| |||
Jídelna Jadelyn Trochu se zatetelím nad tím pobaveným úsměvem, i když mne samozřejmě trochu mrzí návrat k vykání. Od včerejška krok zpátky. “Pak vás potěší, že včerejšek byl posledním dnem oné starší varianty.“ opětuji jí pohled a cítím se spokojený. Nic nenasvědčuje tomu, že by mi to zazlívala, přesto mám potřebu to napravit. “Jadelyn...tu včerejší procházku, bych Vám rád vynahradil. A co víc...chtěl bych ukázat své lepší stránky.“ zahledím se do rubínů a skousnu spodní ret v očekávání odpovědi. |
| |||
Můj pokoj - koupelna - jídelna - knihovna Liberius, Aine A tak se večeře odehraje bez nějaké další katastrofy, a postupně se všichni vydáme do svých pokojů. Je tady zřejmě zvykem spát přes den, což mi ovšem nevadí. Jsem zvyklý si urvat pár hodin kdykoli můžu, vždyť ve spánku jsem byl na Zemi nejzranitelnější a nejednou mě můj hlas zachránil, když už jsem měl nůž na krku. Po občerstvujících hodinách strávených spaním se zaobírám prohlídkou svého pokoje. Že najdu něco na sebe, co by nebylo roky staré a sedrané spaním na ulici, mě sice nezaskočí, ale i tak potěší. Cokoli dalšího, co zaslouží prozkoumat, prozkoumám, a nenajdu-li pro to účel či využití, uložím si to na viditelné místo, abych nad tím bádal jindy. Je totiž čas na snídani, a cestu už znám. Jelikož nikoho známého neuvidím, sednu si s jídlem prostě k prvnímu volnému stolu. Po svých spolustolovnících tu a tam hodím pohledem, ale teď už to není ten pohled cos-to-Bože-seslal-na-tuto-zemi, ale spíš zkoumavý odhad. Co jsou? Čím jsou? Co umí? Jsme konec konců ve škole, takže oni jsou teď mí spolužáci - a ti, kdo tu už tráví nějakou dobu, mi můžou být dost nápomocní, jak ukázala včera ta vlčí dívka - Kelly se jmenovala? Každopádně si po jídle zkontroluju rozvrh, a když zjistím, že mám ještě čas, vydám se do knihovny. A ukáže se, že nejsem první - přede mnou tu je...anděl? Zůstanu stát ve dveřích, neschopen slova. "Tolik k tomu, že jsem už připravený na všechno." |
| |||
Jídelna neočekávám že někdo Počkám, až se první nedočkavci vrhnou na pulty, než se zvednu a pečlivě si vyberu potraviny, které mají nejmenší šanci mne ušpinit. Poté se usadím zpět na své místo a způsobně se nasnídám. Zatím to vypadá, že je klid, takže nikam nespěchám. Jistě to bude mít i co dělat s přítomností profesorů. |
| |||
Jídelna všichni v jídelně Konečně donesou jídlo. Konečně! Vyrazím pro svůj nadepsaný poklop. Opatrně ho zvednu i s talířem a odnesu si svou snídani na bezpečné místo, zády ke zdi. Na můj vkus se mi toho za zády dělo nějak moc. (AB74) Přetočím svůj poklop nohama vzhůru a odložím si talíř na hřbet. Začnu s poklopu vytahovat macaté, i když dost malé pavouky a spokojeně je chroupat. Občas poklopem zatřesu, aby mi snídaně neutekla. |
| |||
Jídelna nikdo konkrétní Jsem tak ponořen do vlastních myšlenek, že jde dění v jídelně trochu mimo mne. I případné pozdravy. Když se rozšumí v jídelně nějaký ten hovor, proberu se dostatečně, abych si všiml, že je již servírované jídlo. Trochu duchem nepřítomen si dojdu něco nandat, vezmu i jednu energetickou kuličku, abych se vyhrabal z toho energetického nedostatku. Pak mé kroky míří zpět na to samé místo a v talíři se spíše zamyšleně přehrabuji, než že bych toho příliš snědl. |
| |||
Jídelna Upřený pohled cítím, aniž bych musela zvedat pohled od své sklenice. Zavířím tekutinou vevnitř, přivoním si a slastně dlouhým douškem upiju. Ještě, než zcela sklenici položím opět na stůl, zvednu přes její okraj rudý pohled a podívám se tím směrem, odkud ta bezmezná pozornost přichází. Nasadím úsměv, než si mou pozornost upoutá příchod Arthura. "Prosím, jsme upíři, klidně dobré ráno," pokynu mu hlavou v oplátku pozdravu. Natáhnu k němu dlaň a poté mu pokynu, že se může posléze usadit vedle mne. "Ne, že by Vám vojenská uniforma nelichotila, avšak po tom, co jsem viděla včerejšího dne, preferuji tuto variantu," loupnu po něm pobaveným okem se spokojeným úsměvem. |
| |||
Knihovna - Jídelna Jadelyn, všichni v jídelně Z knihovny vyrazím rychlým krokem a zastavím se hned za dveřmi.. Kdybych měl funkční srdce určitě by mi bušilo, jako o závod. Trochu si povolím kravatu...mám pocit, že nemám dostatek vzduchu...a to dýchat nepotřebuju. Po chvilce sebejistým krokem dojdu do jídelny. Přejedu pohledem přítomné a zastavím se na skupince s démonem. Už od pohledu vypadá, jako někdo s kým si rozumět nebudu i když musím uznat, že je to pohledný mladík. Její tvář spatřím vzápětí. Trochu znervózním, kvůli včerejšímu večeru, ale třeba jsou mé obavy zbytečné. “Pak tedy průzkum bojem...“ zamumlám pro sebe. Sedící, které míjím cestou pozdravím pokývnutím hlavy a zastavím se až na krok od ní. Vřele se usměji a prohlédnu si jí. “Dobré ráno Jadelyn...vlastně večer.“ opravím se na poslední chvíli a odložím knihy na stůl. Pokud svolí políbím ji ručku. “Cítím se zahanben, ještě včera jsem tu byl největší švihák v uniformě já. Hádám, že ode dneška hraji druhé housle.“ pochválím její vzhled a vycením zuby v širokém úsměvu. |
| |||
Pánský pokoj č. 14 - Koupelna - Jídelna Luis, Tatiana, Tiriatal Zamračím se, když se blížíme ke koupelně, ale naštěstí jde jenom o zoubky. To mi nevadí. Sejdeme do jídelny a Luis rovnou zamíří k paní Modrý. I když to na něm není zrovna vidět, vím, že se mu nelíbí, že je u ní pan Kapustička takhle. Už to na něm poznám. Když mě Luis posadí vedle paní Modrý, tak si stejně stoupnu na židli ať mám přehled. Prohlídnu si pana Kapustičku. Jo, sedí to. Jeho křídla jsou jak plátky červený růžičkový kapusty a jeho ego smrdí přes půl jídelny. Doufam, že jí tady nevaří. Je to fakt děsnej smrad. Popatám paní Modrou po hlavě, aby byla v pohodě. Pana Kapustičku si přeměřím pohledem a hlídám si ho. Měl něco za lubem. Určitě. |
doba vygenerování stránky: 1.4575109481812 sekund