| |||
Všechny dostaneme ven a potom to vypadá, že se konečně škola vrátí ke svému plynulému chodu. Rozejdu se tedy také zpět do budovy, abych se vrátil do knihovny a dodělal práci, kterou jsem si přinesl z hlavní budovy. V knihovně však zjišťuji, že přestavba se nevyhnula ani mému pracovišti. S povzdychem se dám do kontrolování artiklů. |
| |||
Jídelna - Za školou Jadelyn, Max, Tatiana Skutečně toho mnoho nestihneme. Avšak slečně nabídnu, že pokud bude mít dalších dotazů, může se na mne kdykoliv obrátit. Pokud budu vědět odpověď, rád pomohu. Jsme vyzváni k odchodu a nemohu si pomoci, avšak zdá se mi nějak podrážděná. Každopádně ven pospíchám. Pohledem okamžitě hledám Maxe a Tatianu. Oba dva vypadají v pořádku. Znatelně se mi uleví. V takovém davu si zvednu Maxe na ruku a připojím se vedle Tatiany. Věnuji ji jen úsměv a neruším profesory při jejich práci. "Jak to probíhalo? Všechno v pořádku?" zeptám se, když je po všem a jsme očištěni a upravováni. To už nás ovšem profesor vyzve k přesunu do učebny. "Možná bychom měli pospíchat také. Profesor nevypadl v náladě čekat na opozdilce," poznamenám, když se začnou jedinci přesouvat do budovy. Stále mi však hraje na tváři klidný úsměv. |
| |||
Pozemky za školou – můj pokoj – učebna lektvary Yqi, Naberius a všichni v učebně Z našeho rozhovoru jsme vyrušeni když nás trojice profesorů vyzve že máme jít před školu a pak se ozve nějaký hlas který mluví ve zdejším interkomu o tom samém. Takže zde přece jenom bude nějaký systém, budu se muset když tak zeptat na jaké bázi funguje. Přece jen o digitalizaci veřejných institucí jako jsou školy, zdravotní zařízení, úřady atd. se mluvilo už v mé době. Složím ruce na hrudi. vznesu se a vydám se za ostatními studenty když dorazíme mimo školu tak si vyberu místo kde se vznáším nad zemí zatím co sleduji jak se škola opravuje. Hustý, tak to je vážně něco ... Snesu se na zem zatím co se pustím do úvah o co zde asi půjde, možná o to o čem mluvili v různých dokumentárních pořadech kde předpovídali že budoucnost patří manipulaci se samotnými atomy a intuitivnímu virtuálnímu ovládání. V jednom díle také známý herec, režisér a moderátor tohoto dokumentárního seriálu Morgan Freeman předpokládal jak zabránit vzniku Skynetu či jiné umělé inteligence která by se vymkla kontrole. Je to jako s ohněm, vodou nebo větrem každý z těchto tří živlů je dobrý sluha, ale zlý pán. Tyto myšlenky mně zaměstnají tak že když se z nich proberu je už vše hotovo a náš třídní vypadá vážně vyčerpaně, únava ze záchrany studentů z trosek se na něm teď začíná naplno projevovat a tak si jde nejspíš odpočinout. Ten druhý profesor nám předá mapu školy (protože jí při té příležitosti i přestavěli) podívám se tedy do té mapy než je nám sděleno že brzy začíná naše první dnešní hodina. Opět se vznesu a vydám se ke svému pokoji, když proletím dveřmi tak si všimnu nové uniformy složené na posteli. Doletím k ní, položím mapu na postel a pak uchopím kravatu abych provedla nezbytné úpravy. Chytím jí a nějakou dobu vší silou mačkám dokud si nejsem jistá že vypadá jako by jí právě požvýkala kráva. Tedy aspoň si to myslím, když si jí pak prohlédnu tak zjistím že na ní není jediný záhyb. Znechuceně hodím kravatu na postel a přemýšlím jestli se nemám proměnit nebo mám zůstat v této podobě, nakonec dosednu na zem kde se protáhnu a začnu s proměnou zpátky do lidské podoby. Moje postava se zmenšuje a ztrácí svůj šlachovitý vzhled, vlasy se zkracují a získávají opět svou barvu, kůže se vyhlazuje a přestává barvou připomínat kůži chrliče. „Tak to by bylo.