| |||
U jezera - Učebna L Od sutin vyklizeného prvního patra jsem si odletěla k jezeru trochu umýt kožíšek. V bazénech ve sklepení by určitě bylo tepleji, ale já nechtěla riskovat že se stane ještě něco dalšího. Z podzemí by se přece jen dostávalo o dost hůř. Voda je sice skoro ledová ale to mě zase tolik nevadí, oheň mě zahřeje a mokrou srst usuší. Nedlouho potom se dole za školou sešli taky všichni ostatní. Opět skrytá, neviditelná a neslyšitelná jsem zůstala stranou od ostatních a jen z povzdálí sleduji jak se škola staví zpátky. Ostatní se potom začali postupně vracet do školy. Když se Miko vrátila zpátky do svojí menší podoby taky se vrátím do budovy. Stále mi, jen abych se vyhnula případnému setkání s Miko. Na to se ještě necítím. Měli by jsme si asi promluvit, jen nevím kdy. Zjevím se až ve vstupní hale před nástěnkou, podívat se jak je to s rozvrhem. Doufala jsem že teď bude chvíle volna, ale asi máme hodinu. Lektvary! Ty nechci zameškat. Nejistá jestli hodina opravdu běží raději rychlým krokem vyběhnu do patra. Už tak půjdu pozdě, tak nechci přijít o víc z hodiny. V chodbě před před třídním trochu zpomalím. Z učebny už slyším hlasy, takže hodina přece běží. Přede dveřmi pohlédnu od Tarneyho k růžové a zpátky k němu. No netváří se moc nadšeně, alespoň ona ne, třídní se tváří stejně jako vždycky. Protáhnu se kolem dračice do dveří které za sebou hned zase zavřu. “Dobrý večer. Promiňte… nějak jsem zapomněla že je hodina” omluvím se že jdu pozdě. Prokličkuji mezi lavicemi k volnému křesílku (BN61). |
| |||
Učebna Lektvarů Zatím co čekám co se zde bude probírat tak přijde náš třídní profesor aby nám něco řekl, při zmínce o časových kapsách ... no problém s časem mám i jinak když přemyšlím o tom kolik je hodin a kde bych měla právě být. To další tak úplně nepochopím NŠÚ byla také magická škola, jasně tohle je obyčejná budova a magie která se zde probouzí by mohl být problém. Ale když dokázali školu přestavět nedokáží z ní tu magii také vyčerpat? Co se týká kroužků tak to trochu jde mimo mně protože mně zatím žádný nenapadá a co je to klub to přesně nevím je to cech? Ne Jack říkal že firma je cech, možná to je nějaká skupina, otočím se a pokusím se najít Jacka, ale není tu. No to nevadí když tak se zeptám někoho jiného později, zbytek toho co nám třídní profesor řekne vyslechnu s hlavou opřenou o lavici a znuděným výrazem dokud třídní profesor neodejde. Ano ohledně toho posledního jsem ráda, to rozhodně jsem, ale možná by se mohlo něco udělat s těmi uniformami. Nebo aspoň tím abych nemusela chodit obutá. Profesor mezitím odpovídá někomu předtím a pak se ptá proč je nutné se učit lektvary. Protože je to potřeba? To asi nebude ta pravá odpověď, ale vypadá to že jsem zatím nic neprošvihla tedy aspoň nic důležitého. |
| |||
Učebna Lektvarů Přijde náš třídní profesor sdělit nám nějaké novinky, mluví tu o časových kapsách a vzhledem k tomu že nemám hodinky tak se mně to netýká. Nosit hodinky v době kdy vám přesný čas ukáže váš mobil je spíš záležitost snobů, ale třídní profesor také potvrdí můj předpoklad o počítačovém systému když zmíní školní jádro. Jak asi vypadá takové školní jádro? Z mých představ mně vyvede zmínka o školním řádu, ale od jeho dodržování tu jsou oni a to že současný profesor vyměkl a neseřezal mně a toho démona do kulaté krychle za porušení školního řádu, neznamená že se tohle vyměknutí bude příště opakovat. Pak se zmíní to že tu můžou být kroužky případně se tu bude asi provozovat nějaký sport proč by jinak náš třídní profesor mluvil o klubech? Kdo je náš třídní zástupce? Gil ... D ... něco ... No to je jedno, nemám sice přímě zkušeností protože jsem na střední škole nestudovala, ale tuším jak to asi dopadne. Řekněme že se nám s Yqi podaří najít třetí osobu pro náš kroužek (třeba Miko) tak zajdeme za Gillem a ten řekne: Vy chcete lukostřelecký kroužek? Zbláznili jste se? S tímhle mně náš třídní profesor vyhodí. Ale dobrá pokusím se udělat co se dá. A tak Gill zajde za naším třídním profesorem který mu řekne: Lukostřelecký kroužek? Zbláznili se? S tímhle mně vyhodí, ale dobrá uvidím co se dá udělat. A tak to náš třídní profesor odnese školní radě, řídícímu centru nebo co zde rozhoduje a dostane se mu odpovědi: