| |||
1.patro - jídelna Kisa, skupinka okolo Rekkiho, všichni cestou - okrajově Luis,Jadelyn a zbytek v jídelně Chapadla se dotknou mysli, ale ta vyklouzne. Liška se otočí a cení zuby. Chápu to a mám v úmyslu jí sdělit, že můj úmysl nebyl ani přinejmenším špatný. Pomalým krokem se rozjedu, ale v tom je najednou fuč. Jen ve vzduchu se převaluje obláček. Trochu si povzdychnu a dojdu až na místo, kde zmizela. "Inu cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly." pronesu pro sebe a rozhlédnu se po okolí. Vypadá to, že situace už je pod kontrolou a mých služeb tu není potřeba. Pach louže podemnou mi připomene, že jsem vlastně nedojedl a že mě pravděpodobně to peklo čeká dřív, než jsem myslel. Upravím si uniformu a zkontroluju se pohledem. Vypadá to, že při rozhlížení jsem šlápl do oné louže, což zanechalo nedokonalost na mé botě. A takové věci mohou být vyčteny. Poodstoupím a kapesníkem vypulíruji botu. Bělostná látka ztratí svoji zářivost. Hmmm...vlastně proč ne ? zadívám se na kapesník a pečlivě ho složím do kapsy. Alespoň se nevracím s prázdnou. s touto myšlenkou opouštím první patro a zamířím rovnou do jídelny. Už při vstupu musím stisknout zuby a pěst na pravačce se zatne až mi zapraští klouby. Mno, to šlo rychle. pomyslím si při pohledu na paroháče, který rozmlouvá s Jadelyn. Byl jsem vyměněn za vysokou ? zafuním a instinktivně sáhnu na místo, kde mám obyčejně pouzdro s pistolí. Nevím, kde se to ve mě bere, ale rozhodně nemám teď moc možností. Navíc potřebuji načerpat energii. S krátkým pohledem na Jadelyn projdu rovnou k cisternám, kde si natočím nový pohár krve a vydám se na své původní místo. "Zajímavé..." konstatuji při pohledu na rozbitou židli. Sám jsem si jistý, že jsem svou jen odhodil. Koneckonců pořád tam leží převrácená. Položím pohár na stůl a poté co seberu svou židli se usadím. Vypiju pár doušků a otevřu knihu na začátku první kapitoly. Jen občas zvednu zrak, abych zkontroloval dvojici...a také nechám chapadla olizovat éter...přece jen bych se něco mohl dozvědět. |
| |||
1. patro Arthur Dál bych si užívala bolesti kterou po sobě zanechávaly zuby a které už jsem měla, ale ta radost se začínala nějak vytrácet. Kolem mysli se mi začíná stahovat nepříjemný pocit. Prudce zvednu hlavu od krve k tomu kdo se mi pokoušel zastřít mysl. V tom však neuspěje (99%) a vyceněné zuby s varovným zavrčením mu dávají jasně najevo že tohle si mi rozhodně nelíbí. Tohle rozptýlení mě ale přeci jen vytáhlo z posledních zbytků těch podivných choutek. Vsechno je zase tak nak má být. Bolest zase byla už jen bolestí. Dlouho ale netrpím, zranění se začnou sama od sebe hojit. Mnohem rychleji než by mělo být možné bez použití kouzel. Nechápavě se prohlédnu, ale potom se rozplynu v obláček stříbro-modrého kouře, ale ten je jen uluzí. Jediné co po mě zůstane jen krvavá louže. S tělem se rozplyne i stopa po mysli. |
| |||
Sutiny prvního patra - ošetřovna Asklépius, Max, Marcos, Jack, všichni na ošetřovně Přešlapuji a čekám, kdy mne bude potřeba. Jsem ještě nervóznější, když naráz všechny sutiny zmizí. Když si mne konečně zavolá ošetřovatel, vyrazím k němu poklusem. Je zajímavé, jak se uniforma zvětšila se mnou, ale nemohu říci, že mi se mi ten hadr nepletl mezi kopyta. Převezmu si kluka i s pokyny a uháním s ním dolů. Schody mne však dost zdrží. Vzhledem k tomu, že s někým v rukou nemohu skákat schody dolů, tak hezky kopyto po kopytu dolů. V chodbě opět přidám. Do ošetřovny zacouvám, abych si zadkem otevřela lítačky. Odložím chlapce na volné lůžku a předám pokyny druhému ošetřovateli. |
| |||
Sutiny nikdo konkrétní Vezmu si své věci z otevřeného pokoje a vykročím zpátky. Vlastně ale nevím co dělat. Ysea by ze mne pravděpodobně udělala čtyři malý, kdybych se tam teď ukázal. Když se ozve volání jejího jména, vystartuji do vzduchu, abych přes hada viděl, co se u skupinky děje. Zůstávám tak porůznu plachtit nad krajem školy, jen abych mohl sledovat, co se děje. |
doba vygenerování stránky: 1.4520061016083 sekund