| |||
Pozemky - učebna L Sukui, Gill, Ysea Když na mne Sukui zamává, gesto ji s širokým úsměvem opětuji. Zastavím se ve vzduchu, ale nepřibližuji se. Místo toho těknu pohledem k Ysee. Při jejím pohledu mi vyskočí husina i na křídlech a trochu se vzdálím, když se začne Sukui blížit. Když se však Ysea vydá napřed na hodinu, hodím ji do zad vděčný úsměv a přeci jen přistanu. "Sukui," oslovím ji měkce s úsměvem. Pokud se nechá, rád ji obejmu. To už ale zavelí k odchodu, tak jen hodím spokojeným trochu nicneříkajícím úsměvem po Gillovi a doprovodím skupinku. Zaparkuji se do lavice za Sukui, abych ji mohl obdivovat celou hodinu a doufám, že to není moc blízko na Ys poměry. Jestli dá vědět, že je to moc blízko, odsunu se za Gilla. Třídního napůl neposlouchám, jak si podložím hlavu rukou a spíše zasněně hledím na Sukui. Stejně tak mi úplně uniklo, že pokračuje hodina. |
| |||
Sutiny - Pozemky - Učebna L Sukui, Ysea, Relliel Naštěstí doléčení proběhlo v pořádku a Sukui se hned ozvala, když jsem zvolal její jméno. Velmi se mi ulevilo, že je v pořádku. Rád přijmu její ruku, když mi ji nabídne, vzhledem k tomu, že svým nohám příliš nevěřím. Přesto se za ni nepověsím, ale snažím se víceméně vstát sám. Přeci jen, má váha by ji jen přitížila. Jakmile stojím, napufne se na mne. S úlevou ji objetí opětuji, i když opatrně. "A já jsem rád, že ti nic není," zamumlám ji nazpět. Nevím úplně jak zareagovat na její díky, ale naštěstí jsme již popoháněni ven. Rozhlédnu se, když se zeptá na anděla, ale bez brýlí toho moc nevidím, takže to vzdám a jen mýknu rameny v neurčitém gestu. Ysea nezvykle nakvašeně odtuší, že je v pořádku. Jestli to říká ona, bude to pravda, takže po něm více nepátrám. Stejně s přibývající tmou vidím větší a větší prd. Přesto se snažím mezi davem najít Remmiho. Když ho najdu u hadího těla, dál to neřeším. Proběhne opravení školy, nové mapky, vyčištění nás i oblečení. Jen jsem pravděpodobně přišel o další brýle, jestli na mne nečekají na pokoji. Trochu více si doupravím rukavičky, zatímco Sukui stále pátrá po andělovi. Jakmile ho zahlédne, zamává na něj, abychom společně vyrazili do třídy. Nevím, jestli mne má těšit, že není napadrť, nebo být poněkud rozmrzelý, že Sukui bez něj neodejde, i když vidí, že je v pořádku. Když se ohlédnu po Ysee, vidím akorát její záda, jak jde napřed. To je ovšem něco, co mne upřímně překvapí. A velmi mile. Každopádně se i my rozpohybujeme do třídy, stejně jako Sukui pozdravím a omluvím se, než zaberu lavici blíž oknu vedle ní. Jen chvíli po nás vkročí dovnitř i třídní profesor. Poslouchám vše, co nám sděluje a tentokrát při zmínce třídního zástupce už nedělám, že tam nejsem, ale jen si dělám vnitřní poznámky, co vše bude mými povinnostmi. Znovu mi na mysli vytane, že bych si měl pořídit samostatný zápisník, jen na požadavky studentů, i když se na mne zatím nikdo neobrátil. Možná to bude ale jen tím, jak málo času zatím uplynulo. Když je ze třídy vyvolána Ysea, hodím po ní překvapený pohled. Co jí může chtít? Profesor však pokračuje v hodině, jako kdyby vůbec nebyl vyrušen. Trochu se pousměji nad další otázkou a ve vzpomínkách trochu odcestuji do svého dětství. K tomuhle by mu rozhodně řekl více Remmi, než já. |
| |||
Za školou především Remmi Už téměř přestanu kompletně vnímat své okolí, když mne něco poměrně násilně kopne do hlavy. Najednou jsem úplně vzhůru. Než se stačím vzpamatovat sedím na trávníku jako medusa. Stačila jsem se proměnit zpátky rychleji, než je obvyklé, ale připisuju to tomu, že jsem byla proměněná včera. Zmateně a překvapeně sedím na trávníku, zatímco se hádci vrací do svého obvyklého klubka. Opře se do mne zima, která venku panuje, rychle propletu ruce a celá se schoulím. Stále zavřené oči se vyhrabu na nestálé nohy a zamířím za nejbližším teplem. Remmi. Tak nějak na něj upadnu a schoulím se mu do náruče, klepajíc se zimou. Moje bunda i brýle byli někde pod sutí, takže předpokládám, že je mám v pokoji. Mám na sobě tedy jen zelené volné triko a spodky. |
