| |||
Sutiny Nikdo konkrétní, na doslech skupina okolo Tarneyho A pak se to ozvalo. Navzdory tomu, co říkala mamka i učitel. Co ? Kdo ? rozhlídnu se vyplašeně okolo, ale když se to ozve znova, je to jako by mě někdo kopnul do břicha. “Co seš, vlastně kde seš ? A co po mě sakra chceš ?“ vydrtím mezi zuby a sevřu pěsti až mi zbělají klouby. Ani moc nevnímám, co se mi to snaží říct. Pořád si totiž nedokážu připustit, že se něco takovýho děje. Tohle přeci není možný. To nikdo nedokáže. Říkali to...ledaže bych byla divná. Možná proto mě sem máma poslala. |
| |||
Aryania, Nybe, Eric, Kimi, Max Zaznamenám, že byla odhalena dračice, prvně však vliji hojivou energii do víly, kterou přinesli k mému malému provizornímu prostoru. Cítím, jak kocourek zesiluje mé léčení, takže mu věnuji děkovný úsměv. Vyspravím víle jen nejzávažnější zranění hrudního koše, aby ji nezabil přesun na ošetřovnu. (53+5%=58%) "Odneste ji prosím na ošetřovnu. A jeho," pokývnu hlavou k apatickému chlapci, "vezměte s sebou prosím," vyzvu Erica, zatímco sbírám svou brašnu a běžím k dračici, vzhledem k tomu, že nechci aby se hýbala, s takto poničenými křídly. Mohla by tak o ně přijít zcela. Kocourka vyzvu, ať mne následuje. Vzhledem k tomu, že přesun dračice by byl nanejvýše problematický, pustím se do jejího kompletního zaléčení. Mohutné vlny léčivé energie začnou bezbolestně narovnávat kosti a následně je nechávají srůstat. Zbavím se tak i dalších zranění, které by mohla mít z dopadu sutin. (102+5%=107%) Když je zcela zahojena o kus ustoupím. "Jestli nebudete pomáhat se záchranou ostatních, prosím odeberte se do jídelny a vyčkejte tam." Vybídnu ji, než se vrátím, i s kocourkem, ke svému strategickému místu. |
| |||
Sutiny Asklédius, Aryania Hned po tom, co vyjdu s chlapcem, kentaurka vezme toho druhého. Ranhojič si je převezme a zjistí, že ten kluk, kterého jsem dones, už není naživu. Kurva. Ten druhej je na tom značně líp a po krátkém léčení ho pošle mastičkář na ošetřovnu a chvíli na to nás vyzve, abychom šli pro další raněné. “Jo, už jdem.” Jdu zpátky za uklízecí četou a konvercaci, co probíhá za mnou, neřeším, jediné na co se v tuto chvíli soustředím, je hledání dalších přeživších. První koho najdem je malý drak s dojebanými křídly, s tím ale nehnu. “Pokud můžeš chodit, tak jdi směrem ke schodům, tam se o tebe postaraj. Jestli ne, tak vydrž tam.” Na ty další co vyhrabem, už není tak hezký pohled. Po psovy skoro nic nezbylo a holka má rozdrcený hrudník a hlavu. Najednou vidím Ludmilu, ve velice podobném stavu, potom co jsme ji vytáhli zpod věže. Rychle se napiju, abych ty vzpomínky zahnal. Doprdele, tak už se kurva vzpamatuj. Je tam ještě víla, co je sice v dezolátním stavu, ale měla by být naživu, snad. Vezmu ji a odnesu k ranhojiči. “Jestli ty taky umřeš, přísahám že si tě najdu a zabiju podruhý.” Položím ji, stejně jako předtím k ranhojičovy. Někdo se začne nahlas smát a anděl přistane na zem. Co teď ty vole. Chvíli potom se rozezní v mé hlavě hlas. Co to kurva meleš a vylez mi z hlavy. |
| |||