Zbláznil jste se? S tímhle nás ředitel vyhodí, ale dobrá my mu to předáme. A tak se to dostane k řediteli který řekne: Vy jste se snad všichni zbláznili, aspoň vy by jste měli mít rozum když ho nemají studenti. Ať sem naklušou ti tři jantaři kteří to chtějí budou žmoulat čepici. Když se proberu ze svých představ zjistím že tu náš třídní profesor už není, ale to co říkal potom se týkalo školního plesu. Aspoň to jsem pochytila než jsem se pustila do svých úvah, ale jsem si jista že o tom budeme ještě informováni. Mezitím hodina pokračuje a je položena další otázka na kterou neznám odpověď. Jsem si jistá že bych nějaké důvody našla, ale také jsem si jistá že by nebyly správné. |
| |||
Učebna L - chodba Tarney Čekání na začátek, nebo spíš na pokračování hodiny přeruší třídní profesor. Nepřišel s právě pozitivními zprávami. Časové kapsy na pozemcích…krása. Víc k tomu ale neřekne, jen že si máme hlídat časy. Nějaké bližší informace by se hodily. Třeba jak, a jestli vůbec, je poznat nebo se jim vyhnout. Ani čas ani na to že se škola postupně stává magickou nemám náladu se vyptávat. Nebude to první magická budova ve které jsem byla. Žádné ale s vlastním vědomím. Dokud nebude překážet je to jedno. Víc to nijak nerozvádí a začne o společných aktivitách. Kroužky mě právě nelákají, ale kdo ví třeba se najde něco čím bych mohla využít svůj volný čas. Ples by nezněl špatně, i když u toho pochybuju ples ve škole bude za něco stát. Nakonec ale obrátí svou pozornost ke mě. Mírně mu pokývnu a slabě si povzdechnu. Věděla jsem že tahle chvíle dřív nebo později přijde. Omluvně se podívám k Sukui přede mnou, než tiše se vznesu ze svého místa a proletím učebnou ke dveřím, těmi však na chodbu projdu po svých. Počkám na něj za rohem. “Asi vím oč jde…” zašeptám posmutněle jakmile za sebou zavřu dveře. Neodpustím si další krátký pohled ke stěně za její energií. Vrátím se zarmouceným pohledem zpátky k profesorovi. Jak by taky ne, jen dnes Sukui naše blízkost téměř stála život…dvakrát. |
| |||
Za školou - Učebna L Vesa, Kelly I když se cítím poněkud slabě, pod pronikavým Vesy pohledem jen vyčaruji úsměv. "To bude v pohodě," odpovím tedy na závěr. Když Vesa pronese, že můžeme, jen kývnu hlavou na souhlas. Vyrazíme směrem učebna. Cestou se začnu trochu courat a snažím se potlačit kručení v břiše a ignorovat rozmazávající se zrak. Když mi zničehonic popne ocas, zastavím se za nejbližším rohem a snažím se ho nacpat zpátky pod iluzi. V panice, že bych zklamal Vesu, nebo dělal starosti Kelly se mi to podaří poměrně rychle. Dojdu je rychlejším krokem, i když mám celou dobu pocit, že při tak rychlém pohybu vrhnu. Při jakékoliv případné otázce, jen znovu vyčaruji úsměv a zamítnu, že mi cokoliv bylo. Když konečně dojdeme k učebně, zaklepu a strčím napřed dovnitř hlavu, kdyby tam náhodou byl bordel, nic se ale neděje a tak pustím Kelly, aby vybrala místa, kam se posadíme. S úlevným úsměvem se zřítím do lavice někam k ní. |
| |||
Pozemky - učebna L Sukui, Gill, Ysea Když na mne Sukui zamává, gesto ji s širokým úsměvem opětuji. Zastavím se ve vzduchu, ale nepřibližuji se. Místo toho těknu pohledem k Ysee. Při jejím pohledu mi vyskočí husina i na křídlech a trochu se vzdálím, když se začne Sukui blížit. Když se však Ysea vydá napřed na hodinu, hodím ji do zad vděčný úsměv a přeci jen přistanu. "Sukui," oslovím ji měkce s úsměvem. Pokud se nechá, rád ji obejmu. To už ale zavelí k odchodu, tak jen hodím spokojeným trochu nicneříkajícím úsměvem po Gillovi a doprovodím skupinku. Zaparkuji se do lavice za Sukui, abych ji mohl obdivovat celou hodinu a doufám, že to není moc blízko na Ys poměry. Jestli dá vědět, že je to moc blízko, odsunu se za Gilla. Třídního napůl neposlouchám, jak si podložím hlavu rukou a spíše zasněně hledím na Sukui. Stejně tak mi úplně uniklo, že pokračuje hodina. |
| |||