| |||
Za školou - Učebna L Samolibě se usměji. Samozřejmě, že mám pravdu. Však se již naučil, že by měl přizpůsobovat své tempo dámě. Poměrně spokojena výsledkem, který skončil jen jeho ještě hlubším dluhem, přijmu jeho rámě. I když by se to pro ženu v jisté době dalo považovat za podřadné gesto, je naprosto jasné z naší dvojice, kdo vede. Nechám ho však vybrat naše místa, protože na tom, kde se budu nacházet, mi příliš nesejde. Stejně budu středem pozornosti, ať budu sedět, kde budu sedět. Rozhodně spokojena Arthurovým zajetím do jeho kolejí se nechám usadit, mile překvapena, že místo nepohodlných židlí je učebna vybavena křesílky. Během úvodu si prohlížím své zlatavě nalakované nehty a není ani třeba odpovídat. Stejně se sem stále trousí další studenti a šprtská řada se pouští do odpovědi. I když se může zdát, že nedávám pozor na své okolí, pečlivě si zpod krempy klobouku prohlížím a hodnotím každého příchozího. Hodinu přeruší příchod třídního profesora. Věnuji mu pohled očekávajíc, že objasní ranní katastrofu, alespoň stručně, jak jmenuje zbytek informací. K tomu však nedojde. Avšak nabídka vytvoření vlastních klubů jistě nahraje do karet. Doufám, že si profesor uvědomuje, jakou moc tím dává svým studentům. Zmínka o plesu mne skutečně příjemně překvapí. Nečekala jsem, že takovéhle místo se bude snažit udržet jistou společenskou konvenci. Hodím letmým kradmým pohledem po Arthurovi, abych viděla, jak informace přijímá on. |
| |||
Po protahujícím se tichu zvedne ruku jeden z nových. Pokývnutím ho vybídnu, aby promluvil. "Máte v podstatě pravdu. I když umění lektvarů je jen jeden z aspektů alchymie," trochu upřesním, "avšak máte samozřejmě pravdu v tom, že lektvar zvládne vytvořit kdokoliv, i když ho arcana příliš nebo vůbec neobdařila. A přesně z toho důvodu se budete učit lektvary po celou dobu vašeho studia," pokývnu hlavou. Než se stačím přesunout k dalšímu tématu, vejde třídní. S lehkým povzdechem se jen pohodlněji usadím do křesla a nechám ho mluvit. Vrhnu trochu vražedný pohled do třídy, když zmíní kroužky. Sedřu z nich kůži, jestli vytvoří kroužek, který budu muset dozorovat. Už tak stačí, že sem musíme docházet v noci. Nakonec vyzve studentku, aby ho následovala a zmizí na chodbu. Počkám, jestli se dotyčná odebere za ním. Ať tak nebo tak, obrátím svůj pohled zpět do třídy. "Dokázal by nám někdo jmenovat další výhodu umění lektvarů, mimo těch, co jsme již zmínili?" |
| |||
Shae, všichni cestou a v učebně L, Ysea "Na zbytek se můžete doptat na druhé straně příslušných osob," zakončím svůj malý proslov, zatímco ho Shae zpracovává. To už se brána zcela vynoří a otevře. Pobídnu ji a doprovodím ji až k bráně. Pokynu osobě na druhé straně a počkám, až dívka projde na druhou stranu. Poté opět odstoupím od brány a lusknutím ji nechám opět se zanořit do země. Otočím se na patě a zamířím zpět k prořídlému shromáždění. Stále je tady slečna Kikubari a Rekki, takže věřím tomu, že jsou schopni zkoordinovat zbytek studentů. Věnuji ji jim pohled a pokud mi ho opětují, tak lehké pokývnutí hlavy. Vyrazím do budovy a zamířím k učebně, kde probíhá první hodina. Je mi poněkud nepříjemné přerušovat probíhající výuku, ale čím dříve to bude hotovo, tím dříve zabráníme další katastrofě. Jen chvilku přehodnocujíc, jak danou situaci vyřeším, se zastavím přede dveřmi, než zaklepu a vkročím dovnitř. "Dobrý večer třído," pozdravím všechny, zatímco vystoupím před tabuli. "Omlouvám se za vyrušení hodiny, ale mám jen několik rychlých oznámení, které bych Vám rád předal, vzhledem k tomu, že nebyla příležitost