Bývalý chlapecký pokoj č. 5 Grimgull, Zugu, Alyssa Napjatě čekám, až začne těmi zelenými plameny vytvářet tunel, ale než vůbec stačí plameny dostatečně zesílit, ozve se moje jméno. Poplašeně se ohlédnu. Rychle sjedu Zugua pohledem. Nevypadá zraněně. Zmateně se tedy na něj podívám, protože to znělo naléhavě. "My zachraňujeme! Tedy... Budeme," oznámím mu hrdě a těknu pohledem mezi Grimem a Zuguem. Objeví se za ním ještě žena. Zcela šedivá žena. Na její otázku jen zakývu hlavou, že ano. Na její další otázku zavrtím hlavou že nevím a zatahám Grima za rukáv volné ruky. "Co je to sakra?" zvednu k němu zvědavý pohled. |
| |||
Chlapecký pokoj 19 - Chlapecký pokoj 13 Zugu, Dolly, Grimgull Zugu to vezme poměrně dobře ani mi nenabízí něco čím bych zakryla svou nahotu nebo mně nevybízí abych se pokusila aspoň zakrýt klín rukama a shrnout si vlasy na prsa. Zatím co se škrábu na holých ramenech ozve se rámus a zaplaví mně prach. „Co to zase ... ti kteří jsou zde jsou úplně a naprosto bzum, bzum ...“ Pronesu zatím co kašlu, Zugu je naštvaný a já a pak se rozhodnu že je čas se lépe připravit, nečekám až dopadne prach a začnu s přeměnou do mé démonské podoby. Tělo se začne protahovat a můj předtím křehký dojem se začíná ztrácet společně s barvou mé pokožky a vlasů. Když prach usedne Zugu už vidí úplně jinou postavu, vlasy nyní mají bílou barvu jsou rozcuchané a sahají až pod lopatky, jsem teď vyšší, štíhlejší a šlachovitější, prsty a nehty jsou protáhlejší. Kůže má nyní šedivou barvu, obličej je protáhlejší, mám mohutnější čelist (i rty mají nyní šedivou barvu), oči mají barvu obsidiánu a podobně jako tvář postrádají lidský vhled. Tváří také prostupují žilky které mohou na první pohled působit jako jizvy, tyto žilky a vrásky pokrývají i zbytek těla (protože jsem pořád nahá tak si toho Zugu může všimnout) ovšem nejvýraznější je zvrásněné kůže která mi pokrývá celý dekolt jako nějaká krajka. „Ano já jsem v pořádku.“dodám když se rozhodnu nevysvětlovat svou proměnu a pak se usměji tak jak to je v této podobě možné. „Pokud se někomu nelíbil jeho pokoj šlo to udělat i jinak.“pronesu se sarkastickým nádechem zatímco ze sebe stejně jako Zugu setřepávám prach. „Díky.“opět se na něj usměji když mi pomůže z okna a snese mně na zem. Zugu se pak vydá nahoru a já se rozhodnu že ho budu následovat. Protáhnu se a pak se soustředím, nohy se mi zvednou ze země a já začnu stoupat do vzduchu. Držím se toho kam se vydal Zugu a nakouknu do okna kterým proletěl. Tam je ten zakřiknutý kluk který se představil jako Dolly a ork z Warcraftu. Když si podrobněji prohlédnu toho orka vybaví se mi že to je ten který na mně křičel v jídelně i když on mně v této podobě nejspíš nepozná. Přistanu také na parapetu a pak oba oslovím. „Jste v pořádku?“ Oba si prohlédnu starostlivým pohledem než položím další otázku. „Ví někdo co se tu sakra stalo? Už zase jako by to nestačilo včera ... “ Jsem už poněkud podrážděná,ale nadechnu se abych se uklidnila a přejedu si rukama čelo. Ano vím že jsem pořád nahá (na což mně nejspíš oba upozorní), ale teď tu máme naléhavější problém. |
doba vygenerování stránky: 1.4592580795288 sekund