| |||
Sutiny “Hééé ?“ vypadne ze mě překvapeně, když se mi v kebuli rozezní hromobití. Sevře se mi žaludek a to mě donutí se zkroutit s rukama na břiše. “Uuuh...co to ?“ zakňourám a nakrčím obočí. Co se semnou do pylu děje ? fňukám už jen sama pro sebe. A pak to najednou povolí. Z ničeho nic ten divnej bolebřich vystřídá vlna energie. Zaplaví mi útroby jako osobní tsunami a trochu mě hřeje na hrudi. Když skloním hlavu vidím, že se mi z hrudníku dere hutná energie zlatavé barvy. Zpočátku je to příjemný nabuzení, jako když jedete na horský dráze. Po chvíli to začíná bejt až moc intenzivní. Nezdá se mi to, fakt ne ! Teda jako...ááá, co mám dělat ? Jo jasně soustředit se. Koncentrovat. odkývu si další postup, byť mám pocit, že sem si právě cvrnkla do vosku. “Dobře fajn. Uznávám stačí ?“ odpovídám hromobití a snažím se energii rozprostřít. Pořád ze mě bublá, ale jako by mě poslouchala. Místy neochotně, ale přece jen se docela krotit nechá (67%). Nakonec jsem energií obalená od hlavy až k patě. Přesto cítím, že příval pokračuje a já už pomalu nemám, jak to stabilizovat. Musím to vyčerpat a rychle ! zakmitám křídly odhodlaná vydat obrovskou porci léčivé energie komu budu moci...mám pocit, že jinak mě to sežere. |
| |||
Bývalý chlapecký pokoj č. 5 Dolly, Grimgull, Alyssa Jako to si to mohla sama i sletět. Respektive sem nemusel vůbec lítat dolů a rovnou sem moh letět sem. Ne, že by to nebylo jako cool, ta její proměna, ale jako nevim, jestli mam bejt potěšenej nebo uraženej. Zkoumavě si jí prohlížim, když mluví na Dollyho a pořád se nemůžu rozhodnout... No, každopádně se ozve i ork. Naštěstí souhlasí se mnou. Jako nevim jak bych jinak Dollyho přesvědčil, aby letěl se mnou. Očividně jeho aspoň trochu poslouchá. Myška nemá vůbec špatnej nápad s tou svojí otázkou na prcka. "Každopádně tak jako tak, když si půjčíš moje křídla, tak můžeš letět sám," mrknu na něj. "A neboj, pomáhat budeš, tam tě právě chci vzít," natáhnu k němu přátelsky ruku. "Jooo... A tebe bych měl v pohodě unést. Maximálně mi Myška pomůže," houknu na orka. |
| |||
Sutiny Stane se to znova a vypadá to, že to jen tak nehodlá přestat. Jak to jako myslí ? Proč mi nic z toho nedává smysl. Počkat, jak že sem jako porušenej kus ? Jiááá. Cóóó ? Umřít na zvraty, jako jo to je smutný, ale...cóóóó ?! poulím oči před sebe a zůstanu klečet s rukama, kterejma si krákám vlasy. “To je dobrý Moxxi. Jenom ti jeblo. Bylo toho trochu moc. Chybí ti cukr a určitě seš dehydratovaná. Jasně proto blouzníš. Neexistuje žádnej důkaz, že je to pravý.“ uklidňuju se a zhluboka dýchám. Snažím se zklidnit, fakt nerada bych se odsud nechala odnášet a navíc mě fakt bude ještě potřeba. V tom měl ten přelud pravdu. |
| |||
Sutiny Jen těžko lze přehlédnout a přeslechnout to, co se děje nějakých třicet metrů přímo předemnou. Smích a křik a vržený anděl. Trochu se nakrčím v kolenou. Ne, že bych měl tendence ho chytat, právě naopak...pořád si nejsem jistý, co by mi jeho dotyk udělal. Naštěstí není třeba heroických úkonů ani zbabělých úskoků. Anděl bezpečně doklouže. “Ví kdo to udělal ? Tak proč to neřekne ?!“ zaběduju nad dračím počínáním a protočim oči v sloup, když se rozplyne. V tu chvíli se přistihnu, že se ohýbám pro dlouhý střep. Nejsem si jistý, kdy přišlo to nutkání, ale zesílí v okamžiku, kdy sklo pořeže prsty. “Mmmm.“ vydám ze sebe spokojeně a přejedu střepem po otevřené dlani. Rána se sice rychle začne zatahovat, ale pocit slasti sílí. Najednou mi přijde, jako dobrý nápad zkusit to na břiše. Chytnu střep obouruč a otočím ho proti sobě. Pak se napřáhnu a zkusím, co vydrží uniforma...na tu slast už se těším. |
| |||
Je všímavější než se zdá... Nijak jsem s tím nepočítal, i tak mě to trochu zamrzí. Uvědomuji si však, že to může nést jistá rizika. Jak se postupně odhalují studenti, panika se mě začíná zmocňovat čím dál tím víc. Od zhroucení mě snad drží jen to, že mi odpovídá. Pořád ale netuším, kde přesně je a zda mu není nic dalšího. A Gillův stav tomu též nepomáhá. Chlapci tak jen v odpověď zavrtím hlavou. Jestli máš vyražený dech, zkus se uklidnit. Bránice za chvilku povolí sama, ano? informuji ho sám. Nechápavě zvednu pohled k obloze, když se ozve smích. A hned na to nadávky. Jsem připravený zachytit andělův pád, kdyby to náhodou nevychytal sám. Naštěstí se snesl naprosto bezpečně. Pokračuji spěšně za profesory, když se objeví další drak ve smyčce. Kdo za to může nebo nemůže není aktuálně moje starost a raději se přidám k pomoci se sutinami. Rychleji se tak dostaneme i k Remmimu. Scénu, kterou odhalí mizející drak, ale sleduji snad vytřeštěným pohledem. Tohle je hodně špatné. Alespoň pro Gilla. A já mám vrácenou sotva nějakou manu. Netrpělivě očekávám další postup. |
| |||
Bývalý chlapecký pokoj č. 5 Grimgull, Zugu, Alyssa "Aha..." přijmu od Grimma vysvětlení a na čele mi vyskočí zamyšlená vráska. "Neslušně se ale nemá mluvit...?" tázavě se na něj podívám. "My nebudeme pomáhat?" dojde mi najednou kam to směřuje. Ustoupím šedé paní z cesty, když zamíří k sutinám. Se zvědavým pohledem sleduji co dělá. Když si však povzdychne, posmutním. Začnu usilovně přemýšlet nad jejími slovy a rozhlížet se po pokoji. Když mne však osloví, rychle se na ni podívám, že dávám pozor. Zrudnu a sklopím pohled k zemi. Jakmile narazí na mé schopnosti, uvědomím si, že jsem stále zelený a cítím v sobě ten zvláštní oheň. Pomalu přikývnu. Potom mi dojde, že to bylo buď a nebo a budu muset odpovědět slovy. "Část vzhledu a silnou nebo naposledy použitou schopnost," vyřknu nakonec sotva slyšitelně do podlahy. |
doba vygenerování stránky: 1.5025129318237 sekund