u snídaně. V první řadě tady vítám nové tváře," pokynu novým studentům hlavou v pozdravu, "v druhé řadě jste si jistě všimli, že vám byli doručeny nové uniformy. Tyto uniformy jsou magické, dokáží držet krok se všemi vašimi schopnostmi a proměnami," přejedu pohledem po celé třídě a zastavím se pohledem na Tiriatalovi. Nechám na něm upřený pohled, avšak rozhodnu se to prozatím nechat být. Jsem si jist, že to Naberius již řešil. "V další řadě jsem vás chtěl upozornit na to, že v poslední době máme na pozemcích problém s časovými kapsami. Hlídejte si tedy pečlivě čas, který někde strávíte. Držte se času školních hodin. Všechny hodiny v budově, a na ní, dokáží udržovat správný čas. Nejsem si však jist u hodinek a ostatních způsobů měření času, které byste u sebe mohli mít," nechám je to krátce zpracovat. "S tím souvisí další věc. Na pozemcích se kumuluje velké množství energie, které přesycuje školní jádro. Začal jsem si tedy všímat, že škola se postupně stává magickou budovou a začíná nabývat vlastního vědomí. Pokud se setkáte s nevysvětlitelnými problémy, které by mohla mít škola na svědomí, prosím informujte mne. Také bych silně nedoporučoval porušovat školní řád." Doplním a založím ruce na prsou. "Teď k trochu pozitivnějším zprávám. Jak jste si jistě na nástěnce všimli, je možné založit zájmový kroužek či klub. Minimální počet členů jsou tři studenti. Jakmile sestřádáte dost členů, můžete se se svou žádostí obrátit na vašeho třídního zástupce, nebo přímo na mne. Jakmile bude vznik kroužku schválen, bude vám přidělen dozorující profesor a můžete školu žádat o přidělení prostor a vybavení, které pro chod kroužku budete potřebovat." Shrnu možnost kroužků. "Také bude v nejbližší době probíhat první třídní ples. Na nástěnce v hale bude vyvěšen list pro hlasování o tématu plesu. Můžete zvolit mezi tématem čtyř ročních období, carnevalu, nebo hvězdný ples světel. Ke své volbě připojte svůj podpis, abyste hlasovali pro své preferované téma. Hlasování uzavřeme dnes těsně před večeří." To by snad mělo být všechno. Snažil jsem se být co nejstručnější, abych jim neubral příliš času z hodiny. "Pokud budete mít k čemukoliv doplňující otázky, můžete je položit mimo hodiny, nebo na začátku hodin se mnou. Nyní poprosím slečnu Venalanae, aby mne na okamžik následovala na chodbu," zastavím se svým pohledem na ní, než spustím ruce podél těla, sestoupím ze stupínku a vykročím zpět na chodbu. Dveře za sebou nechám otevřené. |
| |||
Za školou - Učebna L Kelly, Hillaris, okrajově Miko Jen jsem mlčky přihlížela k počínání nejen Kelly, ale hlavně ostatních kolem, jen kdyby chtěl někdo obtěžovat. Ostatní ale měli dost starostí s raněnými. Jediné moje přispění k situaci bylo zastavení jejího krvácení. Já jsem tak zatraceně dobrá duše, ani vykrvácet jsem tě nenechala. I když už jen to bylo víc než by jsi zasloužila. Přesuneme se potom ven, a než se začne škola vracet v celek dostanou dolu i jí. Dostaneme nové mapky, a dokonce je tak laskav že nám vyčistí i uniformy, což je pro mě jenom košile s kravatou ale i tak. Chvilku na to co nás zase žene zpátky do školy se tu krátce mihne ta praštěná poletucha, ale o to se mi rychle postará Hillaris. Jen se nad tím spokojeně ušklíbnu. Nad drakovou otázkou potom pokrčím rameny. Vlastně ani nevím jestli mám vůbec omluvenou tu předchozí hodinu. Tak jako tak je mi to docela jedno, jestli ale nemám tak mám dost dobrý důvod proč jsem na hodině nebyla. Kelly má opět starost o to jak se cítí. Tázavě, možná až trochu pohrdavě, k němu zvednu jedno obočí. A čekám pozitivní odpověď. Nebudeš dělat problémy že ne? Co by mu mělo být, střecha mu na hlavu nespadla a energii taky nemusel vynaložit žádnou. “Můžeme” souhlasím než stačí odpovědět. Žádné námitky k tomu stejně mít nebude. Cestou kolem se krátce podívám po hadím těle Miko. Vážně by si s tímhle svým stavem měla něco udělat, takhle jsi absolutně zbytečná a nepoužitelná. Ještě víc než normálně Zakroutím nad klubkem hlavou než se obrátím zpátky ke Kelly. Do učebny vlezu až po ní abych věděla kam se posadí a zabrala si lavici v jeji blízkosti. Jako už to tak obvykle bývá místa pro mě tady moc není a tak asi bude muset velká část ocasu taky mimo, protože smyčky se pod lavici nevejdou. |