“zavrtím se a opět mně zaujmou moje vlasy které mají nyní tmavší odstín než předtím. Ale rozhodnu se to aspoň zatím neřešit a vydám se obléknout si spodní prádlo, pak i uniformu, ale u kravaty se moc nezdržuji a opět si jí uvážu tak že připomíná ohlávku kterou dáváte krávě když jí chcete odvést. Kravata je věc mužů, učit se jí vázat má asi stejný smysl jako učit se nosit suspenzor. Dojdu k posteli na mapě si najdu kde je učebna lektvarů schovám mapu do kapsy saka a při odchodu nezapomenu opět pořádně praštit dveřmi. Vydám se do prvního patra a nejdřív nakouknu do učebny kdo tam už je, kromě profesora a Yqi si všimnu v zadních lavicích démona a kluka s parohy na hlavě. Přikývnu na pozdrav profesorovi (pokud si mně všiml) a vydám se ke kentaurce. Jdu tak abych byla v jejím úhlu pohledu a Yqi mně tak mohla vidět, když k ní dojdu tak jí oslovím a upřímně se na ní směji. „Ahoj Yqi jsem ráda že jsi v pořádku měla jsem o tebe obavy.“ Nedá se sice říct že bychom byly kamarádky, ale skutečně jsem o ní měla obavy od té doby do zalehla Lilith. Zeptala bych se co to vlastně bylo, ale Yqi to asi neví a tak se rozhodnu zkusit něco jí bližšího. „Máš nějaké zájemce na vytvoření toho lukostřeleckého kroužku? Pokud ještě ně tak já bych měla zájem.“ Docela mně to bavilo a sledovat jak Lilith zuří za to že jí porazil někdo nečistého původu stálo rozhodně za to. |
| |||
Za školou Jadelyn Chvilku mě tam nechává jen tak stát, ale na druhou stranu...inu patří mi to. Nakonec mi však věnuje svou pozornost. “Neopatrný ?“ zeptám se polohlasně, jelikož mi není jasné, jak by mohla vědět o mé malé epizodě se střepem. “Ale souhlasím, již mi to bylo párkrát vyčteno.“ přikývnu nakonec a při zmínce o šanci se nemohu neusmát. Profesor volá a vypadá to, že my se zatím nemáme k pohybu. Nakonec se odhodlám přistoupit trochu blíž, ale ne natolik, abych narušil její osobní prostor. Natáhnu svou ruku a obtočím ji kolem stonku květiny, nehledě na trní, které se zaryje do polštářků mých prstů, jednu ulomím a potom palcem odstraním trny. “Růže, královny zahrad, nejvznešenější a nejkrásnější rostliny v mém světě. Příhodnější pro ženu jako vy už nenajdu.“ natáhnu ruku k Jadelyn. “Bylo by ode mne troufalé pozvat vás na schůzku ?“ zeptám se tak, aby to slyšela jen ona. Je to troufalé gesto, ale vhodnější chvíli, než s květinou v ruce si neumím představit |
| |||
Jídelna - Za školou Luis, Arthur Příchod Arthura zaznamenám, avšak když se nehodlá angažovat, je to jeho věc. Stačím však položit jen několik obecných otázek o škole, když už se ozve školní rozhlas, který nás pobízí k odchodu ven. Dopiji skleničku, zvednu se, stále s neprostupným výrazem a odkráčím ven. Můj pohled zachytí záhon růží, ke kterému se vydám. Alespoň to přebíjí všechny ostatní zápachy. Minimálně trochu. Profesoři se pustí do opravování školy a já zachytím přibližujícího se Arthura. Potlačím chuť k němu zvednout pohled a nadále se věnuji růžím. Otočím se k němu až v okamžiku, kdy promluví. "Doplnila bych ještě neopatrný," promluvím po chvilce ticha, které si vychutnávám. "Šance zde rozhodně je." Pronesu na závěr. To už nás profesor vybízí k přesunu do budovy. Zůstávám stát, očekávajíc, co bude dělat Arthur. |
| |||
Ošetřovna - Venku - Učebna L Marcos, Naberius, všichni v Lku Udělám, jak mne ošetřovatel požádá a když nás pak vyženou ven, nechám upíra opírat se o můj bok, jestli bude potřebovat podporu. Toho odfázovaného kluka taky, jestli bude potřeba. Vyjdeme ven a mám silné nutkání se ještě zvětšit a shodit luk ze zad. Takových tvorů naráz. V budově si ani neuvědomuji, kolik nás tu vlastně je. Netrpělivě přešlapuji na místě, než mají profesoři všechno hotový a vyrazím hned, jak dostaneme pokyn. Když však zamíří do patra trochu zaúpím. Přesto za nimi schody vyskáču. Zdržím se tak ale na schodech, že mne stačí někdo minout. Doklušu do učebny a zmenším se, abych tolik nepřekážela. Navíc to je asi povinné. I když nevím, jestli se tohle počítá také. Budu se muset někoho zeptat. Postavím se ke zdi, vedle lavice a křesílka, vzhledem k tomu, že pochybuji, že bych se do něj vešla. (BJ61) Teď už stačí vydržet příchod ostatních a dávat pozor. |
