| |||
Dívčí koupelna - dívčí pokoj č.1 kdokoliv koho potkám cestou Vidím úplný prdlajz a mokrý chodidla pleskaj o podlahu v dost rychlým tempu. Dokonce se jednou smeknu a jentaktak to ustojím. Brýle mám pořád v ruce, protože mi z očí tečou vodopády. Próóóč ?! Tohle měl bejt přece super den ! naříkám cestou a jestli někoho potkám, prostě jen proběhnu kolem. Dveře pokoje za sebou ihned zamknu a fláknu sebou na postel. Mokrá a ubulená, což okamžitě vycejtěj holky a obalí mě jako živá deka, mezitím, co roním slzy do polštáře. |
| |||
Jídelna Luis, Max, Tiriatal Crimson Jak tam sedím, tak si ani nevšimnu, že ke mě přišel a zeptal se mě. Zvednu k němu pohled. Stále mám uši sklopené. “Né úplně, ale to bude dobrý.” Můj hlas se lehce chvěje. Po chvíli uslyším Luise, jak na mě volá a v ten moment se mi rozbuší srdce. Mé uši se našponují a ocas začne bláznit, než se stačím otočit, tak je u nás a vedle mě položí Maxe na židli. “Ne Luisi, to je v pořádku. Jen se mě zeptal, zda jsem v pořádku, nic víc.” Když se otočím k Maxovi, tak ten stojí na židli a popatá mě po hlavě, neudržím se a Maxe obejmu tak že má mojí hlavu na jeho hrudi. “Maxi, díky životu, že jsi v pořádku. Bála jsem se o tebe.” Chvíli ho držím a pak pustím, zvednu se ze židle a podívám se na Luise a bez jakéhokoliv váhání mu dám na tvář velkou pusu. Až se opět narovnám lehce se červenám. “O nic nejde, jen se mi hlavou proháněly vzpomínky na včerejší událost, tak jsem z toho byla smutná, až jsem z toho lehce zakňučela. A on se přišel jen zeptat.” Jak Luisovi říkám, co bylo, koukám mu do očí a mé uši jsou opět sklopené. Nemůžu ty vzpomínky vyhnat z hlavy. |
| |||
Jídelna Jadelyn, Arthur Jak to že, vona má chlast? Asi se musela nějak domluvit, jak říkala ta dlačice. Měl bych to potom taky zkusit. Ještě ji chvilku sleduju, ale pak se začnu dívat jen tak do prázdna. Co že je teď za hodinu? Lektvary? Myslím že jo. Ještě chvíli tady budu a pak vyjdu. K cisternám si to nakráčí ten cápek a celou dobu se na mě kouká. Co mu je? To ho pořád ještě bolí ego? Naplní si pohár, který pozvedne mím směrem, předtím než ukáže zoubky. Tak upejr. To vysvětluje tu povýšenost. Zase mě chytne žízeň, a tak upiju z čutory, gesto mu ale neopětuji. |
| |||
Jídelna Jadelyn, Eric Tohle je jako veslovat proti proudu. vytane mi myšlenka a uvolním skousnutý ret. Mám pocit, že ten chápavý pohled mi má něco naznačit. Těžko říct...už od začátku je pro mne jako zavřená kniha, kterou nedokážu číst. "V to pevně doufám." odtuším na její slova a opřu se do židle "Tak bych to nedefinoval..." cuknu koutkem a stočím zrak do místnosti "...jen jsem chtěl říct..." zaseknu se, když spatřím upřený pohled ohnilce. Kmitnu očima na Jade a zase zpátky. "Omluvte mne." řeknu s lehce zamračeným výrazem. Zvednu se a přejdu k mým neoblíbeným cisternám. Celou dobu z něj na delší chvíli nespustím zrak. Natočím si do poháru a pozvednu číši jeho směrem. Potom trošku upiju a vycením špičáky. V tu chvíli chapadélka v mé hlavě, začnou nevinně pročesávat prostor a zachytávají volné myšlenky. |
| |||
Jídelna Sleduji ho, pro něj, možná až příliš chápavým pohledem. Avšak trvalou změnu v našem vztahu si bude muset zasloužit. "To zcela jistě. Snad se této verzi povede o něco lépe," vycením jen lehce zoubky. "Vám se snad naše malá vycházka nelíbila?" nakloním lehce hlavu na stranu a upiji ze sklenice. |
doba vygenerování stránky: 1.5325012207031 sekund