| |||
Před oknem pokoje 3 Kelly, Vesa, Hill Kelly otevře okno a mne velmi záhy dojde, že v téhle podobě je úplně pohodlně nesnesu, vzhledem k tomu, že se nedostanu k oknu tak, aby na mne mohli vylézt, navíc pořád musím máchat křídly. Příliš jsem ale neuvažoval, když jsem vystřelil do vzduchu a tak tělo nabralo přirozenou podobu. Teď když nad tím uvažuji, tak se trochu oddálím od okna, abych na sebe vzal vhodnější podobu, kterou jsem již několikrát ve škole viděl. (88%) Potom nastavím smyčku těla těsně vedle parapetu a hodím po nich dovnitř významným pohledem. |
| |||
Ošetřovna - Sutiny Alfa,Shae,Claudile, Tatiana- všichni v troskách 1. patra Zustávám netečně sedět, dokud mi léčitel nepoloží ruku na rameno a neodnese tělo pryč. Ignoruju i tu menší půtku kvůli krvi. Už po chvilce, kdy mi dívka zmizela z dosahu se cítím lépe. Slzy se zastaví a já ty zbylé otřu rukávem. Dovnitř vstoupí Tatiana, které věnuji jen krátký pohled. Myšlenky mám teď úplně jinde a navíc pomíchané. “Myslím, že to ještě neskončilo. Jdu nahoru.“ oznámim a v nehmotné formě proletím stropem. Nad sutí se zase zhmotním a stočím to k okraji. Začnu jeden po druhém prohledávat pokoje, kvůli dalším uvězněným.... |
| |||
Sutiny 1. Patra Tarney a spol, Rekki, Sukui, Aryania, Iru Po chvíli už si připadám, jako polní spojař. Vlastně je to tu moje funkce. Zaslechnu myšlenky dívky a musím zkonstatovat, že jsou velmi živé a vzhledem k situaci i dost neobvyklé. Pak dostanu i zprávu. “Slyším. Vydržte, jdeme směrem k vám nehýbejte se.“ odpovím v rámci svojí kapacity a jejímu dotazu se záměrně vyhnu...nevím, čemu by to pomohlo, spíš by začala panikařit. První zranění se přesouvají k lapiduchům a mě neujde chlapcův apatický pohled. Povzdechnu si, viděl jsem to víckrát, než bych chtěl. Teď bude jako tělo bez duše, později si všechno začne v hlavě přehrávat. Pak nastane fáze, kdy se bude snažit smlouvat s vyšší mocí a hledat, jak tomu mohl zabránit. nastíním si v hlavě jeho budoucí počínání a rozhodnu se, že pak nabídnu v tomhle ohledu svou pomoc. Dorazí démon a já nemůžu přeslechnout jeho rozhovor s profesorem. Dokonce se na mě obrátí s otázkou a do toho přichází další zprávy. Přetřídím a seřadím informace podle důležitosti. “Ano, Gill je zraněný. Zavalený, silně krvácí a je chladný.“ předám informaci neutrálním tónem démonovi. “A váš syn je tam. Zlomená žebra a vyražený dech. Hádek, prý krvácí.“ řeknu, jakmile si dám jedna a jedna dohromady, byť té poslední větě úplně nerozumím. “Mám mu předat nějakou zprávu ?“ zeptám se. “Informoval jsem léčitele. Zkusím to k vám, co nejdřív. Prý bude třeba pyrokineze.“ promluvím k dívce a otočím se na profesora. “Prioritizoval bych pana Gilla profesore.“ navrhnu. Situaci ohledně mrtvých z koupelny nese nejhůře včelí dívka. Mě to ani nenakrčí obočí, asi už jsem viděl příliš mnoho. Ohlédnu se na králičici a pohodím k dívce hlavou. Zhrouceného vojáka bych propleskl a nacpal mu do ruky zbraň, ale zhroucenou dívku ? Každopádně ji potřebujeme, takže nezbývá doufat, že ji dá doktora do pořádku, alespoň dočasně. |
| |||
Sutiny Skupina okolo Tarneyho, Ary Práce nám jde dobře. Včelky jsou pilný jako vždycky a já taky nezahálím. To je koupelna ! poposkočí mi srdce, když rozeznám kachlíky z bazénku. Tak přece jen sem se na ně načuměla. “Honem tadyto. Teď tenhle. Tak honem, honééém.“ popoháním další záchranáře. Už jsme tady holky. promlouvám v duchu k těm, který mi ještě nedávno dělali v koupelně společnost. “Ne...t-to...“ vytreštím oči, když spatřím čumáček a blondýnku. Obě jsou....a zbytek ? Kde jsou ostatní ? rozhlédnu se okolo a nakonec se vrhnu do trosek. Brada se mi klepe a já vztekle přehrabuju trosky. “Kde ? Kde ? Musí tu být...byli tady.“ mumlám pro sebe jako šílenec. Nakonec to vzdám a otočím se zpátky. Vidím, že jsme našli vílu a mám v plánu se jí zeptat, kde je zbytek. No to úplně nevyjde, protože mi zrak padne na mrtvé. V hlavě mi vytane pár vzpomínek a já padnu na čtyři. Je mi blbě, motá se mi hlava, brní mě tváře a zvracím. Ten pohled mě snad bude děsit do nejdelší smrti. |
| |||
Sutiny Wayne, Eric, Yqi, Asklepius, Rekki Někdo vytahne vlčka z mé náruče. Odevzdaně mi z něho sklouznou ruce. Nijak se tak nebráním, když mě kentaurka zvedne a někam nese. Jsem trochu duchem nepřítomný. Sleduji jak někam vlčka odnáší, než se věnuje mému kotníku. Ani nemám sílu reagovat, když se ke mě vrhne nějakej chlap. Asi bych si měl zjistit, kdo je ten Remmi. Už si mě s ním spletl druhej... Ale rychle ho to přejde a odejde dál. Zírám k místu, kam odnesli vlčka a nejsem zrovna ve stavu, kdy bych byl schopnej sám někam jít. Ne kvůli noze... |
| |||
Pánský pokoj č. 19 Alyssa, Dolly, Grimgull "Oukej, tvoje věc... bych řek..." Nic nevidim v oblaku prachu, kterej mě obejme v kraválu. Jenom ztrnule šokovanej stojim než prach opadne. "No, to si ale děláte už prdel, ne?" Hlas mi ujíždí někam do výšin, jak jsem v šoku, znechucenej a naštvanej. Oklepu ze sebe prach, co to jde. "V pohodě?" zeptam se ale i tak Myšky, i když to vypadá, že jí nic neni. Otevřu okno, aby se ten prach dostal pryč. Navíc to vypadá na jedinou cestu ven. "Pojď, vezmu tě dolů..." pokynu jí k oknu. Jestli teda nemá vlastní způsob, jak se dostat ven. Takže jestli jde, podeberu jí do náruče a snesu se s ní z okna na zem. Postavim jí a vzlítnu zpátky nahoru, ale o něco vejš. Zkouknu ostatní okna. Přece jenom Dollyho pokoj je na týhle straně, tak kdyby náhodou se mu povedlo přeběhnout naproti, než se to sesypalo. Dolítnu k oknu, za kterým to probleskuje a když tam kouknu, tak tam je Dolly a ještě jeden. Naštěstí mají otevřeno, tak rovnou přistanu na parapetu. "Dolly!" zavolám prcka, kdyby si mě nevšimnul. "Vezmu vás ven k záchranýmu týmu. Bude to bezpečnější." |
doba vygenerování stránky: 1.6232950687408 sekund