Sutiny - Pozemky - Učebna L Sukui, Ysea, Relliel Naštěstí doléčení proběhlo v pořádku a Sukui se hned ozvala, když jsem zvolal její jméno. Velmi se mi ulevilo, že je v pořádku. Rád přijmu její ruku, když mi ji nabídne, vzhledem k tomu, že svým nohám příliš nevěřím. Přesto se za ni nepověsím, ale snažím se víceméně vstát sám. Přeci jen, má váha by ji jen přitížila. Jakmile stojím, napufne se na mne. S úlevou ji objetí opětuji, i když opatrně. "A já jsem rád, že ti nic není," zamumlám ji nazpět. Nevím úplně jak zareagovat na její díky, ale naštěstí jsme již popoháněni ven. Rozhlédnu se, když se zeptá na anděla, ale bez brýlí toho moc nevidím, takže to vzdám a jen mýknu rameny v neurčitém gestu. Ysea nezvykle nakvašeně odtuší, že je v pořádku. Jestli to říká ona, bude to pravda, takže po něm více nepátrám. Stejně s přibývající tmou vidím větší a větší prd. Přesto se snažím mezi davem najít Remmiho. Když ho najdu u hadího těla, dál to neřeším. Proběhne opravení školy, nové mapky, vyčištění nás i oblečení. Jen jsem pravděpodobně přišel o další brýle, jestli na mne nečekají na pokoji. Trochu více si doupravím rukavičky, zatímco Sukui stále pátrá po andělovi. Jakmile ho zahlédne, zamává na něj, abychom společně vyrazili do třídy. Nevím, jestli mne má těšit, že není napadrť, nebo být poněkud rozmrzelý, že Sukui bez něj neodejde, i když vidí, že je v pořádku. Když se ohlédnu po Ysee, vidím akorát její záda, jak jde napřed. To je ovšem něco, co mne upřímně překvapí. A velmi mile. Každopádně se i my rozpohybujeme do třídy, stejně jako Sukui pozdravím a omluvím se, než zaberu lavici blíž oknu vedle ní. Jen chvíli po nás vkročí dovnitř i třídní profesor. Poslouchám vše, co nám sděluje a tentokrát při zmínce třídního zástupce už nedělám, že tam nejsem, ale jen si dělám vnitřní poznámky, co vše bude mými povinnostmi. Znovu mi na mysli vytane, že bych si měl pořídit samostatný zápisník, jen na požadavky studentů, i když se na mne zatím nikdo neobrátil. Možná to bude ale jen tím, jak málo času zatím uplynulo. Když je ze třídy vyvolána Ysea, hodím po ní překvapený pohled. Co jí může chtít? Profesor však pokračuje v hodině, jako kdyby vůbec nebyl vyrušen. Trochu se pousměji nad další otázkou a ve vzpomínkách trochu odcestuji do svého dětství. K tomuhle by mu rozhodně řekl více Remmi, než já. |
| |||
Za školou především Remmi Už téměř přestanu kompletně vnímat své okolí, když mne něco poměrně násilně kopne do hlavy. Najednou jsem úplně vzhůru. Než se stačím vzpamatovat sedím na trávníku jako medusa. Stačila jsem se proměnit zpátky rychleji, než je obvyklé, ale připisuju to tomu, že jsem byla proměněná včera. Zmateně a překvapeně sedím na trávníku, zatímco se hádci vrací do svého obvyklého klubka. Opře se do mne zima, která venku panuje, rychle propletu ruce a celá se schoulím. Stále zavřené oči se vyhrabu na nestálé nohy a zamířím za nejbližším teplem. Remmi. Tak nějak na něj upadnu a schoulím se mu do náruče, klepajíc se zimou. Moje bunda i brýle byli někde pod sutí, takže předpokládám, že je mám v pokoji. Mám na sobě tedy jen zelené volné triko a spodky. |
| |||
Za školou - Učebna L Samolibě se usměji. Samozřejmě, že mám pravdu. Však se již naučil, že by měl přizpůsobovat své tempo dámě. Poměrně spokojena výsledkem, který skončil jen jeho ještě hlubším dluhem, přijmu jeho rámě. I když by se to pro ženu v jisté době dalo považovat za podřadné gesto, je naprosto jasné z naší dvojice, kdo vede. Nechám ho však vybrat naše místa, protože na tom, kde se budu nacházet, mi příliš nesejde. Stejně budu středem pozornosti, ať budu sedět, kde budu sedět. Rozhodně spokojena Arthurovým zajetím do jeho kolejí se nechám usadit, mile překvapena, že místo nepohodlných židlí je učebna vybavena křesílky. Během úvodu si prohlížím své zlatavě nalakované nehty a není ani třeba odpovídat. Stejně se sem stále trousí další studenti a šprtská řada se pouští do odpovědi. I když se může zdát, že nedávám pozor na své okolí, pečlivě si zpod krempy klobouku prohlížím a hodnotím každého příchozího. Hodinu přeruší příchod třídního profesora. Věnuji mu pohled očekávajíc, že objasní ranní katastrofu, alespoň stručně, jak jmenuje zbytek informací. K tomu však nedojde. Avšak nabídka vytvoření vlastních klubů jistě nahraje do karet. Doufám, že si profesor uvědomuje, jakou moc tím dává svým studentům. Zmínka o plesu mne skutečně příjemně překvapí. Nečekala jsem, že takovéhle místo se bude snažit udržet jistou společenskou konvenci. Hodím letmým kradmým pohledem po Arthurovi, abych viděla, jak informace přijímá on. |
doba vygenerování stránky: 1.4136130809784 sekund