| |||
Za skolou - Učebna L Sukui, Gill, Relliel Nakonec léčitelé přece jen věnovali svou pozornost Sukui. Srdečně potom oběma poděkuji. A díky by patřily i Moxxi, i když spíše jen za snahy než za výsledky. Ta se ovšem vypařila dřív než byla Sukui v pořádku. Když se domazlili s Gillem hned se dožaduje vědět jak je to s opeřencem. "Je v pořádku" odpovím na to úsečně a víc k tomu neříkám, vlastně i cestou dolu za školu mlčím. Moje nálada je už tak dost mizerná, a cokoliv na jeho téma to nevylepší. Dobře dělá že si drží odstup. Bezpečná vzdálenost to ale rozhodně není jak si možná myslí. Z mojí sklíčenosti by mě nejspíš nevytáhlo ani kdybych ho kousíček po kousíčku roztrhala. To by mě teď povzbudilo jen krátce. Výstavba školy jde mimo mě, i když nad novou mapkou školy musím jenom zkroutit hlavou. Tupci. Vždyť tenhle pokoj není o nic větší než ten předchozí. Pro lidskou podobu zbytečně velký, pro komfortní pobyt dračí zase malý. Nemám kam bych si teď mapku mohla uložit tak jí zatím nechám vznášet ve vzduchu. Do pokoje ji odložím po hodině. Čekala jsem na až bude Sukui připravena, ale ona zatím čekala až se objeví anděl. Nakonec přece přiblíží. Tomu věnuji krátký, nevraživý pohled než odejdu na hodinu. Raději jako kdyby tam už ani nebyl. Nečekám na skupinku, ani se ale neženu dopředu. Přesto jsem vznášejíc se kousek nad zemí u dveří učebny hned. Tam dám profesorovi jen krátkou omluvu za pozdní příchod rovnou cestou do lavice za dráčkem. Židle se od lavice posune jak jen další stůl dovolí. Sezení za nic nestojí. Židle jsou mi nízké, je to jako dřepět na stoličce. Usazená jak jen nejpohodlněji to jde, si potom ještě natáhnu nohy pod stolem až skoro pod její židli. Místo za kentaurkou by bylo lepší, protože by lavici přede mnou okupovala ona měla bych víc místa pro sebe, ale nevadí. Když se nad tím zamyslíme, tak tohle vlastně bude moje první hodina tady. Okolnosti mi holt nepřály a všechny hodiny které jsem zatím měla mít tak úplně nevyšly. Tak snad tahle bude za něco stát. |
| |||
Nikdo konkrétní Když se ozvou otřesy, jenom se otočim a přimačknu si polštář na hlavu. Po nejaký době mě vzbudí hlas toho sluhy, zase... Ale asi se fakt něco děje, takže se rozespale obleču a vyplácám ven z budovy. Ještě si mnu oči od ospalků, když vyjdu ven. Některý studenti na něco koukaj, tak se otočim za jejich pohledama. "No ty vole..." Ty magoři stihli zbořit školu. Mít v tenle moment cígo v tlamě, tak mi vypadne. Každopádně jsem asi definitivně probranej. Vyfásnu mapu. Moc jí nevěnuju pozornost a rovnou jí zmuchlam do kapsy od kalhot. Když nás pustí dovnitř, hned ve dveřích se zarazim a tu mapu hned zase narovnam. Je to tady úplně jinak. Dokonce i v přízemí. A protože učim až čtvrtou hodinu, je čas na průzkum. Všichni studenti by měli být na hodině, tak by to snad mohlo chvíli stát. Začnu rovnou přízemím. Postupně tak procházim patro za patrem. Raiku a Wilda Ve druhým patře se v jeden moment zarazim, jako bych něco slyšel. Jdu to checknout, ozývá se to z dámských kolejí. To ty holky nemůžou chvíli nic prostě nedělat? Nebo teda dělat co mají? Dost možná si tu jenom někdo něco vyzvedává, ale tady jeden nikdy neví. Dojdu k pokojům, kde jsou otevřené dveře. "Dobrý den," pozdravím studenty naprosto běžně, jakoby nic. |
doba vygenerování stránky: 1.3478569984436 sekund