v pevně sevřených pěstech, až mi bělají klouby. Nedaří se mi tomu nijak odolávat. Nedokáži si ale vybrat. Nemohu je mít přece oba... Nebo ano..? (3%) |
| |||
Učebna L Zamyšleně sleduji Ysey návrat, zatímco hodina pokračuje. Nemám tendenci se aktivně účastnit, spíše si zapisuji poznámky, protože to už mi zabere dost času, abych vždy zaostřil na tabuli a vůbec na ní něco přečetl. Když však přijde na lektvar, trochu s ruměncem požádám Sukui, aby mi recept nadiktovala a mohl jsem si ho zapsat. Nechci v něm něco zmotat, jen protože jsem nedoostřil. U skříně je dost spolužáků ochotných poradit s bylinkami, takže jsem si ve výsledku jist, že mám všechno správně. Pouštím se do přípravy lektvaru, někde na pozadí mysli se mi směje Remmi, kdybych to zmotal, takže se extra soustředím. (84+1) S výsledkem jsem spokojený. Silná vůně pomerančů mi napovídá, že jsem přeci jen něco od RaR pochytil. Za pomoc, kterou mi spolužáci, a především Sukui, poskytli, jsem samozřejmě ochotný pomoci nazpět. Když však zvednu hlavu od hotového lektvaru, místo zarmoucených nebo spokojených výrazů spolužáků, se děje něco skutečně zvláštního. Sám cítím, jak mi tělem prostupuje horkost, až se objeví i jako ruměnec na tvářích. Neubráním se a stočím pohled k Sukui. I když se mi v hlavě vykreslí spousta možností a také se zopakuje, co jsme spolu prožili, dokáži si racionálně odůvodnit, že teď není ten správný čas, navíc bych ji jen znovu zbytečně ohrozil, kdyby cítila to samé. (76%) |
doba vygenerování stránky: 1.5195188522339 sekund