| |||
Tatiana, Kimi, Marcos, Yqi, Jigme, Aklépius Dotykem cítím, jak se její energie začíná utrhovat ze řetězu. Upravím tedy tok energie natolik, aby proběhlo pouhé léčení bez vedlejších efektů. Hned jak je chlapec zcela vyléčen, pobídnu kentaurku, aby došla do ordinace pro krev a pomohla upírovi, kterého přinesla. Stačíme však jen to a již jsme pobízeni k odchodu z budovy. Popoženu všechny přítomné a přejdu k lůžku stále bezvědomého chlapce. Vynesu ho v náručí, zatímco před sebou ženu všechny z ošetřovny. Počkám než opraví školu, rozhlížejíc se a snažíš se odhadnout, jaké máme ztráty. Hned jak se začne skupinka rozcházet, kývnu na Asklépiuse a následuji ho na ošetřovnu. Odložím chlapce na volné lůžko, zkontroluji ho a připojím se s tázavým výrazem k Asklovi. |
| |||
Hlavní budova - U brány Salazar, Nao, Komori, Raiku, Sassy, Butler Z ředitelny vytancuju s termoskou v ruce, kytarovym futrálem na zádech a bednou na rameni. Když už mám zase svůj outfit odhalenej určitě si všimnou punkový vesty s nášivkama, růžovýho topíku, nějakýho stříbra na krku, minisukně, podkolenek a sakra těžkejch vojenskejch bot. Prostě jsem roztomilá. Chvilku hladově saju z kovovýho brčka až slastně přivírám oči. Li-bůůůůžo...he ? Co to je ? Hromadnej příjem ? zamrkám na partičku před sebou. “Čau...asi ?“ pozdravim ve spolek svym roztomilým chrapláčkem a začnu zase sosat. Nakonec se dáme do pohybu a veverka nás zavede do lesíka. Si nemůžu nevšimnout jejího omnitoolu a když je vhodná chvíle, tak se zastavím a zkusím ho sosnout. Pro vostatní to vypadá, jako bych měla zásek a čuměla do prázdna. A vono jo. Slušný. To se mi moc nestává a vlastně žádná škoda. Co tam má ? Dokumenty o voříškách ? vomluvim si nehacknutelnost omnitoolu a nasadim si radši sluchátka, který pěkně voroštuju. Kdo není dál jak dva metry, uslyší divoký ryčení kytar, výraznou basu a divoký perkuse, který se snaží přeřvat dívčí hlas. Zbytek cesty pak vyšlapuju, jako spokojený veverče...veveřátko ? No prostě jdu. Když se před náma otevře brána, tak mi vobočí vystřelí až na vrch hlavy. I sluchátka vypnu a sundám. A jéje. Tohle nevypadá jako lapák. Hurá, hurá, bravo, bravo ! Sedmačtyřicítka to dotáhla do pasťáku. Stabilní předpověď...nula automatickejch zbraní, absence věží a odstřelovačů, jedna směšná branka a zídka. Ale maj tu psa. vyšpulím ret a zklamaně zakroutím hlavou. Za okamžik si nás veverka vymění s pejsánkem a než zmizí v bráně a kouzelným lesíku, už mám skoro dopito. Proderu se dopředu až k pejskovi a hlasitě srkám zbytky. “Cardsová. Papíry mám podepsaný a prohlídku tělních dutin mi udělali už při transportu. Což mi připomíná...ten termitovej granát mi asi nikdo nevrátí, že jo ? No nevadí, tak mi jen ukažte cimru ať si složim bagáž.“ vycením nepřirozeně bílý zoubky, než začnu hlasitě brčkem luxovat dno termosky. |
| |||
Sutiny-za školou-Učebna L Naberius, Lee Podařilo se mi snést ještě někoho, ale přes pachuť posledních událostí, jsem to provedl mlčky a duchem nezúčastněně. Opravu škod sleduji s krajním nezájmem. Hlad v nitru narůstá, ale přesto nemám náladu pátrat po něčem, co by ho dokázalo zahnat. Profesora, který mi předá novou mapu si přeměřím pohledem, ale nic neřeknu. Trochu s despektem zabodnu oči do mapy a vyhledám svůj pokoj. Je menší než předtím...určitě. zhodnotím pohledem nákres a rozhlednu se, abych našel prince, ale nikde ho nevidím. Nakonec nás profesorl vyzve k okamžitému následování. Nehodlám ho pokoušet, negativita z něj kape a to ho ani nemusím číst. Navíc mi stačil rozhovor s princem a o další promluvy do duše opravdu nestojím. Vydám se ihned do učebny, kde proklouznu dveřmi a rychle se uklidím do zadní lavice (BK73). |
doba vygenerování stránky: 1.3976798057556 sekund